---

Asi po hodině chůze se zvedl vítr a vzduchem začal létat všude přítomný prach. Oba poutníci si byli nuceni nasadit šátky a vyhledat nejbližší úkryt. Ovšem ve vyprahlé pustině si nebylo z čeho vybírat.
Nakonec se tedy uchýlili do zničené budovy čerpací stanice. Dveře byly zaseknuté, ale Danny použil pažbu svého Dragunova, aby je vyrazil. Rychle se nacpali dovnitř a zabouchli za sebou dveře.
Uvnitř stanice bylo šero. Popraskané stěny, drolící se strop a rozházené regály. Jediné světlo, které osvětlovalo místnost, sem dopadalo skrz škvíry v zabedněných oknech. V regálech nebylo vůbec nic, stejně tak na tom byla pokladna. Celá místnost byla kompletně vyrabovaná.
Jediné nedotknuté se zdály být dveře za pokladnou, které vedly do místnosti pro personál. Proto Danny navrhnul. „Mohli bysme se podívat, co za těma dveřma je. Třeba tam bude zásobník do mojí odstřelovačky.“ Rukou si poklepal na Dragunov, který měl opět připnutý k batohu.
Hrdla si zaťukal ukazováčkem na čelo. „A co by asi dělal na čerpací stanici zásobník na čerpací stanici, prosím tě. Ale stejně bych to okoukl, třeba tam bude nějaký jídlo nebo pití.“ Přistoupil ke dveřím a zkusil vzít za kliku. „Zamčený. Jejich problém.“ Řekl a vší silou do nich kopnul. Ozvalo se praskání dřeva, ale dveře byly stále zavřené. Kopnul znovu a dveře se otevřely. Zvedl se oblak prachu.
Jakmile se prach rozptýlil, vešli kamarádi dovnitř. Byla to malá místnost o rozměrech tři krát tři metry. Danny se začal přehrabovat kýbly v regálu a Hrdla si nenechal ujít příležitost si z něj udělat legraci. „Jestli tu chceš vytřít, tak mop je támhle.“
Danny se na něj podíval a zvedl obočí. „Fakt vtipný, kdyby si mi radši pomohl najít něco užitečnýho…“ Zastavil se uprostřed věty, něco ho upoutalo na zdi. „Čum, nějaká skřínka s červeným křížem.“ Přistoupil k ní a začal zkoumat, kde se otevírá. „Co to je?“
Hrdla se na to zadíval a bylo mu to jasné. „Vždyť to je skříňka první pomoci. To sem si myslel, že když tak hodně čteš, tak že dokážeš poznat skříňku první pomoci.“
„No bóže, tak něco nevim, alespoň mám sniperku a ty ne. Řadši přijdi na to, jak se to otevírá. Nikde nevidím žádnou kličku.“ Odpověděl mu Danny.
„Žádná tam není. Je zapečetěná, musíme sundat celou krytku.“ Zachytračil Hrdla a odstrčil Dannyho od skříňky. Přistoupil k ní a začal jí oběma rukama rvát. „Sakra, je to nějak zaseklý.“ Hrdla se začal vztekat, ale v tom se ve skříňce něco zlomilo a víko i s Hrdlou odlítlo přes celou místnost.
Danny se už zase smál. „Ach jo, s tebou je to těžký. Tak co tu máme…“ Danny se začal přehrabovat ve skříňce. „Bingo. Máme tu nějaký léky, obvazy, jelení lůj a dvě půllitrovky čistý vody. Budem si žít jako králové.“
Hrdla se zaradoval. „Ze všeho nejdřív mi dej ten lůj. Mám popraskaný rty jak pole po zásahu minometů.“ Odšrouboval víko a přejížděl si po rtech. „Koukni na mě, sem jak jedna z těch ženskejch z časopisů z časů před tím.“ Už se zase chechtal.
„Prosím tě, radši mi to dej. A ten zbytek si schovej do batohu. Obvazy se budou hodit a léky můžem prodat v nejbližším městě. Jaký je vlastně nejbližší po cestě?“ Zeptal se Danny, zatímco si bral jelení lůj.
Hrdla si sundal batoh, vyndal z něj mapu a zahleděl se do ní. Mapa byla nakreslena rukou na ušmudlaném papíru, ale zdálo se, že se v ní Hrdla vyzná „Nejbližší osada je Šakalí Příkop, ten se nachází asi dva kilometry na jih. Tak se tam vydáme. Zatím mi pomoc dát tu mapu a léky zpátky do báglu. Stejně nechápu, jak to tu mohlo vydržet sto let. Ten vzduch to musel zakonzervovat. No nic, vyrážíme. Zdá se, že vítr přestal.“

P.S.: Že jste tak hodný, tak tu máte další díl. Jestli se vám díl líbil a chcete další, tak klikněte kvalitní příspěvek a napište co se vám líbilo.