#1070
Tondulín:
Jen sis sedl a spadla ti na hlavu šiška. Ohlédl jsi se jaké nezbedné stvoření si mohlo dovolit takhle využít tvé nepozornosti a ve větvích jednoho ze stromů jsi spatřil Vrabčáka, jak zrovna seskakuje na zem. Nakonec když už se dostala na zem, tak přišla k tobě a hned s úsměvem začala mluvit "Když jsem byla nahoře, tak to bylo hlavně kvli sledování ... ale ty sis sedl na tam přhodné místo ... nemohla jsem odolat." řekla a nevinně se usmála "Ale k věci, dovnitř vešla malá skupinka lidí ... asi těch banditů nebo žoldáků, ale támhle mají tábor, napočítala jsem jich tam asi kolem čtyř desítek ... dovnitř jich vešlo sedm." odvrátila zamyšleně hlavu ... "Ale pokud jde o trpaslíky žádné jsem tam neviděla, ani jednoho ... no co uděláme? dostaneme nějakou podporu? se sedmi se to dá vyřídit lehce, ale se čtyřiceti by mohl být už větší problém ..." pokrčila rameny a natáhla si kápi, takže vypadá přesně jako když jsi jí potkal. Tas tam seděl před vchodem a bavil se tím že zabodával svojí šotčí zbraň do země a vytrhával jí tak, aby na dřevěné dveře vylétly kusy hlíny a mechu.
Adrian_S:
"Však říkám že si chceme jen promluvit a zeptat se tě na pár věcí, jsi první pocestný kterého jsme tu viděli ... a jak se zdá tak dokážeš mnoho věcí jako je třeba přežít v divočině." řekl už trochu netrpělivě "Kdybychom ti chtěli ublížit tak tam už házíme pochodně ne? to jsi tak stydlivý od přírody?" domluvil a ty jsi za sebou uslyšel jakýsi zvuk kamínku, odrážejícího se od stěn. Zvuk jde z té díry do jeskyního tunelu ...
Aurelius:
"Jo jasně, nevadí .. hlavně že jsme se nepozabíjeli navzájem." řekl a zasmál se "Možná z téhle ruiny později vylezu a možná taky ne ... jen bych ocenil kdyby jsi o tom že jsi mě tady potkal nikomu neříkal, asi by to někteří nezkousli že se jim tady potuluje možná hrozba." pokrčil rameny "Tobě taky mnoho štěstí." řekl a otočil se ke kotlíku, ze kterého vyndal naběračku a ochutnal. Ty jsi vyšel z jeho doupěte a rozhodl se pokračovat cestou skrz jeskyni. Během chvíle si se dostal na křižovatku, kde zase při stěně stále stojí ta hrouda nehybného ledu, které jsi věnoval jen letmý pohled a pokračoval dál. Jeskyně stále pokračovala dál vzhůru, skoro se ti po chvilce nechtělo věřit že je tak dlouhá i po tom co jsi už ušel, ale v jednu chvíli se průrva doskousala zemí až k výhledu na nebe, které je zbarvené do bíla jako v každé zimě ... v tom místě tě však zaujalo něco jiného než jen výhled na nebe, hlavně tě zaujali stopy od krve vedoucí k mrtvému jelenovi ... který sem nejspíš nechtěně spadl. To by nebylo tak překvapivé, ale jelen je roztrhaný, jako by se na něm něco krmilo ... v těhlech místech se jeskyně celkem roztahuje i do stran, stále s kamennými, nebo místy i silně zledovatělými místy ... na zemi je dokonce i sníh a stopy jak jelena, tak i něčeho mohutnějšího, co se na jelenovi určitě krmilo. Zatím však nevidíš nic co by tě mohlo ohrozit, kromě nasněžených kopečků a závějí, za kterými by se mohlo potenciální nebezpečí skrývat. Na druhou stranu této větší části jeskyně už je to opravdu jen kousek, takových šedesát metrů ... zezarohu tam také prosvítá světlo ... takže tohle bude již skoro konec téhle cesty ...
Matthew:
Naklopil jsi do sebe pivo a zrychleně opustil hospodu, nikdo ti pozornost nevěnoval, ani hostinský, který o tebe přestal jevit zájem hned po smíchu. Venku pomalu padají tlusté sněhové vločky, ale stále je světlo, řekl bys, že je čas před polednem. Vydal jsi se tedy na západ, přímo tam kam ti řekl obchodník, kde bys měl hledat ty květiny ... Vyšel jsi z vesnice a celkem nedaleko jsi spatřil ty hory, vlastně jsi kolem nich probíhal, při cestě do této vesnice. Cesta tam ti bude trvat běžnou chůzí dva tahy, můžeš se buďto ještě víc poflakovat, což by ti cestu o tah prodloužilo, nebo to vzít hopem a jít rychle, což by logicky o tah zkrátilo. Čím déle půjdeš tím více se budeš rozhléžet po okolí a budeš si všímat různých nebezpečí a zajímavých úkazů. Jak rychle si přeješ vyrazit? Času na cestu máš každopádně dost.
BadWolf:
"S kým? nikdo nezbil ..." řekl chladnokrevně a prošel s dýkou okolo posledního bandity, kterému přeřízl hrdlo. Bandita se svojí zdravou rukou za hrdlo chytl a s bubláním vytékající krve se sesul k zemi. Jeho krev se přidala k vysychající kaluži tvého vyčarovaného bahna, které se již stihlo dostatečně vsáknout do země, že se dá v pořádku už i přejít. Lovec se k tobě otočil "Byli silní, řekl bych že to byla nějaká parta na kterou je určitě vypsaná odměna ... sice jsem tě neměl moc rád, ale teď bych na to měl asi zapomenout ... můžeš si vzít jejich peníze nebo co chceš a odejdi, já jdu vyhledat samotu. Škoda že jsem je neznal lépe ..." řekl a u kraje cesty začal dýkami bodat do země, změkčuje půdu aby mohl vykopat hroby.