#1090
Omlouvám se za ještě větší dobu čekání na VV než obvykle, ale měl jsem teď moc práce s různými projekty a školou.
Tondulín:
"Měli bychom je vyřídit dříve než přijdou ostatní, nevíme kolik jich tam ještě je." řekla obezřetně. Tas vytáhl svojí prakovku a začal hledat po zemi nějaké kamínky. Ti dva žoldáci, kteří se zvedli, si ze zad stáhli štíty a tasili dlouhé hákovité jednoruční meče, hned se začali za svými těžkými kulatými štíty krýt. Oba mají skoro stejný stejnokroj, takže budou něco víc než jen žoldácká banda. Mají na sobě železný kyrys s koženými nárameníky a ostatní tvrzenou koženou výbavou, až na přilbu, kterou tvoří železo a která je také bez hledí. Barman mezitím beze spěchu vytáhl na stůl toulec a luk. Je to minimálně zajímavý kousek, velmi štíhlý a k tomu jsou do něj ještě vyřezány nějaké obrazce či runy obarvené na zářivou žlutou. Samotný luk má barvu normálního olejem napuštěného světle hnědého dřeva, toulec je v porovnání s lukem až moc obyčejný, je pouze z kůže a plný nějakých šípů. Barman skryt za štítovou hradbou dvou žoldáků s klidným hlasem podotkl "Stále se máte možnost vzdát, v tom případě vás i možná necháme žít ... možná." a temně se usmál.
Adrian_S:
Cestuješ jako vězeň do vesnice ze které jsi nedávno odešel (2/2). Požádal jsi o vodu, vojáci ti vyhověli a nechali tě se napít. Sami se také napili ze svých zásob a pak ti zase zavázali ruce, skoro se zdá že ještě pevněji než předtím. Když jsi požádal a odkázal na srdce, tak se jeden z nich už trochu nakvašeně obořil "A chůvu nechceš?" ale nakonec ti i u toho svolili. Nakonec jsi uskutečnil i poslední fázi svého plánu a zčistajasna, úplnou náhodou když jste procházeli okolo hustého barevného keře, jsi spadl na zem a začal dělat infarkt. Dva z vojáků se k tobě hned otočili a jeden i sehl aby se podíval co ti je, chtěl s tebou trochu zatřást, ale místo toho od tebe schytal parádní hlavičku, která ho velmi překvapila a odhodila vedle tebe. Na tvém čele máš rýhu po nosní ochraně od přilby, ale kromě malé bolesti na té rýze se cítíš v pohodě. Provaz se ti ale rozdělat nepodařilo, i přes to jsi se však rychle zkusil odplazit do toho keře, což ti ale stojící voják zkazil silným kopnutím pokované boty do žeber s několika nadávkami do zrádců a ještě horšími které nebudu raději psát. Na pravé straně těla, kam tě kopl jsi začal cítit tupou bolest, ale aby toho nebylo málo, tak tě ještě ten stejný voják zvedl za ramena a postavil na nohy, přičemž se ti zdálo že ti málem pevným stiskem zlomí ruce. Nakonec tě pustil a vytasil meč se slovy "Teď půjdeš předemnou, jestli se o něco pokusíš tak ti tohle bude čouhat z těla! už mam dost tohohle lovu lidí takže to nebudeme prodlužovat!" ostatní se zvedli a zase jste se zařadili do sestavy, ve které jste šli i předtím. Jen jste obešli větší uskupení stromů a dostali se k vesnici, ve které jsi nedávno byl. Nemá žádné hradby ani palisádu, je to vlastně jen uskupení několika domků a chatek, mezi kterými dominuje hlavně větší dům stařešiny a hospoda. Vojáci se zastavili a jeden z nich, zrovna ten kterého jsi praštil se tě zeptal "Takže kde byla ta tvoje elfka? nezkoušej nic zapírat už jsi nám zde její přítomnost potvrdil." pak se ještě otočil na druhého vojáka, kterému šeptem řekl něco o hledání mága a hned se zase otočil k tobě "Nuže?" zeptal se netrpělivě.
Aurelius:
Dal jsi se na cestu, dřevorubec sice nic o strážní vížce neříkal, ale pokud se dobře orientuješ tak máš jít přímo kolem ní. Dal jsi se tedy na cestu k blíže k té věži a už po chvilce chůze jsi došel skoro k té hlásce. Je to prostá budka držena ve vzduchu několika silnými a vysokými trámy. Vypadá vlastně podobně jako myslivecké posedy, avšak tahle je bytelnější a budí dojem, že něco vydrží což se dá předpokládat na takhle větném místě vyvýšeném na okraji útesu. Za kopečkem, na kterém hláska stojí jsi uviděl vrchol vysoké věže nějakého chrámu, ta musí zcela jistě patřit k městu které je tvým cílem. Také sis povšiml posádky, která už tě vítala připravenými zbraněmi, pod hlásnkou je na koni připravený jezdec s obouručním mečem a silnou chlupatou kožešinovou vestou, nejspíš je to jen zvěd nebo poslíček. Na hlásce jsou další dva již více ozbrojení strážci, přičemž oba drží v rukou luk a míří na tebe, každý má na sobě lehké kožené brnění a kovovou přilbu bez hledí. Nakonec tě jeden ze střelců zezhora vyzval, abys odpověděl "Kdo jsi a co tady pohledáváš?" musel zakřičet, jelikož posed není moc nízký, ale naopak z něj musí být dobře vidět do celého okolí. Jezdec zatím nervózně sedí na koni a hledí směrem na tebe co hodláš dělat.
BadWolf:
Cestuješ do Lonadu (3/3). Podíval ses při chůzi na lísteček, ale jeho obsah nebyl to co jsi čekal. Je napsaný nějakým divným písmem, podle jemných a uhlazených tvarů znaků předpokládáš že je psaný elfsky. Nezdá se to ale ani jako dopis, je to prostě vzkaz, možná by nebylo od věci ho dát někomu kdo by ho dokázal přeložit. Nakonec jsi lísteček uklidil a sebral několik lučních bylin, které rostli u cesty, minimálně z nich jde uvařit výborný bylinný čaj. Netrvalo dlouho a v dáli jsi spatřil město, jenž je tvým cílem. Tvoje chajda leží nedaleko, kdyby jsi chtěl tam jít, tak je to jen malá oklika cestou do města.
Arthis:
Po tvojí otázce se hned zpoza dveří ozvalo "To jsem já! Anthalian! Prší! Tak jestli by jsi mě mohl pustit dovnitř!" dořekl, když jsi došel ke dveří a otočil svým měděným klíčem v zámku. Hned se otevřeli dveře a dovnitř vpadl elfský mladík skoro stejné výšky jako ty, oblečený do prostého dlouhého kabátu s tmavě modrou barvou, sahající skoro až na zem. I přes to, že se snažil před deštěm chránit slabou kápí, je promočený až na kost. Jen co si sundal kápi jsi poznal, že se opravdu jedná o tvého kamarádíčka Anthala, kterého znáš skoro od doby co jsi přežil útok nemrtvých. Jeho dlouhé, temně černé vlasy a naopak neobvykle světlé oči, které k sobě moc nekontrastují, se nedají přehlédnout. "Díky že jsi mě pustil dovnitř, Mluvčí svolal radu, musíš tam jako zástupce rodiny jít ..." hned se trochu odmlčel, jelikož si až příliš pozdě vzpomněl, že jsi vlastně jediným zástupcem své rodiny "Prý je to citlivá a nebezpečná záležitost, ale nemusíš spěchat, bude to až za hodinu." dodal a pokrčil rameny. Trochu se otřásl a zeptal se "Můžu se tu na chvíli ohřát a trochu vysušit? připadám si jak po přeplavání oceánu. A abych nezapomněl! Mluvčí bude dnes večer narychlo pořádat nějaký ples, nebo slavnost ... nejsem si jistý jestli říkal k jaké události, tak mě napadlo že by jsi to chtěl vědět."