#1094
Tondulín:
Vrabčák si také uvědomila, že lučištník bude asi největší problém, s čímž rozhodně chtěla něco udělat. Rozěběhla se, ale štítonoši jí schválně zastoupili cestu tak, že jednomu z nich málem naběhla na meč. Okamžitě uskočila a odrazila bodající meč oběma svými dýkami. Ve stejný moment jsi se ty rozeběhl na druhého žoldáka se štítem, ten má soustředěný výraz, skoro zachmuřený ... to o něm může svědčit mnoho a nebo nic jelikož to ty rozeznat nedokážeš. Žoldák upevnil svůj obranný postoj a rozpřáhl se že tě odstrčí nebo prostě praští štítem. Aby toho nebylo málo, v tu chvíli když jsi chtěl uděřit, tak tě zezadu do hlavy trefil kamínek. Zatmělo se ti před očima, ale jen na chvíli, tvoje tvrdá trpasličí hlava nezklamala. I přes to to mělo neblahé účinky, mezitím co ses rozkoukával tě žoldák štítem odstrčil a ty ještě bez rovnováhy jsi spadl na zem. Zezadu se ozvalo vyjeknutí a pronikavé "Promiň!", hned na to nad tebou proletěl další kamínek který trefil už správnou hlavu a pěkně promáčkl vršek přilby nepřítele. Naneštěstí to nebyla rána moc dobře mířená ... takže štítonoše jen zbrzila.
Adrian_S:
Voják se otočil na třetího, kterému řekl jen "Slyšel jsi? přiveď jí sem!" a oba vojáci odešli. Jeden si to zamířil ke kerčmě a druhý do většího domu, kde sídlí stařešina vesnice. Okolní lidé co postávali okolo se na vás dívají, vypadají trochu vyplašeně, jelikož návštěva vojáků ne vždy znamená vše v dobrém. Voják se ve své přilbě po okolí rozhlédl, ale nic přihlížejícím neřekl, jako by si jejich pozornost užíval. Nakonec se obrátil na tebe "Ty snad patříš k nějakýmu démonickýmu kultu? nebo kdo je Taratea? jsi rouhač pravých bohů!" řekl podrážděně. (Staří bohové nejsou staří jen pro nic za nic, byli zapomenuti jelikož opustili Esuru v časech největší nouze, jejich místo zaujali dnešní bohové kteří na ní dohlížejí. Existují spekulace že dnešní bohové jsou potomky prastarých, ale většina lidí už prastaré ani nepamatuje. Pouze ti kteří je právě studují o nich to málo vědí.)
Aurelius:
Dal jsi se na cestu, dřevorubec sice nic o strážní vížce neříkal, ale pokud se dobře orientuješ tak máš jít přímo kolem ní. Dal jsi se tedy na cestu k blíže k té věži a už po chvilce chůze jsi došel skoro k té hlásce. Je to prostá budka držena ve vzduchu několika silnými a vysokými trámy. Vypadá vlastně podobně jako myslivecké posedy, avšak tahle je bytelnější a budí dojem, že něco vydrží což se dá předpokládat na takhle větném místě vyvýšeném na okraji útesu. Za kopečkem, na kterém hláska stojí jsi uviděl vrchol vysoké věže nějakého chrámu, ta musí zcela jistě patřit k městu které je tvým cílem. Také sis povšiml posádky, která už tě vítala připravenými zbraněmi, pod hlásnkou je na koni připravený jezdec s obouručním mečem a silnou chlupatou kožešinovou vestou, nejspíš je to jen zvěd nebo poslíček. Na hlásce jsou další dva již více ozbrojení strážci, přičemž oba drží v rukou luk a míří na tebe, každý má na sobě lehké kožené brnění a kovovou přilbu bez hledí. Nakonec tě jeden ze střelců zezhora vyzval, abys odpověděl "Kdo jsi a co tady pohledáváš?" musel zakřičet, jelikož posed není moc nízký, ale naopak z něj musí být dobře vidět do celého okolí. Jezdec zatím nervózně sedí na koni a hledí směrem na tebe co hodláš dělat.
BadWolf:
(nechci tě zklamat, ale vyřezával jsi pouze úchylnou mořskou pannu s nějakou bestií pro toho staříka :D materiál však stále máš, takže vyřezávat můžeš) Vešel jsi do města, vypadá klidně jako vždy. Bránou tě nechali normálně projít, strážný tě dobře zná, tudíš si žádné problémy neměl. Najít chlapce však bude těžší, vzpomínáš si ale na tu jeho sestru co ti ten vzkaz napsala, asi by bylo lepší předat výrobek do jejích rukou, jelikož ani nevíš kdy přesně bude chlapec narozeniny mít. Zákaznice, pokud si dobře vzpomínáš, by měla bydlet v chudší čtvrti v dřevěné chatce. V okolí cesty vidíš stát několik stánků s různými a exotickými věcmi ... možná by jsi se měl někde alespoň trochu upravit, protože od bitky máš na sobě stále trochu zaschlého bahna.
Arthis:
Po tvojí otázce se hned zpoza dveří ozvalo "To jsem já! Anthalian! Prší! Tak jestli by jsi mě mohl pustit dovnitř!" dořekl, když jsi došel ke dveří a otočil svým měděným klíčem v zámku. Hned se otevřeli dveře a dovnitř vpadl elfský mladík skoro stejné výšky jako ty, oblečený do prostého dlouhého kabátu s tmavě modrou barvou, sahající skoro až na zem. I přes to, že se snažil před deštěm chránit slabou kápí, je promočený až na kost. Jen co si sundal kápi jsi poznal, že se opravdu jedná o tvého kamarádíčka Anthala, kterého znáš skoro od doby co jsi přežil útok nemrtvých. Jeho dlouhé, temně černé vlasy a naopak neobvykle světlé oči, které k sobě moc nekontrastují, se nedají přehlédnout. "Díky že jsi mě pustil dovnitř, Mluvčí svolal radu, musíš tam jako zástupce rodiny jít ..." hned se trochu odmlčel, jelikož si až příliš pozdě vzpomněl, že jsi vlastně jediným zástupcem své rodiny "Prý je to citlivá a nebezpečná záležitost, ale nemusíš spěchat, bude to až za hodinu." dodal a pokrčil rameny. Trochu se otřásl a zeptal se "Můžu se tu na chvíli ohřát a trochu vysušit? připadám si jak po přeplavání oceánu. A abych nezapomněl! Mluvčí bude dnes večer narychlo pořádat nějaký ples, nebo slavnost ... nejsem si jistý jestli říkal k jaké události, tak mě napadlo že by jsi to chtěl vědět."