#1065
Tondulín:
Po chvilce jste podél hradeb dorazili k cíli, je to docela dobe zamaskovaná jeskyně, kterou by normální kolemprocházející zcela jistě nezaregistroval, jelikož je i celkem velký kus od obchodní cesty. Je to spíše uměle vytesaný vchod, který zakrývají staré dřevěné, místy s většími škvírami, ale stále pevné dveře, které jsou ke všemu ještě zamčené na velký a těžký železný zámek. Tas který si zatím pobrukoval nějakou písničku a poskakoval kolem, se jen kochá okolím. Stráže jste nechali někde daleko za sebou, kdo ví kdy se úplně připraví a vyjdou vstříc téhle jeskyni, ani Vrabčáka nikde poblíž nevidíš ... Kolem je jen přívětivý les a čerstvý, jehličím provoněný vzduch, kterého se ti nedostávalo ani v trpasličím podzemí a v tomhle hnusném městě už vůbec ne.
Adrian_S:
"Už jednou jsem říkal že si chceme promluvit ... jak se jmenuješ?" řekl vlídně voják, který se skrčil ke vchodu. "Stejně se tam nemůžeš krčit věčně, vylez a ušetři nám čas!" ozvalo se odněkud za tím skrčeným, který otočil hlavu a mírně zakýval nesouhlasně hlavou. Poté otočil zpátky hlavu do jeskyně a někdo z vojáků mu podal zapálenou pochodeň, kterou osvítil velký kus této části jeskyně a znovu se zeptal "Jak se jmenuješ? Nemáme v plánu ti ublížit, pokud něco nezkusíš přímo proti nám ..." dořekl a odmlčel se.
Aurelius:
"Tento způsob většinou přináší zkažené ovoce ... sice se hodně vyjasní ale za jakou cenu. Takovouto metodou bych nikdy nešel ... já pracoval jen s mrtvými, kteří mi náhodou přišli pod ruku ... někdy jsem se snažil ještě jejich život zachránit, pokud bylo co zachraňovat, ale léčit neumím." odmlčel se "Smrt mojí sestry je asi nic v porovnání s tím kudy se prohnala pravá válka, ale to je asi nepodstatný ... Tak nevím ... co bys ještě chtěl vědět, rád bych se zase navrátil k osamocenosti, nerad bych si zase zvykal na společnost. I když mohl bych vypadnout odsud ... zapomenout na nekromancii a připojit se k mágům, sice bych asi zatajil tuhle minulost ale co." pokrčil rameny "Tak co?" zeptal se tě a dal na oheň kotlík, do kterého nasypal všechny přísady, které zpracoval a zalil to vše vodou.
Matthew:
Naklopil jsi do sebe pivo a zrychleně opustil hospodu, nikdo ti pozornost nevěnoval, ani hostinský, který o tebe přestal jevit zájem hned po smíchu. Venku pomalu padají tlusté sněhové vločky, ale stále je světlo, řekl bys, že je čas před polednem. Vydal jsi se tedy na západ, přímo tam kam ti řekl obchodník, kde bys měl hledat ty květiny ... Vyšel jsi z vesnice a celkem nedaleko jsi spatřil ty hory, vlastně jsi kolem nich probíhal, při cestě do této vesnice. Cesta tam ti bude trvat běžnou chůzí dva tahy, můžeš se buďto ještě víc poflakovat, což by ti cestu o tah prodloužilo, nebo to vzít hopem a jít rychle, což by logicky o tah zkrátilo. Čím déle půjdeš tím více se budeš rozhléžet po okolí a budeš si všímat různých nebezpečí a zajímavých úkazů. Jak rychle si přeješ vyrazit? Času na cestu máš každopádně dost.
BadWolf:
Čepel tvého meče zajela pod hrot a ty jsi ho pomocí své ruky celkem dobře zvedl. Bandita nemá nejspíš v levé ruce moc síly, ale při tom ti i druhá čepel na stéjném meči zajela do ruky a na štít dopadli kapky krve. I přes to bandita nečekal a pohotově zvedl meč ve snaze tě probodnout. Nestačil však zareagovat na tvůj kop, díky kterému tě jen ošklivě řízl pod žebry, ale snad nic vážného ... bandita se ale skrčil a štít zabodl spodní stranou do země. Za sebou jsi uslyšel vykřik a zezadu k nohám ti spadla plátová přilbice. Do nekrytého banditova krku náhle přiletěla dýka ... bandita se chytl za hrdlo a se zachroptěním se úplně položil k zemi. Bandita s useklou rukou se stále krčí a vzlyká, zezadu k tobě přišel lovec, jako jediný přeživší lovecké skupiny, celý zakrvácený a těžce oddychující, hodně popadá dech a všiml sis, že je i zraněný na hrudi ... odkud mu také teče krev.