---

"Prolomili bránu! Prolomili bránu!" volal zoufalý hlas ve snaze překřičet všeobecný hluk.

Ralf hlas slyšel, ale slova nevnímal. Musel myslet na jiné věci. Soustředit se na to, aby se mu nepodlomila kolena a z třesoucí se ruky nevypadl meč. Bylo mu horko, pot mu slepoval vlasy pod přílbou a žaludek každou chvíli hrozil vyprázdněním. Očima těkal kolem sebe, aniž by si byl schopen poskládat smysl toho všeho. Viděl obrovské kameny vrhané proti jeho městu, slyšel třesk zbraní a svištění šípů, vnímal ostatní bojovníky kolem, ale nerozuměl.

"Slyšeli jste, !@#%§? K bráně! Všichni k bráně!" burácel hlas velitele stojícího několik sáhů před Ralfem. Muži kolem Ralfa se rozběhli vytyčeným směrem, mladý bojovník je následoval. Dusot těžkých škorní na okamžik přehlušila obrovská rána. Těžký kámen přistál ve střeše jedné z blízkých budov a propadl dovnitř domu. Třísky se rozlétly na všechny strany, plameny vyšlehly ke hvězdám. Bohové se dneska nemohou dívat. Problesklo Ralfovi hlavou když utíkal vstříc nepřátelům.

Před Ralfem se otevřela scéna z nejhorších nočních můr. Muži v pevných zbrojích s tmavými plášti proudili kamenným portálem proti menší skupině obránců. Z jejich mečů a seker kapala krev. Po zemi se váleli ranění a umírající. Hrozný zápach, děsivý křik bolesti.

"Bijte je! Za Whiteruuuun!" zakřičel někdo z obránců.

Mohutný válečník v helmě s beraními rohy setnul hlavu jednoho z posledních obránců dosud bojujících u brány. Následně odkopl padající mrtvolu a zaměřil svůj pohled na přibíhající posily.

"Složte zbraně! Složte zbraně a budete ušetřeni!" zvolal silným hlasem. Utíkající obránci však v tempu nepolevili, v ústrety jim vyrazila podobně početná skupina útočníků. Ralf neměl čas přemýšlet o upřímnosti úmyslů válečníka v rohaté helmě. Stihl jen vyslat krátkou modlitbu k bohyni Kynareth. Krátce poté se obě skupiny s řinčením srazily.

Sekery se zaťaly do štítů, jiné do masa. Lámání kostí. Bolestný křik. Stříkající krev. Všechno to útočilo na Ralfovi smysly. Mladý bojovník nebyl schopen uvažovat, pohyboval se jako v nejstrašnějším snu. Válečník před ním vrazil štítem do hrudníku jednoho z obránců. Útočník zavrávoral a nabídl tak protivníkovi prostor k smrtící ráně. Úder však nikdy nedopadl. Z druhé strany svištící meč rozťal napřaženému válečníkovi klíční kost a zajel hlouběji do hrudníku. Ralf přesně slyšel nechutný zvuk praskající kosti a přetrhaných šlach. Stejně tak nebyl ušetřen chroptění svého spolubojovníka. Umírající válečník padl na kolena a před Ralfem se tak otevřel prostor. Tlačen bojovníky za sebou vyrazil v před. Jen koutkem oka postřehl sekeru mířící k němu. Instinktivně nastavil štít. Rána dopadla takovou silou, že kousek štítu odštípla a Rafla vyvedla z rovnováhy. Spatřil zvednutý meč zborcený krví. Zaječel strachy. Útočící meč před zasazením rány zkřížila jiná zbraň. Sekera Ralfova spolubojovníka odrazili smrtící ránu a naopak ťala směrem k útočníkovi.

Strachy pološílený Ralf neměl čas svému zachránci poděkovat. Nalevo před ním jeden z tmavých plášťů právě skolil dalšího z Ralfových druhů. Mladý bojovník nepřemýšlel, s matnou vzpomínkou na výcvik bodl mečem vpřed. Ostří jeho čepele prorazilo tvrzenou prošívanou zbroj a zabořilo se do masa. Odměnou byl Ralfovi bolestivý výkřik. Jeho protivník k němu otočil hlavu v tmavé přilbě. Škvírami pro dýchání vytryskla krev. Raněný se zhroutil k zemi i s Ralfovým mečem. Překvapenému obránci padající tělo vytrhlo zbraň z ruky. Ralfovi probleskla hlavou jediná myšlenka. Zabil jsem ... Pokusil se ustoupit od chroptícího nepřítele. Neměl však kam, jeho spolubojovníci jej zatlačili zpátky.

Ralf zahlédl další válečníky v tmavě modrých pláštích proudící prolomenou branou směrem k obráncům. Sáhl k pasu pro meč. Pozdě si uvědomil, že žádný nemá. Sečná rána přes krk zahubila Ralfova spolubojovníka napravo. Pod náporem seker padl vlevo další z obránců. Mladý Ralf začal couvat. Společně s ním i ostatní. Ustupovali pozvolna, s meči napřaženými před sebou. Nalevo se rozezněl bolestivý výkřik a počet obránců se zase zmenšil. Tempo kroků se zvýšilo. Skupina útočníků proudící rozbitou bránou se stále zvětšovala. Na jejím hrotu stál onen mohutný válečník v beraní přílbě. Ralf na něj fascinovaně hleděl. Obrovitá sekera se zářícími runami pod vrstvou slepené krve, zbroj složená z pečlivě tepaných plátů a válečníkovi oči, chladně prohlížející ustupující obránce.

Pohledy mladého obránce města Whiterun a obrovitého válečníka v rohaté helmě se krátce střetly. Ralf nedokázal než omámeně hledět do tmavých očí svého protivníka. Zatočila se mu hlava až klopýtl. Jeden z jeho zbylých spolubojovníků mu sevřel rameno a pokusil se jej přimět k pohybu. Mohutný válečník z řad útočníků zvedl levačku s otevřenou dlaní.

"Stůjte, druhové!" zvolal. Masa valících se útočníků se nejistě zastavila, mnozí otočili hlavy k mohutnému válečníkovi. I obránci zůstali stát jako zmražení, nevědouce, co bude následovat. Mohutný válečník kývnutím hlavou potvrdil své úmysly a sklonil hlavici své zkrvavené zbraně.

"Nepřišli jsme zabíjet, obránci Whiterunu. Přišli jsme vaše město osvobodit! Ustupte a budete ušetřeni. Bojujte a budete pobiti. Tak pravím já, Drakorozený."

Přeživší obránci si vyměnili nejisté pohledy. Přesila nepřátel byla zřejmá. Steny raněných a umírajících týraly uši, kouř z ohňů pálil do čí a dráždil smysly. Ralf příliš nepřemýšlel. Odhodil štít a sklonil hlavu. Následovala napjatá odmlka. Pak zařinčely i zbraně zbývajících obránců. Hrstka válečníků v barvách města Whiterun se rozestoupila.

Hromové pláště měly vstup do srdce města otevřený.