#1113
Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (2/5). Vytáhl jsi svoje kožešiny, jelikož byli při svém stvoření myšleny jako spacák, tak se ti je podařilo navléct maximálně přes hlavu, což ti znemožnilo vidět okolí i cestu. Je v nich několik děr, kterými by se možná dalo s úsilím hledět ven, to by tě ale zpomalilo. Tvoje zbroj a oblečení pod ní, tě zatím před zimou chrání celkem úspěšně. Samozřejmě ti zima trochu je, ale ne až taková, jaká by ti nějak vadila nebo by jsi z ní mohl být nějak moc nastydlý, záleží na počasí a na tom, jak dlouho budeš venku. Sníh se pomalu začíná barvit do žluta a slunce pomalu začíná zapadat za vysokánskou ledovou stěnu, obklopující z jedné strany tuto oblast, přes hory na obou stranách nevidíš kam až může sahat. Daleko vlevo od tebe vidíš ten les, kolem kterého jsi běželpřímo do té osady, ve které sis málem vydobyl špatnou pověst. V dálce před sebou vidíš také onen les, jak se úzce táhne právě po úpatí hory. Ty květiny pro které jdeš by se měli nacházet kus za tím lesíkem ... Cesta se pomalu ztratila, pohřbená pod sněhovou pokrývkou a závějemi. Okolo sebe kromě lesa, hor, stěny z ledu a za sebou stále ještě viditelné osady niv moc nevidíš, snad jen nekonečné sněhové pahorky zakrývající pohled do širého okolí.
Tondulín:
Uhl jsi se štítem a žoldák se svojí silou, kterou dával do štítu, skoro spadl na tebe. Vyvedlo ho to z rovnováhy a ty jsi toho hned využil. Sekl jsi po něm a rozsekl jsi mu zbroj na ruce, kde drží štít, přičemž tvoje zbraň ho škrábla i na kůži. Žoldák se hned otočil a štítem ti málem vytrhl zbraň z ruky, potom se odtáhl a nasadil znovu obranný postoj, tvoje seknutí ho však jistě bolí, zásah do svalu není nikdy příjemný ... i když je jen povrchový. Barman mezitím vytáhl nový šíp a zasadil ho do tětivy. Jeho rty se pohnuly a šíp začal ohnivě rudě zářit. Tentokrát začal cílit za vás, přímo na Tase. Vystřelil šíp, který proletěl okolo vás a svůj cíl zasáhl. Ozvalo se zajíknutí, ale kvůli souboji toho mnoho nevidíš.
Adrian_S:
Stále tě oslňuje světlo, když najednou začneš cítit tělo, posléze i končetiny. Začínáš reagovat na okolí a uvědomuješ si že jsi zase v obklopen krystalem, který se najednou roztříštil a rozplynul v odlétající a mizející prach. Všechno se událo rychle, ale i přes to ti to připadalo jako věčnost. Ztratil jsi sílu v nohách, které se ti podlomili a ty sis musel kleknout. První co jsi ucítil je chlad a studění na rukách, které máš zabořené ve slabé vrstvě sněhu. Najednou se vedle tebe ze země zvedl další krystalový útvar, který se stejně jako tvůj roztříštil a rozplynul. Mág vypadá hodně unavený a také složil se na zem s těžkým oddychováním. Tobě se mezitím již všechny smysly navrátili a trochu jsi se nejprve rozhlédl. Zjistil jsi, že se nacházíš nejspíš v nějaké jeskyni nebo průrvě, díky tomu je tu také skoro úplná tma, kterou předtím trochu osvětlovalo kouzlo a podle toho, že je tu sníh, tak nemůže být východ ven daleko. Tvoje oblečení je ale vhodnější do teplejších oblastí, než je zasněžená chladná zima. Mág se pomalu malátně zvedl a po rozhlédnutí unaveně konstatoval "Tady jsme být neměli ..." Podle matných pohybů jeho postavy to vypadá že moc dlouho zatím stát nevydrží, teleport ho asi vyčerpal mnohem více než zamýšlel. Zeptal jsi se ho na první otázku, po které otočil obliej směrem k tobě a unaveným pomalejším stařeckým hlasem odpověděl "Ani si nejsem moc jistý, neznám tě ... ale prostě jsi mi připomněl vnuka ... vojáci pořád někoho odvádějí, možná se mi to již nechce líbit. A abych nezapomněl ... jmenuji se Veskim a jsem ... tedy spíše byl jsem mágem ve vesnici, kterou jsme opustili." poté jsi mu odvyprávěl svůj příběh o tom že jsi porušil pakt, on spíše jen přikývl, to proč ti pomohl s tím nejspíš dosti souvisí, takže tě chápe. Na tvojí otázku o učení chvíli nereagoval ... nakonec odpověděl "To teprve uvidíme ... asi ybchom se nejprve měli dostat odsud ..." Otočil se aby se znovu rozhlédl, ale skoro hned na to se mu podlomili nohy a on si musel sednout do sněhu. "Nebo tu chvíli počkáme ... měl bych ... spát ... teleport mne vyčerpal mnohem více, asi jsme se teleportovali někam až moc daleko ..."
Aurelius:
"Tak to mi nezbývá nic jiného než tě pustit. Jinak máš štěstí, hospoda je jen co vejdeš hned druhý dům vlevo, zatímco kovář hned druhý dům vpravo ... ale jeho samozřejmě poznáš podle kovadliny a výhně." pokývnul ti na znamení že můžeš vejít a ještě chvíli tě sledoval. Vešel jsi dovnitř do osady a zjistil, že není tak malá jak vypadala z dálky. Cesta, kterou jsi vešel, se rozdvojuje na jednu hlavnější, která vede na menší náměstíčko se studnou před chrámem a druhou branou ven z města, zatímco druhá cesta vede za chrámem a přitom vymetá druhou náves taktéž se studnou. Voda i přes všudypřítomný sníh tu je nejspíš trochu problém, jelikož je osada na útesu, kde žádná řeka neprotéká. Prošel jsi kolem onoho prvního hezkého dřevěnného domu a došel ke kovárně. Budova zdejší kovárny se zkládá ze střechou kryté kamenné části s výhní na jinými kovářskými potřebami a z druhé dřevěnné obytné části, která je docela dobře oddělená kamennou zdí proti možnému požáru. Kovář, který zrovna ted něco tvoří z kovu, je velký chlap jako hora, a jeho svalnaté ruce vypovídají o tom, že své řemeslo ovládá dobře. Na sobě má pouze košili a silné plátované kalhoty, přes všechno svoje oblečení má ještě silnou kovářskou zástěru. I přes zimu, která v okolí panuje, je okolo zastřešené výhně okruh bez sněhu. Jen ses trochu přiblížil a ucítil jsi příjemné teplo vycházející z rozžhavených uhlíků. Kovář se otočil a střčil přímo do plamenů železnou tyč, hned se otočil a křikl na tebe "Hej ty! nemohl bys mi pomoct? potřebuju abys mi rychle vehnal do výhně vzduch měchem! Pomocník mi zrovna teď někam utekl!"
BadWolf:
Sebral jsi ty nebohé tvorečky a zase je uvěznil do krabičky stejné krabičky, kterou sis schoval. Rychle ses zvedl a vydal se do města. Přibližně víš, kde ona holka bydlí, takže ti nedělalo problém najít její dům. Poznal jsi ho podle dvojice starých lidí sedícíh na lavičce vedle dveří. Pokud si dobře vzpomínáš tak jsou to její prarodiče, ten s vousy je děda a ta osůbka s šátkem babička. Zpoza rohu za domem jsi slabě uslyšel smích nějakého dítěte, možná právě oné holky.