#1103
Matthew:
Je čas tak nějak okolo poledne, tvoje břicho ti již delší dobu neúnavně hlásí že je čas oběda a že by jsi měl něco sníst. Nacházíš se na návsi osady Icerův Klam, momentálně na sobě máš jen oblečení, které jsi nosil pod zbrojí, jelikož jsi usoudil, že i přes to že je lehká a moc neomezuje pohyb, tak že se ti bude lépe běhat a krást bez ní. Byl to výborný nápad, jelikož jak se ukázalo, nejsi tak obratný a při kapsářství tě jeden občan přistihl. Zbroj jsi skryl mimo vesnici v jednom keři, kde na tebe čeká. O peníze jsi přišel celkem nedávno, vlastně včera, když sis kupoval za poslední zlaťáky něco k jídlu a pití v hospodě. Je ti trochu zima, ale to ses rozhodl obětovat ve prospěch další krádeže, kterou právě chystáš. Ta minulá nevyšla moc dobře a málem tě obrali o všechno co jsi měl, kdyby jsi na sobě měl zbroj, už by jsi určitě nebyl jejím vlastníkem. Naštěstí se tě strážnému zželelo a nechal tě jít s tím, že příště bude trest víc než jen pokárání. Momentálně před sebou máš bohatého kupce a vlastníka dolu, který má celkem napěchovaný váček, zcela jistě penězi, také má šperky, jako jsou prsteny, dokonce má i náramek, který by spíše slušel ženám ... on ho ale spíše využívá k tomu, aby na veřejnosti ukázal své bohatství. Výborný terč krádeže, jen jestli je tak neopatrný a nechá si nějaké cennosti sebrat ... teď postává a obhlíží zboží ve vitríně obchodu, kde jsi náhodou také dostal nedávno kontrakt na ty květiny. Zevnitř obchodu tě nikdo skrz sklo nevidí a ani okolo není někdo kdo by měl zájem se podívat tímhle směrem.
Tondulín:
Zvedl si se a štítem na něj narazil, chvíli jste se přetlačovali a díky tvému válečnému instinktu sis všiml, že kvůli jeho výšce ... protože to je člověk ... tlačí spíše na vrchní část tvého štítu. Toho by se dalo celkem nepěkně využít. Vrabčák zatím neodbytně mlátila oběma dýkama do nepřátelského štítu, ale nezdá se že by to cvičeného žoldáka nějak zvlášť štvalo, je vidět že se vás snaží prostě jen zdržet. Tas sice začal střílet pomaleji, jak se zdá tak se snaží dokonce více mířit aby tě znova netrefil, ale i přes to stále létají kamínky i okolo tvojí hlavy. Lučištník mezitím během skoro nepostřehnutelné chviličky mrštně zvedl luk a natáhl tětivu. Pohnul rty, nejspíše něco pošeptal, a šíp začal slabě rudě zářit. Chvilku zaměřoval a pak šíp vypustil. Vrabčák se jen tak tak stihla šípu vyhnout, přes to se jí šíp ořel o ruku, kterou nejel pořádně škrábl, ale v místě doteku šlehl malý plamen. Vrabčák rychle začala jednou rukou plamen dusit, čehož využil žoldák, který jí stejně jako tebe přetáhl štítem, až spadla na zem. Tas hned začal střílet rychle všechny kamínky, které si našli celkem dobrý cíl v nekrytém těle žoldáka. To ho donutilo se zase zakrýt a trochu couvnout.
Adrian_S:
Voják se k tobě otočil, ale už nevypadal tak naštvaně jako před chvilkou, spíš jako by právě přišel na něco, čím by nad tebou v konverzaci dostal navrh. "Máš ostrý jazyk." konstatoval trochu nakvašeně, ale hned zase změnil tón hlasu na vítězný "Ale odpověděla ti někdy tvá bohyně? Můj bůh odpovídá ... z čeho si také myslíš, že mají klerikové svojí moc? z magie? pokud dobře vidím tak sám jsi mág ... můžeš si to ověřit u každého klerika, kterého potkáš ... jejich moc jim dávají bohové." Z hospody se najednou ozvalo zakřičení, při kterém se rozletěli dveře. Po chvíli se z nich vypotácel třetí voják s dýkou zabodnutou ve slabém místě na boku. Skoro hned se svalil na zem a začala se kolem něho tvořit kaluž jeho vlastní krve. Oba dva vojáci se k němu hned rozeběhli, přičemž ten, se kterým jsi mluvil, se s taseným mečem vrhl dovnitř do hospody. Druhý si okamžitě klekl k polomrtvému a zakřičel "Léčitele! zavolejte někdo zatracenýho léčitele!" a začal mu vytahovat opatrně nůž z rány. Někteří lidé začali panikařit, někteří se rozeběhli k léčiteli a jiní jen vedli rychle své děti dovnitř svých domů. Najednou tě chytl za rameno starý mág, který tě měl teleportovat s vojáky "Chlapče, nevím co po tobě ti vojáci chtějí, ale můžu tě odsud dostat, mohu tě teleportovat rychle pryč ... ale nebudu zbytečně plýtvat silami pokud o to nestojíš." řekl chraplavě mág. Během té chvilky jsi měl možnost si ho lépe prohlédnout ... je to muž s bílými dlouhými vousy a vlasy, dosahující skoro až k pasu. Jeho vrásčité staré tváři dominují dvě již stařím kalné oči modrošedivé barvy. Jeho fialové roztrhané roucho již také zažilo lepší časy, ale je z něho stále dobře poznat, že patří k odvětví obranné krystalové magie. Sice jsi se s ním moc dříve nevídal, ale slýchával jsi o něm, že je hodný a pomáhající lidem, prostě lidumil. I přes to však je loajální své zemi a magii ... Z hospody se ozvaly zvuky boje a několik ženských vyjeknutí ...
Aurelius:
Nechal jsi strážce vížky samotně a namířil si to k palisádě. Jen jsi vystoupal na malý pahorek, tak tě ovanul studený větřík a otevřel se ti pohled na cíl tvé cesty. Po pravé straně jsi uviděl jezero o kterém mluvil, zatímco před tebou stála palisáda bránící velké množtví různých srubů a budov, většinou stavěných ze dřeva. Některé mají kamenné základy ale i přes to mají dřevěnné střechy. Celé osadě jednoznačně dominuje velký dřevěnný chrám, takový kostelík s jednou vysokou věží, kterou jsi viděl z dálky již předtím. Dále je vidět honosná stavba na druhé straně vesnice, zcela jistě nějakého vznešeného papaláše. Některé domy mají na střechách vystavěné věžičky, nebo přímo od základů přistavené věže, v celé vesničce ještě vyniká kompletně kamenná stavba se dvěmi věžemi. To ale není jediný výhled, který se ti otevřel ... ohlédl jsi se vlevo a zahlédl jsi nezapomenutelný výhled do krajiny. Díky jasnému počasí jsi spatřil v dálce nějaké moře, další zjištění bylo, že tato oblast je celá obklopená právě až k moři gigantickou ledovou stěnou. Mezi ní a mořem je ale také zatraceně velký kus světa, kde jsi rozeznal v dálce nějakou šmouhu, která by mohla být jezerem a také nějaká pohoří. Oblasti u moře se zdají být více zelené než oblasti od moře, což znamená že moře nejspíš celou oblast otepluje ... Moc ses ale nedíval a vykročil dále. Během chvilky ses dostal k palisádě a začal jí obcházet, bohužel tady není žádná určitá cestička, takže pod tvými botami praská vrstva sněhu a procházíš mezi různě velkými kameny, mezi kterými občas roste nějaký druh zvláštní skoro modrozelené květiny s listy do tvaru trojúhelníku a s okraji lemovanými pilovitým vzorem. Květy tédo květiny mají stejnou barvu jako listy a stonek, jen vypadají více unikátně, je jasně vidět velké skoro ořechovité semeno velikosti palce, lemované tyčinkami s pylem. Skoro hned se vedle tebe objevilo to zamrzlé jezero o kterém taktéž mluvili strážní, všiml sis že asi uprostřed jezera stojí na ledu nějaká zajímavá truhla.
BadWolf:
Uvolnil si se, skoro kolem tebe prolétl jeden z racků, kteří se v této oblasti vyskytují v hojných počtech. Začal jsi vyřezávat koníka, jelikož tam nebyla žádná definice toho co sestra pro toho bratra chtěla. Netrvalo dlouho a měl jsi hodně hrubý obrys a vytvořená kola i s kolíky. (vyřezávání ti bude trvat jeden tah, pokud by ses nečekaně rozhodl třeba nedokončený výrobek mrštit po jednom z dotěrných racků, tak to napiš. (1/2))