---

Kapitola 15 - Nový začátek aneb Upíří život hnedtak neskončí...

Namířil jsem si to přímo k lesům, stojíc na okraji Londýna, když za sebou slyším křiky lidí. Jsou hlasité, jinak bych je těžko uslyšel, jen jsem nechápal proč a co řvou. Kašlu na to, ten magor je mrtvý a můj úděl je splněn. Já se teď chci uchýlit do ústraní, jelikož s příchodem další noci nastane podle mých výpočtů úplněk.
Nechci totiž již nikomu ublížit.
Bůhví co mě potká.... Buď se stanu upírem nebo vlkodlakem, možná ničím, což by bylo nejlepší... Jak se více a více blížím k lesu, padá mlha, viditelnost je ještě dobrá, ale kdoví jaká bude za pár chvil.

Vlkodlačí vytí

Vešel jsem do lesa, který není nikterak hustý, ale ani moc řídký. Žádná zvěř není vidět, bohužel ji nemohu ani slyšet. Procházím lesem, v mlze se mihotají malé stíny, možná veverky nebo lišky, nevím.... Po chvíly chůze jsem uslyšel hrubý a pronikavý zvuk. "Co by to mohlo být?" říkám si. Když v dáli je vidět velký stín, nějaké bytosti stojící na dvou, a s dlouhými pažemi. Stvoření se zřejmě postavilo na všechny čtyři.... "Už vím co to bude..." Podruhé už ne! Neuteču dokud si to nerozdám s tím nejhorším co mě zatím potkalo.

Vlkodlačí bytí či nebytí

Tasím svůj meč, poohlížím se kolem sebe, vidím stín pobíhající asi deset metrů, v mlze jde vidět jak funí, i slyším jeho dusot a vrčení... "Tak a jeto tu..." vrhá se proti mě, je ode mne snad tři metry.....skače na me....uskočil jsem, ale on se ihned přiblížil ke mě, když ležím na zemi. Tlamou mi civí do mých očí, sliny mu tečou z huby, oči rudé jako krev... "Tak na co čekáš ty bestie!" řvu na něj. On nic, jen se ještě více přiblížil mé hlavě, čumákem mi očichává obličej a krk.... Zastavil se u upířího kousnutí... Vypadal překvapeně... Ale hned poté si všiml i mého druhého kousnutí...vlkodlačího. Zřejmě jej to vyvedlo z rovnováhy, zařval na mne, sliny mu tekly, jsem celý olepený od nich. Vrazil jsem mu ránu do tváře, aby už to trýznění skončilo...ale to co se stalo.... Nemohl jsem uvěřit svým dvěma očím... Vlkodlak "uletěl" dobré dva metry, hned jsem pochopil, čím to bude, vyvíjím se v nějakou stvůru. Vstal jsem ze země, to samé chtěl udělat i vlkodlak, ale já mu dal ještě jednu ránu do tlamy, jen zavyl.... "Nebudu tě zabíjet, možná budu stejný jako ty a budeme pospolu lovit." Vlkodlak vstal na dvě nohy, podíval se na mě zamračeným, ale i zároveň poníženým pohledem a utekl. Podíval jsem se na své ruce.... pár škrábanců... ale když se na ně dívám čím dál déle vidím, jak se rány pomaloučku hojí... "CO to sakra je?!"

Srubem v lesích to já zakončiti

Nezbylo mi nic než čekat, a najít si místo případného posledního odpočinku. Mlha se ztrácí, ale pomalu, navíc je tma. Bloudím po lese doufajíc, že najdu klidné útočiště. Potkávám jeleny, daňky, veverky i pár lišek. a nějaké ty divočáky. Co mě zaráží, že všichni hned jak mne zvětří utíkají, nebylo by to nic divného, kdybych netušil čím to bude, páchnu vlkodlakem a toho se bojí snad každý živý tvor. "Aspoň jsem v bezpečí". Pořád přemýšlím co bude a co ze mne bude... Narazil jsem v dáli na nějaký srub. Je v něm tma. Začal foukat vítr, silný a mrazivý, jako v horách. "To nevěstí nic dobrého." Rychle jsem spěchal do srubu... Běžel jsem, až ke srubu, jehož dveře, když jsem za ně chytl, byly otevřené dokořán. Nikde nikdo, tma jak v pytli. Nefouká sem, jen dveřma. Zavřel jsem je tedy a škrtl sirkou, pro trochu světla. Zřejmě to byl nebo je dům nějakého lovce, protože všude samý paroh, kůže a trofeje. "Potřebuji více světla". Našel jsem svícny, zapálil jsem je všechny a srub byl rázem osvětlen. Zapálené svícny, jsem rozmístil po místnosti, pro více světla. Rozhlížel jsem se po místnosti, a zaujaly mne ty trofeje, byly tam pověšené hlavy, medvěda, vlka, jelena, dravé ryby, lišky a poslední místo pro trofej bylo prázdné, vlkodlak. Pod místem bylo napsané "Zde bude zavěšena hlava vlkodlaka, na důkaz mého odhodlání a síly". Srub lovce trofejí, to mi ještě cházelo. Nedělal jsem si z toho velkou hlavu, pro tuto chvíly. Zatopil jsem v krbu, aby bylo teplo a sedl si k němu. Přemýšlel jsem co budu asi dělat v tuto dobu zítra v noci, při úplňku.



Mě se to líbí, snad i vám...*.*

Zanechte svůj komentář pod dílem, pokud chcete.*pes*