#1080
Tondulín:
"No těším ... jsem ráda, že jsem pryč z toho prašivýho města, tákže tohle je vítaná změna." odpověděla ti a když jsi vstoupil, tak za sebou zavřela dveře, což odůvodnila "Aby to nevypadalo tak nápadně, že jsme sem vtrhli." a pokrčila rameny. Je celkem divné že jste hnedka nikoho neviděli, žádná stráž u dveří ... "Buďto jsou moc nafoukaní a naivní, nebo tupí." konstatovala Vrabčák a šla za Tasem, který skotačil skrz úzkou přírodní chodbu, kde se vedou maximálně dva lidé vedle sebe a osvícenou všudypřítomnými loučemi. Podloží jeskyně je pokryto hlídnou a stěny porostlé mechy a jiným rostlinstvem. Po chvilce chůze jste došli až k místu, kde se jeskyně zvětšovala, a kde si žoldáci udělali prozatimní ubytování a dokonce i bar! Je to taková "místnost" o velikosti tak 4x8 metrů, ale v pohodě se jim sem vešel zmíněný bar, dokonce stůl s několika židlemi a i několik kožešinových přikrývek na spaní. Místnost má jen jeden východ, a to ten kterým jste přišli ... Zdá se že tu jeskyně končí, jediný problém je že na vás zírají tři žoldáci, protože Tas vhopkal přímo doprostřed místnosti. Jeden z nich je za barem a čistí korbel, další dva sedí na vysokých židlích okolo baru ... Vrabčák se k tobě naklonila "Myslím že jsme neměli nechávat Tase jít prvního ..."
Adrian_S:
"V předchozí vesnici? To je tamtím směrem že?" upřesnil si voják. Pak od tebe vzal papír s portrétem "Ano provedla ... je to vražedkyně a hlavně je to buřitelka. Je na ní vypsaná odměna 500 zlatých, takže za námahu to určitě stojí." zasmál se voják, pak na tebe kývl a oba dva vojáci tě chytili a zkroutili ti ruce za záda, jeden hned vytáhl provaz a zavázal ti je celkem dost silně. "Na tebe je také odměna, sice ne větší než na tu elfku ale je, sice nevíme ani jak se jmenuješ, jelikož jsi nám to ještě nezdělil ale podoba je celkem přesná ... tvůj útěk inspiroval více lidí a také se o to před odvedením pokusili, má být čest padnout za svého vládce v boji! Za svojí vlast a rodinu! Dokonce tvoje rodina tě vybrala přímo do vojenské služby, mohl z tebe být i vysoký důstojník ... jinak by na tebe všichni kašlali." řekl a usmál se, což jsi poznal podle očí, které koukají zpod přilby. "Takže ... tvoje jméno ani není důležité, mohl sis začít říkat jinak ... ale teď půjdeš s námi. Zajdeme za tou elfkou a pak jestli se nám podaří najít bojového mága, tak se teleportujeme do hlavního města k tvým rodičům. Víš buďto půjdeš sedět, nebo se přidáš k naší armádě ... pak jestli dezertuješ tak už bude jen trest smrti. Pojďte ... jo a ještě mu vemte tu dýku, nechceme aby se o něco pokusil." řekl a jeden z vojáků ti vzal tvojí ocelovou dýku, kterou si strčil do brašny. Pak tě pobídl, aby jsi šel. Cesta do vesnice ti bude trvat 2 tahy, mezi kterými ti budu popisovat okolí a o čem si vojáci povídají a co se děje, jestli se jich chceš na něco zeptat nebo se o něco pokusit tak to napiš. Jdete v průvodu, dva vojáci vpředu, ty a ještě jedn voják za tebou.
Cestuješ (0/2).
Aurelius:
Obezřetně sledujíc tlapu jsi se vydal opatrně dál. Namrzlý sníh stále měkce křupal pod tvými botami, když najednou se ti noha propadla dobrý půl metru do sněhové závěje, kterou tam výborně nafoukal vítr ... jen stěží jsi potlačil zaklení, ale to už se kupa sněhu pohnula a zabručela. Vypadalo to jako by se ono stvoření začalo probouzet z hlubokého spánku a zvedalo se, přičemž pomalu odpadávají kousky sněhu. K východu to je už jen kousek, ale netušíš jak velká je ta závěj, do které jsi šlápl, mohla by být velká, na druhou stranu tam ale také může být pevná zem.
BadWolf:
Jen co jsi kousek poodešel, hned jsi zpomalil. Cestuješ do Lonadu, tvého bydliště (1/3). Jdeš po štěrkované cestě a nad tebou svítí polední slunce, trochu ti zakručelo v břiše ... Můžeš si oči vynadívat jestli někde neuvidíš skrýš, avšak nemáš zatím štěstí. Povšiml sis pouze několika nejedlých hub, chorošů, které rostli na prohnilém stromě nedaleko cesty a toho, že les brzy skončí. Nahoře na jednom ze stromů si tě ještě zvědavě prohlíží veverka, držící v puse nějaký ukradený žalud.