#1108
Matthew:
Obchodník se ohlédl, buďto si všiml tvého zamyšleného pohledu bodajícího do zad, nebo prostě jen někoho očekával a nakonec se pyšně otočil a odkráčel pryč směrem k hostinci. Odešel jsi z vesnice a minul jednoho ze stráží, strážný ti ani nevěnoval pozornost a prostě kráčel dál ... nakonec jsi došel k úkrytu a ze sněhu vyhrabal svojí zbroj. Zvedl jsi jí a oprášil od nepříjemného sněhového poprašku, jelikož nikdo v blízkosti ani nedalekosti nebyl, hned sis jí navlékl. Sníh začal trochu tát a navlhl vlněné části zbroje, nic vážného, ale i přes to by nebylo dobré pochodovat dlouho venku. Po přípravách nezbývalo nic jiného než se vydat pro květiny, do obchodu ses od té doby nevydal, kdo ví ... třeba si obchodník myslí, že jsi mrtvý, nikde jsi ho totiž neviděl ani s ním nemluvil. Na druhou stranu to nevypadalo, že by jich potřeboval jen pár jednorázově, možná by ses u něj mohl tímhle i zaměstnat ... Vyhnal jsi takové myšlenky z hlavy a vydal se chůzí ke zmíněným horám, které se vypínají majestátně nad krajinou. Naštěstí tudy vede "udržovaná" cesta, takže ses nemusel pachtit závějemi sněhu a ledu. Pokud si dobře pamatuješ instrukce, tak sis odvodil, že ti cesta potrvá tak 5 tahů. Jelikož se stíny začínají prodlužovat, tak asi začíná již pomalu ale jistě večer, nemáš ale hodiny na posouzení. (1/5)
Tondulín:
Uhl jsi se štítem a žoldák se svojí silou, kterou dával do štítu, skoro spadl na tebe. Vyvedlo ho to z rovnováhy a ty jsi toho hned využil. Sekl jsi po něm a rozsekl jsi mu zbroj na ruce, kde drží štít, přičemž tvoje zbraň ho škrábla i na kůži. Žoldák se hned otočil a štítem ti málem vytrhl zbraň z ruky, potom se odtáhl a nasadil znovu obranný postoj, tvoje seknutí ho však jistě bolí, zásah do svalu není nikdy příjemný ... i když je jen povrchový. Barman mezitím vytáhl nový šíp a zasadil ho do tětivy. Jeho rty se pohnuly a šíp začal ohnivě rudě zářit. Tentokrát začal cílit za vás, přímo na Tase. Vystřelil šíp, který proletěl okolo vás a svůj cíl zasáhl. Ozvalo se zajíknutí, ale kvůli souboji toho mnoho nevidíš.
Adrian_S:
Nátáhl jsi k mágovi ruce, ten se na tebe nejprve nechápavě podíval, ale pak tě za jednu ruku chytl. "Nejprve jsem myslel jen teleportovat tebe, ale asi bude lepší, když mě tu pak nenajdou ..." řekl a z jeho rukou začaly růst krystaly, které postupne začaly obrůstat celé jeho křehké slabé tělo. Vypadalo to jako kdyby jsi stál ve vlněném oblečení ve vodě a ta se pomalu vpíjela ... ale mnohem rychlejší. Během chvilky krystal dorostl k jeho hlavě a obalil jí, nakonec přerostl přes jeho tělo až k dotyku s tvojí rukou. Kouzlo se tam skoro pozastavilo, jako by vyhodnocovalo co je mág a co ne, ale nakonec přerosto ruku a začalo obrůstat z ruky i tebe. Byl to divný pocit, krystal chladí a v místech, kde kouzlo už obrostlo si připadáš jako nehybná socha. Ještě než ti kouzlo pohltilo i poslední část těla, tvojí hlavu, tak jsi stihl uvidět, jak voják vede elfku z hostince, která nejspíš schytala několik ran a má zraněnou ruku. Ke zraněnému mezitím doběhl léčitel, ale nejspíš podle jeho kývání již pozdě. Druhý voják, který ošetřoval raněného praštil pěstmi do země. Ještě sis stihl všimnout jak na tebe otočil hlavu a zpod přilby jsi spatřil dvě oči, říkající "Proč?". V tu chvíli krystal úplně dorostl a tys ucítil chvilkovou neuvěřitelnou bolest, když se krystal zařízl všude po těle do tvojí kůže a ty ses změnil na část onoho kouzla. Zrak se ti zamlžil do barvy onoho krystalu a dále jsi ucítil již jen jak praskáš a rozlétáš se jako střepy ze skleněné padající vázy ... Letíš nekonečným prostorem, ale nepřipadáš si jako člověk, spíš jako ony kusy fialové barvy ... odnikud zavál silný vítr a tvojí podobu odvál spolu s mágovým mlhavým obrysem pryč z tunelu, kterým jste letěli. Nějak si cítil že je něco špatně, ale nic jsi s tím nemohl dělat. Do očí ti zasvítilo ostré jasné bíle světlo ... (Nemusíš nic psát, ale můžeš napsat třeba tvoje myšlenky ... v dalším tahu budeš zhmotněn)
Aurelius:
Sehl jsi se k jedné rostlině a utrhl jí, celkem tě překvapilo, že stonek je na některých místech ověnčený hebkými vlákny. Květinu jsi schoval a pokračoval dále podél palisády, nehledě na jezero. Vlastně jsi jen obešel kousek a hned jsi stál před otevřenou bránou. Strážného tvoje zjevení vytrhlo ze zamyšlení a hned se opíraje o kopí, začal zajímat o tvojí přítomnost. Je to celkem starý malý mužík, podle jeho našedivělých vousů a šedivých vlasů, koukajících zpod šedé vlněné čapky. I přes jeho neupravený zjev je nejspíš výborným bojovníkem, protože dokáže ne každý by v takovém věku mohl nést skoro celou kroužkovou zbroj, zespodu vystlanou nějakou kůží a látěným přehozem s erbem se znakem, který přípomíná něco jako rampouch. Mužík se na tebe zadíval svýma modrýma očima a pohodově se tě zeptal "Předpokládám že chceš vejít dovnitř, řekni mi důvod tvojí návštěvy a jméno. Je to jen tak naoko, pokud to tady nechceš vypálit tak tě stejně pustím." řekl s úsměvem.
BadWolf:
Odlétla poslední tříska a tvé dílo je hotovo! (2/2) Jen jsi nasadil kola na dřevěnné rámy a zasadil kolíky, hned se dalo s koníkem jezdit po zemi a po stěnách, nebo jednoduše točit kolečky ve vzduchu. Najednou k tobě přiletěl jeden z racků a ... chytl žížalu, která se náhodou dostala z tvé krabičky na návnady. Rychle jí sezobl a uletěl na blízký stožár obchodní lodě. Díky němu sis všiml, že ti ona krabička právě vypadla, příčemž ti všechny tvoje návnady vylézají pryč. Na druhou stranu vyvstává, má cenu je nosit u sebe, když nemáš prut? Každopádně by nebylo od věci odnést výrobek té holčičce, aby se nestrachovala o sehnání dárku svému bratříčkovi.