#1121
Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (4/5). Stíny se prodloužily a tebe brzy zahalil temný stín vysoké ledové stěny. Slunce vzápětí zapadlo a ty jsi začínal vidět méně a méně. Při pomyšlení na společníka něco začalo vibrovat v batohu, zcela jistě je to ten červený kamínek. Díky tmě a s tím i skoro slepotě, jsi náhle ztratil pevnou půdu pod sněhem a zapadl do hluboké sněhové závěje. Skoro nic nevidíš, takže se ti jen těžko podařilo vydrápat se zpět na místo odkud jsi do ní spadl. Sníh se ti dostal snad všude, bez přilby ti zapadly kusy sněhu i pod kyrys a oblečení co pod ním nosíš ti trochu navlhlo. Nepříjemný vítr dokonává zbytek ... Na zádech stále cítíš z batohu to vibrování.
Adrian_S:
Donesl jsi dřevo k Veskimovi, který k tobě zvedl hlavu. "Ano ano ... jsem vzhůru." řekl unaveně, jakoby tomu tak dlouho být nemělo. Klekl sis a začal na kamenném podloží jeskyně připravovat oheň. Nejprve to vypadalo nadějně, dokonce jsi i ucítil kouř, ale neviděl jediný záblesk světla. Nakonec jsi zahlédl i ten, avšak po přiložení ještě zmraženého dřeva, které sis přinesl, uhlík zchladl. Na druhý pokus jsi byl úspěšnější, po přiložení utrhnutého kousku tvé róby, se oheň z uhlíku rozhořel a malé okolí rozzářilo příjemné teplé světlo ohně. Ten již zažehnout studené a vlhké dřevo dokázal. S ohněm už bylo snadné zažehnout těch několik kusů dřeva v ohništi, které ozářilo celou jeskyni. Ta vypadá celkem podivně, usuzuješ že jí musela vyhloubit nějaká řeka, potůček, nebo prostě tekoucí voda kvůli oblým okrajům a celkového tvaru téhle jeskyně. Na zemi je tedy občasně i sníh, který z okolí ohniště již pomalu mizí a taje. Na obrajích jsou možné k zahlédnutí i drobné stalagmity a stalaktity. Na druhém konci jeskyně, na druhé straně od místa, kde jsi vyšel ven, je další výstup. Tam musela voda odtékat ... netušíš kam to ale může vést. Konečně jsi také mohl zahlédnout i Veskimovu bledou tvář, trochu zkroucenou bolestí.
Aurelius:
Několikrát jsi použil obří kovářský měch, který rozhořel plamen ve výhni. Kovář spokojeně tyčí v plamenech několikrát otočil a nechal jí tam. Otočil se k tobě a odpověděl ti "Jistě můžeš se mnou mluvit, mimochodem díky za pomoc." řekl a když jsi mu podal dopis, tak se nejprve zamračil a pak si sundal kovářské rukavice a hodil je na kovadlinu. Převzal dopis a otevřel jej, zamyšleně nahlédl dovnitř a vytáhl vnitřek. V dopisu je jen kus papíru s nějakým psaním, které ale nemůžeš ze své strany přečíst. Kovář se zamračil ještě více, až se mu skoro spojilo obočí, "To je zlé ... zlé zlé ... tohle zkazí vše ... všechny dny příprav." zamrumlal si pod knír. Nakonec se ale zatvářil jako předtím, než jsi mu dopis dal. Přátelsky se na tebe podíval a řekl "Myslím že ti můj přítelíček slíbil nějakou odměnu že? No tady ti dám tenhle měšec, mělo by tam být dost na zaplacení za doručení dopisu." otočil se a po chvíli šátrání na stole s kovářskými věcmi ti podal malý měšec s 20 zlatými. Trochu pátravě si tě prohlédl a nakonec se ještě zeptal "Vypadáš jako schopný chlapík, moc elfů tu také nemáme ... a tebe jsem tu ještě nikdy neviděl, pověz ... jsi zdejší z Ledových plání? nebo jsi přicestoval?"
BadWolf:
Jako loupež to nevypadá, prostě jsi obešel dům a ocitl se na dvorku. Je tam malá holka, která skáče po někola plochých velkých kamenech, vypadá to jako panák, ale ona to spíše skáče jak se jí zlíbí. Pokud tu někde ten kluk je, tak nikde úplně poblíž. Jen co tě uviděla tak seskočila a doběhla k tobě. "Dobrý den. Přinesl jste ten dárek?" zeptala se rozradostněně. "Mám tady pro vás tenhle kamínek, snad by se vám mohl líbit." Už od pohledu sis všiml, že je to nějaká runa, nejsi si jistý co ale může dělat. Pokud má holka nějaké magické nadání, možná by jí mohla neúmyslně spustit a aktivovat kouzlo skryté uvnitř.