#1116
Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (3/5). No, asi by to přes sebe přehodit, sle stejnak by ti pod to foukalo a klouzalo ze zbroje. Je to prostě nedokonale sešitý pytel na spaní z kožešin ... s dírama ... (btw tak právě se můžeš rozepsat, právě že když to je tak stručně že se zabalíš, tak jsem myslel že si je navlékneš :D) Začal sis zpívat písničku, která se zvrhla v něco neočekávaného a skoro sis ani přes to brodění a propadání se do závějí, blížícího se stromu. Cesta někde asi již dávno uhla a ty teď pochoduješ studenou a zmrzlou krajinou blíž a blíž k tomu osamnělému stromu. Kdyby bylo léto bez sněhu a ledu, s krásným sluníčkem na obloze a rozkvetlou loukou, vypínal by se majestátněě do okolí. Bohužel je teď jen omrzlý a jeho větve se jako sněhem obalené pařáty snaží napínat ke slabým slunečním paprskům. Slunce ti svítí do zad a trochu odhání všudypřítomný chlad, musíš být rád za každou možnost jak se ohřát. Ale i ono slunce každou chvilkou svítí míň a míň, protože už začalo zapadat za ledovou stěnu a již teď ze slunce kouká sotva polovina. Aby toho nebylo málo tak se zvedl nepříjemný ledový vítr, který se dostává i pod tvojí zbroj a mrazí ti hlavu bez přilby, či jakékoliv pokrývky hlavy. Strom by mohl být ze závětrné strany výborným řešením pro nepříjemný vítr.
Tondulín:
Pozastavení hry. Až budeš chtít znovu hrát tak stačí napsat. Lučištník za barem vytáhl z brašny opřené pod pultem modravou světélkující kouli o velikosti asi jako je tvoje pěst. "Asi ybchom vás nezdrželi dostatečně dlouho, než si nás všimnou ... ostatní jsou celkem hluboko." řekl a začal se šíleně smát. Položil luk na pult a ještě když Tas zasažený šípem padal k zemi, mrštil koulí o zem před pultem. Koule se rozletěla a jeden ze skleněných střepů dolétl až k tobě a zaryl se do tvojí boty. Na místě kde koule dopadla se ještě chvilku vznášela modrá rotující esence, jako by čekala kdyby jí ještě někdo chtěl zastavit. Pak esence vybuchla ... jako by se v tu chvíli zpomalil čas. Vidíš jak mrazivá vlna zakrývá barmana a obaluje ho ledovým krunýřem. Vlna letí všemi směry, vidíš jak zezadu naráží na oba žoldáky a také je mrazí, z toho před tebou se k tobě zatahují rampouchy, stočené místo k zemi skoro vodorovně, kvůli rychlosti a mrazivosti onoho kouzla. Stíháš zahlédnout ještě jak zamrzá i Vrabčák, ležící na zemi a dokonce vidíš ještě i jak ležícího Tase se šípem v hrudi skoro celého obalil magický plamen. Vlna dospěla až k tobě ... jen se tě dotkla, čas se vrátil do normální rychlosti a vlna kolem tebe projela. Obalila tě ledem a zmrazila tě ...
Adrian_S:
Pouta jsou z lněných provazů (příště zkus třeba více rozepsat to, jak si představuješ to sundání pout, takhle ti můžu napsat že sis vykloubil ruku jen kvůli tomu aby sis je sundal :D). Pokusil si se je sundat, ale kvůli jejich pevnému zavázání od tvého skoro útěku, se ti to nedařilo. Mág který viděl tvoje snažení na chvilku zavřel oči, jakoby sbíral energii a pouta najednou rozstřihl ostrý kus krystalu. I tohle kouzlo si vybralo svojí daň a mág malátně zakolísal i když jen sedí. Když jsi odešel pro něco na podpal, tak nevypadalo že by to Veskimovi nějak vadilo, spíš skoro ani nezareagoval to že odcházíš ... asi už má pro tuhle chvíli dost všeho. Dal si se skoro naslepo cestou, odkud jsi cítil závan ledově studeného vzduchu, několikrát jsi dokonce zakopl o nějaký kámen nebo něco podobného, co leží na zemi. Nakonec jsi viděl víc a víc, dokonce zahlédl i východ, ke kterému se ti hned šlo za více světla lépe. Nakonec jsi se dostal až k východu, vylezl na sněhovou kupu nahromaděnou před ním a rozhlédl se. Nacházíš se příhodně v lese, kde můžeš najít spousty dřeva k vytvoření ohně. Jak se zdá tak bude brzy tma, stíny jsou dlouhé a v lese je až moc velké šero, skoro až tma. Navíc se zvedl nepříjemný a krutý mrazivý vítr, který se ti rychle dostal pod tvojí róbu. Rychle jsi začal sbírat různé chvojí a roští, k tomu přibral pár spadlých zasněžených větví a vrátil se do krytu jeskyně.
Aurelius:
"Tak to mi nezbývá nic jiného než tě pustit. Jinak máš štěstí, hospoda je jen co vejdeš hned druhý dům vlevo, zatímco kovář hned druhý dům vpravo ... ale jeho samozřejmě poznáš podle kovadliny a výhně." pokývnul ti na znamení že můžeš vejít a ještě chvíli tě sledoval. Vešel jsi dovnitř do osady a zjistil, že není tak malá jak vypadala z dálky. Cesta, kterou jsi vešel, se rozdvojuje na jednu hlavnější, která vede na menší náměstíčko se studnou před chrámem a druhou branou ven z města, zatímco druhá cesta vede za chrámem a přitom vymetá druhou náves taktéž se studnou. Voda i přes všudypřítomný sníh tu je nejspíš trochu problém, jelikož je osada na útesu, kde žádná řeka neprotéká. Prošel jsi kolem onoho prvního hezkého dřevěnného domu a došel ke kovárně. Budova zdejší kovárny se zkládá ze střechou kryté kamenné části s výhní na jinými kovářskými potřebami a z druhé dřevěnné obytné části, která je docela dobře oddělená kamennou zdí proti možnému požáru. Kovář, který zrovna ted něco tvoří z kovu, je velký chlap jako hora, a jeho svalnaté ruce vypovídají o tom, že své řemeslo ovládá dobře. Na sobě má pouze košili a silné plátované kalhoty, přes všechno svoje oblečení má ještě silnou kovářskou zástěru. I přes zimu, která v okolí panuje, je okolo zastřešené výhně okruh bez sněhu. Jen ses trochu přiblížil a ucítil jsi příjemné teplo vycházející z rozžhavených uhlíků. Kovář se otočil a střčil přímo do plamenů železnou tyč, hned se otočil a křikl na tebe "Hej ty! nemohl bys mi pomoct? potřebuju abys mi rychle vehnal do výhně vzduch měchem! Pomocník mi zrovna teď někam utekl!"
BadWolf:
SEbral jsi ty nebohé tvorečky a zase je uvěznil do krabičky stejné krabičky, kterou sis schoval. Rychle ses zvedl a vydal se do města. Přibližně víš, kde ona holka bydlí, takže ti nedělalo problém najít její dům. Poznal jsi ho podle dvojice starých lidí sedícíh na lavičce vedle dveří. Pokud si dobře vzpomínáš tak jsou to její prarodiče, ten s vousy je děda a ta osůbka s šátkem babička. Zpoza rohu za domem jsi slabě uslyšel smích nějakého dítěte, možná právě oné holky.