#1136
Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (5/6). Zvedl jsi se a sebral zářící kámen, který jsi použil na osvětlování svojí cesty. To ti svojí pouť trochu zkrátilo, jelikož jsi nezapadal do každé závěje, kterou jsi před sebou měl. Najednou se nedaleko před tebou svezlo světlo z kamínku po obrysech menších jehličnatých stromků, počátky nového lesa ... musíš být blízko úpatí. Duch na tebe pouze jen zíral, nechal jsi jí za sebou, nezdálo se že by za tebou šla ... jen se rozplynula ve tmě se slzami v očích.
Adrian_S:
Vzal jsi menší krystal, přiložil ho k čelu Veskima a seslal kouzlo.
(poznámka ke kouzlu: funguje pouze na xarasiany, ostatní rasy by jsi tímto kouzlem mohl nechtěně otrávit) Vyčarování proběhlo úspěšně, kámen postupně narupal a pak se ti rozpadl v ruce na prach. Prach se poté spadl z tvojí ruky a veskimova čela na zem, kde zmizel. Veskimova tvář se změnila z unaveného výrau na klidný, ale stále ležel a spal ve spánku, nyní již klidném. Vyčerpání je na magické úrovni a se zdravím to momentálně nemá co dělat. Až moc vyplýtval svojí magickou energii, musí si však pouze odpočinout a měl by později být schopen normálně fungovat. V tuto chvíli pro něj již víc udělat nemůžeš, ale ty máš trochu hlad a žízeň, po dlouhém putování. Možná by nebylo od věci prozkoumat celou jeskyni a hlavně onen druhý východ vedoucí do hlubin jeskyně.
Aurelius:
Klepátko tam bylo a dokonce nevypadalo ani obyčejně. Jen ses ho dotkl, tak ti přejel mráz po zádech, kdo ví jestli to je promrzlým kovem, nebo nějakým iluzorním kouzlem. Klepátko samotné je vyrobeno z broznového kovu do tvaru kruhu, do kterého je zakousnutá vlčí hlava, tou se také vydává hlasitý klepavý zvuk, když se praští do kovového plíšku s vytepanou sněhovou vločkou pod ní. Nikdo ti neotevřel, takže sis ty dveře musel otevřít sám. Sice to bylo vysilující, ale na druhou stranu ne tolik, jak sis myslel když ses na dveře podíval při průchodu, připomínají skoro dveře do nějakého sejfu. Jen co jsi vešel a zavel dveře, ucítil jsi přívětivé teplo, avšak ne tak velké jako sálalo z výhně u kováře, přestože jsi stál daleko. Nebylo tu teplo, kderé by jsi cítil v jákékoliv hospodě, ale byl tu naopak celkem chlad, což je na druhou stranu lepší než venku. Vstoupil jsi do celkem velké haly, před tebou na druhé straně místnosti se vypínají další mohutné dřevěnné dveře, které jsou taktéž zavřené. Místnost má tvar písmene T, ty jsi na jakoby spodní části písmene, takže nevíš co se nachází na dalších rozích. Podle výšky budovy však usuzuješ, že má minimálně ještě jedno, či dvě patra. V této místnosti se také nachází pult, který je vpravo ode dveří, kterými jsi přišel a je pokrytý různými svitky, alchymistickými nádobami a dokonce i lektvary. Za pultem se nachází pootevřené dveře, okna zde nejsou přítomna, všechno je osvětleno studenými bílými magickými koulemi, vznášejícími se nad z kamenných stěn pokrytých omítkou, vystupujících podstavců. Moc nábytku tu není, ale ten který tu je, tak je tmavě hnědý, až černý. Kromě pultu je tu mimo pár obrazů lavice a několik stolků s mísami s občerstvením a dalšími zajímavými věcmi. Na zemi na kamenitých šedých dlaždicích, je dlouhý koberec, vedoucí až za oba rohy místnosti, má barvu smaragdové zelenize stříbrnnými vzory na okrajích. Za pultem se náhle, když jsi měl oči upřené jinam, zjevila postava oděná v dlouhou světle šedou róbu. Hned se ozvalo "Kdo jsi a co potřebuješ? Je-li to magického původu, nikde jinde to neseženeš!" řekl rychle hlásek zpod dlouhých šedých vousů, přičemž tě obezřetmě sledoval očima, schovanýma pod hustým stejně šedým obočím. Ruce má v založené v rukávech svého roucha, možná kvůli teplu, možná kvůli tomu aby na tebe vydal nějaký první dojem.
Tondulín:
Mág ještě chvíli smažil led, který tě zadržoval a ty jsi se představil Ornillovi. Led poté praskl a ty jsi se z něho dostal celkem snadno pryč. Cítíš se slabí a zmrzlý, to byl nejspíš důvod, proč na tebe hned mág který tě odmrazoval hodil plášť. Ornill se podíval na toho za barem, pak se ale otočil a odpověděl ti "Vůdce nevůdce, ještě jsme tu neskončili ... tohle je jen nějakej předsunutej hostinec. Vidíš támhletu cestu?" řekl a ukázal na nízký přírodní průchod, skoro kulatého tvaru "Za tím tunelem se nejspíš bude nacházet zbytek té jejich bandy, když nepočítáme ten tábor skoro pro armádu venku. Na rozmrazování nějakýho oficíra zatím nemáme čas, musíme udeřit dokud o nás ještě nevědí, čím déle tu jsme tím je riziko větší." řekl rozhodným hlasem a bouchl pěstí o dlaň. Protáhl ses, trochu ti prokřuply klouby, ale byl to jen zvuk ztuhlosti. Mág si od tebe pak vzal svůj plášť a odspěchal pomoci ostatním. Ornill se na tebe zadíval a pak ukázal na hlouček rytířů okolo místa, kde předtím byl Tas. "Tahle zpráva tě asi nepotěší, ale zarmoutí. Tvůj šotčí přítelíček má problémy, nemůžeme teď postrádat muže a vrátit se. Pokud ještě není po smrti, tak je možné že brzy bude. Asi se na něj běž podívat sám ..." odpověděl ti neradostným hlasem a otočil se k tunelu, nejspíše začal přemýšlet co tam může čekat.
BadWolf:
Tvoje rozloučení holčička už neslyšela, Vrátil jsi se s kamínkem v ruce před dům, kde již staří lidé neseděli. Podle otevřených dveří odešli nejspíš dovnitř domu. Ulička se zdá být liduprázdná, ale to se brzy změnilo, ještě jsi jí ani neopustil a na obou stranách se objevili po každé straně dvě postavy. Jejich tmavé oblečení jim dodává nádech vzhledu, jako kdyby oni sami byli stínem v místě ve kterém stojí. Zezadu se ozvalo "Díky že jsi nám ulehčil práci, alespoň nemusíme okrádat děcko. Chci ten kámen, když ti ho dávala tak vypadal výborně draze." V rukou nesvírají žádné zbraňě, to ale neznamená že je nemají schované pod temnými plášti. Bandité jsou v této části města tvým celkem neobvyklým zjištěním, ostatně Lonad byl vždycky celkem bezpečné město.