#1130
Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (4/7). Holčička tě jen užasle sledovala a ohlédla se okolo sebe. "Je tu snad někdo kdo tě děsí?" zeptala se, ale když tě viděla, tak jí také trochu navlhly oči. Uslyšel jsi popotáhnutí, které přesně zní jako od malého dítěte. Jedna slza ukápla nedaleko tvojí ruky, probořila se sněhem, který okolo ní zrudl, jako by místo slzy ukápla krev.
Adrian_S:
Veskim se zdá v "pořádku", žije, dýchá a jeho srdce bije, ale spí, či upadl do mdlob. Dále jsi neotálel a podíval se do oné brašny, je to jednoduchá koženná brašna, tak lehká a silná, že se v ní může uskladnit i ostrá dýka. Otevřel jis jí a tam na tebe čekalo překvapení ve tvaru několika krystalů, možná je onen mág používá k čarování a posílení svých kouzel. Hned sis krystaly vzal, je jich celkem šest. Největší z nich je velký asi jako tvoje pěst, tvarem se jí ale moc nepodobá, jelikož je na jedné straně celkem velká prohlubeň. Ostatních pět je úzkých a dlouhých, skoro jako prsty. Dále jsi v brašně nalezl měšec s několika zlatými a čutora, která je kupodivu plná. Otevřel jsi jí a kupodivu tam je zcela jistě ne jen podle čichu ale i barvy, červené víno.
Aurelius:
Rozloučil si se, kovář jen s očima upřenýma na kus železa pokýval hlavou a zamyšleně odpověděl "Ano ano ... i tobě hezký den." Poté jsi se vydal najít pobočku mágů. Abys tuto budovu našel, stačilo jít kousek více do osady a dojít až na malé náměstíčko, na kterém bylo kupodivu celkem dost lidí. Nejspíše to je kvůli jednomu velkému vozu, který na náměstíčku stojí a kolem kterého právě všichni ti lidé jsou. Celému tomuto náměstí dominuje hlavně vznešený a vysoký chrám, nejsi si jistý jakému bohu, či bohyni je zasvěcený ale i když je dřevěnný, tak je velkolepý. Na náměstí je dále ještě studna a několik zajímavějších budov, mezi nimi i ta kterou jsi hledal. Nebylo vůbec těžké jí mezi ostatním rozeznat, jelikož je to jedna z mála, ne-li jediná budova postavená kompletně z kamene se dvěmi věžemi a postavená za zvláštího stavebního stylu, který se do této oblasti víceméně nehodí. Dveře jsou ze silného těžkého okovaného dřeva a jsou samozřejmě kvůli zimě zavřené. Nejstojí před nimi ani žádná stráž, asi nemají zapotřebí platit ochranku v takovéto oblasti, na druhou stranu kdo by si chtěl naštvat mágy, když se zdá že jsou velice uznávanou zdejší skupinou.
Tondulín:
Náhle jsi nabral vědomí, viděl jsi rozmazaně ... zjistil jsi že se nemůžeš hýbat, až na hlavu. Po chvilce jsi se rozkoukal a zjistil, že máš tělo ještě z větší části v ledu, kromě oné hlavy. Postupně se ti zaostřilo i okolí a všiml sis několika důležitých věcí. První byla, že nepřátelé jsou stále zmražení, nikdo o ně neprojevuje moc velký zájem. Druhou je, že okolo tebe jsou jsou vojáci, kterým jsi ve městě řekl o tomto místě a požádal je o pomoc. Nakonec tedy dorazili ... proti tobě se postavil jeden z vojáků v lehčí zbroji a z prstů mu začali létat plameny, jak se tě snaží z ledu dostat. Přistoupil k tobě pověřený velitel vojáků a promluvil "Měli jste na nás počkat, teď se tu tady s vámi zdržujeme, místo toho, abychom je dostihli a zneškodnili." povzdechl si "Alespoň že jsi naživu, někdy má trpělivost svoje výhody." po chvílí jsi mohl dobře hýbat krkem a také ti osvobodili obě ruce, v jedné stále křečovitě svíráš zbraň. Ohlédl jsi se a spatřil ležícího Vrabčáka, jak oddychuje a nad ní se sklání další z vojáků. Vzadu, kde byl předtím Tas, stálo a klečelo několik dalších rytířů, že jsi přes ně ani neviděl. Jeden poslední má v rukou zbraň a hlídá východ, či prohlédává samotnou místnost. Velitel se taktéž rozhlédl a pak ještě dodal "Alespoň jste nám pročistili cestu, jediný problém se kterým jsme se setkali, byla ta zatracená zeď, kterou museli za váma spustit. Mimochodem já jsem Ornill, ještě se neznáme."
BadWolf:
"Ten kamínek se vám líbí? Tak tady ho máte, jsem ráda že se vám líbí." řekla radostně a dala ti runový kámen, zatímco ty jsi jí dal vyřezaného koně. "Děkuji! bratr bude mít radost, je to pěkné!" řekla ještě při tom, když vbíhala dovnitř do domu otevřenými dveřmi. Nyní jsi měl více času se podívat lépe na onu runu. Vypadá to jako vybroušený kámen žuly s nenápadnou značkou, netušíš však co může nebo co přímo znamená. Můžeš ho zkusit aktivovat, ale nedá se zaručit co přesně se poté stane.
Arthis:
Neaktivita: Pustil jsi svého starého přítele dovnitř, chvíli jste klábosili a nakonec se po době rozhodl odejít domů. Ty ses znovu vrátil ke knize a pročítal si nauku o nemrtvých, hodlal jsi se na ně stát expertem, ale ne jen ve slovech, ale i v jejich zabíjení. Později večer jsi šel i na slavnost, byla skoro jako každá jiná, a tak jsi se pozdě večer vrátil domů. Život pokračuje, ale kdo ví co později tvé postavě přinese ...
Pokud se budeš chtít vrátit do hry stačí napsat PM.