---

Přidávám pátý díl. Doufám že se bude líbit :).
Čte to vůbec někdo?

Kapitola 5

Ama nesnášela stáří. Když byla mladá říkala si, že přijde na lektvar co jí zaručí nekonečné mládí. A teď tady stála, bylo jí něco přez sto let a měla problém si vložit lžíci do pusy jak se jí třásla ruka. Ironicky se nad tím uchechtla. Měla úžasný život. Tolik dobrodružství, kolik si obyčejní lidé, ani nedokáží představit. Rodiče ji opustili jako malou,bylo jí asi pět pokud jí její chabá paměť dobře sloužit. Nechápala proč, ale ani jim to nevyčítala. Už jako malá měla dost rozumu, aby se nelitovala a snažila se v tom velkém světě sama přežít. Pak se jí ujal Parkar. Bez něho by asi už dávno nežila. Nabídl jí aby se přidala do jakéhosi Rianina kruhu a ona s radostí přijala. Její život pak dostal nový smysl, bránila svět před zlem jako je například tahle bezejmenná ze zdejšího hradu. Když už byla moc stará na všechny ty vylomeniny, usadila se tady a aby byla aspoň trochu prospěšná kruhu sleduju tu teď tu temnou couru. A teď cítí, že se něco děje. Věci se začínají zase dávat do pohybu. Asi pošle zprávu Kruhu, aby si začal dávat větší pozor.
Rána na dveře jí vyrušila z jejích myšlenek.
,,Už du,sakra." zvedla se Ama a klouby hrozivě zapraskaly.
Šourala se ke dveřím a pomyslela si kdo to může být.
,, Co tu sakra děláte?" už chtěla říct, ale když uviděla muže v černém ležícího na zápraží zarazila se. Odtáhla ho dovnitř a prohlédla si toho cizince. Něco se jí na něm nelíbilo, bylo na něm cosi znepokojujícího, něco zneklidňujícího, ale jelikož byla služebnice Riany nemohla mu nepomoci. Měl horečku a také ránu na předloktí,asi ho napadli vlci. Nesnášela ty chundelatý potvory. Starala se o něj celou noc. Někdy se probudil, ale zase rychle usnul. Také mluvil ze spaní, mluvil o Paní a to Amu zneklidnilo. Ránu pro něj bude mít spoustu otázek.
William se probudil a před sebou uviděl, nějakou starou bábu jak usrkává z hrnku a pozoruje ho.
,,Kdo sakra ste?" vyhrkl na ní Will možná trochu prudčeji než chtěl. ,,A kde to zase sem?".
,,Jsem ta co tě zachránila, ale důležitější je kdo jsi ty?" podezřívavě se na něj ta babizna podívala.
,, Mě je naprosto jedno co je důležitější a vám může bejt úplně jedno kdo sem!" vybuchl Will. Samotného ho to překvapilo, ale nelitoval toho, že to řekl a že takhle vybuchl
. Rychle vstal, sebral nůž co ležel na stolku a zamířil ke dveřím.
,,Stůj, co máš společného s tou courou z hradu?" zvýšila hlas Ama.
,,Zabij jí!" ozval se Willovi v hlavě hlas.
Will měl pocit jakoby se mu před očima zhmotnil temný přízrak.
,,Zabij jí, nenecháš jí přece aby Paní urážela." šeptal mu do ucha.
Will pevněji stiskl nůž a otočil se. Ama viděla jeho výraz a věděla, že ji chce zabít, ale byla si jistá, že ho zvládne.
,,NIKDO NEBUDE MOU PANÍ NAZÝVAT COUROU!" zakřičel Will a vyslal na Amu ohníví zášleh.
Amu ta síla zvedla ze země a praštila s ní o zeď. Na šatech jí tančily malé plamínky.
,,Nikdo." zopakoval Will a vrazil Amě nůž do hrudi.
Bylo to poprvé co zabil člověka. I když žil na ulici a zbavil se skoro všech zásad, nikdy nikoho nezabil. Až teď.
Na zámku se jeho paní usmála.
,,Velmi dobře." zašeptala.
A daleko v chrámu Rianina kruhu se mladá dívka s výkřikem probudila.