---

Leneren, Mopidu:
Postupovali jste blíže k městu. Z okolních budov vylézali bezdomovci a jiná havěť. Někteří pozorovali váš průvod a třásli se strachem. Nechtěli skončit jako vaše kořist. Nějaké děti začali po vašem úlovku házet kamení. Jejich rodiče se je snažili uklidnit a zahnat do provizorních chatrčí.
Nikolaj si prohlédl svou pušku SVD. Dneska na ni nepřibyl ani škrábanec. Padly tři výstřely a dva zásahy, což je pěkné. Prsty přejel své kapsy a opasek. V kapse nahmatal rozmačkanou sušenku a celkem 12 nábojů 7.62. Na opasku se mu pohupoval upravený kuchyňský nůž. Mezitím došla El k vašemu kontaktu. Chlápek stál opřený o zeď a pokuřoval gumovou cigaretu. Na hlavě měl starou vojenskou přilbu s přiletovanými prázdnými nábojnicemi. Letecké brýle a malý knírek. Jmenoval se Daryl. “Hejej, tak co negři? Jak ste dopadli? Vypadá to dobře. 8 kousků Šéfa potěší.“ Zhodnotil pohledem kořist.

S3Cr3:
Odflusnul jsi zbytky zvratků a rozhlédl se kolem. Během nestřežené chvíle jsi proklouznul kolem netušících somráků do tunelu metra. Postupoval jsi po chodníčku, co nejrychleji to šlo. Zbytky světla překrýval tvůj stín, tak jsi dále musel pokračovat s jednou rukou na stěně a pomalejším během. Ze stanice jsi zaslechl mnoho výkřiků bolesti a dokonce i střelbu. Otočil ses po zvuku a zahlédl několik baterek směřujících do metra. Nedával jsi pozor a došlápl nohou do prázdna. Naštěstí to byla část nouzového schodiště od kolejiště, někam do zdi. Přesněji do dveří, které jsi objevil, když jsi upadl.