#1044
Tondulín:
Velitel se zamyslel a na chvíli odvrátil hlavu. Po chvilce se na tebe zase zadíval "Můžeš mi zaručit že to není past? Je pravda že kdyby byla tak by jsi byl dost odvážný že by jsi šel až sem ... ale v tomto městě se najdou i tací, kteří by to za pár zlatých udělali. Ale budiž, moji muži si dokážou poradit s velkými nebezpečími. Samozřejmě nevyšlu všechny své rytíře pryč ... máš nějaké informace o jejich počtu? a kde se přesně ta jejich banda nachází?" přešel ke stolu a rozbalil mapu. Všiml sis koutkem oka že Tas něco drží v rukou, jen jsi nepostřehl co to bylo. Velitel pak položil ruce na mapu, všiml sis že to musí být mapa města, a pravil "Jinak ano, pomůžeme ti ... nějak začít musíme, čím méně banditů tím lépe. Říkal ti ten ... zdroj ... kde přesně se nacházejí?" Velitel rytířů se podíval na mapu a pak ješět jednou rukou jakoby pohladil šedý mramorový kousek kamene o velikosti tvojí pěsti, který byl většinu času při tvém pobytu schovaný pod mapami a svitky. Kámen slabě zazářil, nic jiného se však nestalo.
Mapa, kterou vidíš na stole.
Přesedl jsi si a skoro hned jsi skulinou v roští zahlédl kousek zbroje, nejspíš jeho hrudní pancíř, ale nevíš jak je vysoký či jak moc je obrněný. To co jsi zahlédl byla snad ocel nebo nějaký jiný kov a ještě k tomu do ornamentů poskládané bambusové kusy. Podle otáčení zbroje se nejspíš otáčel, asi něco hledal, ale nešel k tobě a nakonec se zase se zařinčením okovaných bot rozhodl pokračovat v cestě. Dopekl jsi všechno maso co jsi měl, nádherně se rozvonělo po okolí ... možná to na tebe předtím upozornilo toho muže či ženu. Uklidil jsi maso a vyrobil jsi primitivní pochodeň, která ale stoprocentně nevydrží dlouho, na druhou stranu táborák šlo uhasit celkem dobře. Nakones ses přikrčil a vstoupil do jeskyně, takhle zvenčí nevypadá nijak zvlášť zajímavě a takhle brzy zevnitř také ne ... je to prostě vodorovná díra o tvaru kruhu, která je po stěnách vlhká a po zemi kluzká a porostlá místy mechem. Jeskyňka náhle zabočila do strany a nakonec jsi spatřil díru přímo dolů, od odlesků stěn jsi vidět dole nějaké světlo, zatímco tvoje pochodeň celkem účinně zaháněla tmu. Náhlédl jsi kousek a uviděl, dalo by se říct podlahu, či jednoduše kámen na který by se dalo skočit a nic si při tom nezlomit, podle tvého odhadu to bude tak tři metry hluboké, avšak také ti došlo při pohledu na kluzké stěny, že se nejspíš ndostaneš po skoku dolů zpátky nahoru. Když už, tak horko těžko ... také nevíš co tě tam může čekat, ať už v dobrém či zlém.
Aurelius:
"To kouzlo, kterému říkáš něco kostlivce ... by mi dokázalo utrhnout nohu a nechat se polévat horkou krví ... jak se zdá vůbec se v tomto učení nevyznáš." řekl upřímně "Řekni mi co mi chceš a proč jsi na mě vlastně zaútočil, vypadáš totiž jako někdo kdo se přátelí s Nadvládou ... a to mi věř ... ty nenávidím ..." řekl temně a zle se na tebe podíval takovým probodávavým pohledem, zatímco jeho obličej osvětluje ta zvláštní zelená záře co jde z té koule.
Matthew:
"Výborně ..." řekl prodávající když bral tvoje peníze. "Je to jednoduché, na západě od týhle vesnice jsou vidět hory, tak přesně k nim půjdeš. Když budeš jakž takž u nich, tak by jsi měl vidět nějaké první z těch květin rostoucí po okolí. Samozřejmě sbírej všechny které uvidíš, ale pokud si chceš opravdu vydělat, tak bys měl jít až úplně k úpatí té nejbližší hory, kde se nachází taková jeskyně, uvnitř se prý nacházejí větší a pro alchymii vhodnější květiny, přitom jsou úplně stejné jen jsou prostě ... šťavnatější abych to přesněji řekl." odmlčel se a po chvíli se zašátráním pod pultem pokračoval "Samozřejmě tam nemusíš chodit, to je jen na tobě. No tak prostě v okolí tý hory a v tý jeskyni rostou tyhlety kytky." Vytáhl na pult květináč s vysokou úzkou bledě modrou lodyhou, zakončenou koulí tvořenou maličkými temně modrými kvítečky tvaru pěticípé hvězdy. "Takže takhle to vypadá, přeju šťastný lov ... jen je trhej, nemusíš je přinášet s kořeny. Když tma kořeny necháš tak zase po čase dorostou ..." dořekl a kývl ti. Ty jsi pak bez rozloučení, s chvilkovým zakňouráním dvou chitinových plátů o sebe, otočil a vyrazil k hospodě. Prošel jsi kolem místní zdobné kašny, která kupodivu i přes mráz stále vydává tečící vodu. Netrvalo dlouho a našel jsi i zmíněnou hospodu, která má na vývěsním štítu jen obrázek korbele s bohatou pivní pěnou. Neotálel jsi a vystoupil po schůdku a rozevřel dveře, hned se na tebe vyvanul známý horký pach kouře od ohně, masa a alkoholu. Hospoda je celkem velká budova, kde u několika stolů o společnost rozhodně není nouze. U baru stojí nejspíš majitel, což jsi poznal podle špinavé zástěry a úsměvu směřovanému ke korbelům. U baru dále ještě spí nějaký vandrák v roztrhaných šatech, asi toho v alkoholu dostal víc než snesl ... a ještě tam sedí nějaký muž v bílém rouchu. U stolů je to zcela jinak, můžeš si sednout jen ke dvěma z pěti starších dřevěnných stolů, protože jsou jinak zcela obsazeny. Jeden stůl ke kterému si můžeš přisednout je úplně prázdný, další obývají nějací dva muži s luky a kápěmi. Ostatní plné stoly jsou obsazeny povětšinou horníky, nebo nějakými žoldáky, kteří hlasitě popíjejí svoje pití a stejně hlasitě se projevují a jedí svoje pokrmy. Kolem tebe se mihla servírka, která se neuvěřitelně obratně proplétá s tásem plným lahví vyhýbá nestydatým rukám opilých mužů ...
BadWolf:
Bandita na tebe běžel a ty jsi jednodue vykročil o krok do strany. Skákající bandita kolem tebe proletěl a skoro spadl na zem, nečekal jsi až se otočí a bude vzdorovat ... a zabodl mu do zad svůj nově nabitý meč. Bandita se zkroutil a sám z tvého meče vyklouzl na namočenou zem, otočil si se v pravou chvíli aby jsi uhl smrtícímu úderu sekyrami. Obě tě minuly, ale jedna přeťala tvůj už tak po boji zubožený prut, už ho nebudeš moci použít bez důkladné opravy! Bandita couvl a očekává tvůj další tah ... ten se štítem se zvedl a doběhl k vám, jelikož mu došlo že už jsi také nejspíš vyčerpaný a neschopný něco seslat. Do boje se však nezapojil, jen si připravil štít aby se kdyžtak mohl proti tobě bránit, ale nezapojil se ... za sebou slyšíš občasné zařinčení kovu, ale nevidíš tam.