---

Tak abych to zkrátil (nebaví mě vymýšlet úvody): Toto je můj tajný projekt. Vzestup Thalmoru bude vycházet dále, nemusíte se bát. Snad mi to nepřesunou, ty příběhu už stejně nejsou jenom o Skyrimu


Píše se rok 2112 (s největší pravděpodobností) a dva nejlepší přátelé putují pustinou, ve které se před sto lety nacházela vzkvétající města a bujná vegetace. Vše ale změnila 3. Světová válka, která zničila veškerou technologii, komunikační sítě a vůbec celou společnost. Nyní je zde jen prach a poušť, města, která jsou vystavěna ze šrotu, ovládají krvežíznivé tlupy banditů, které terorizují své okolí, a společnost se uspořádala úplně jinak.

Radioaktivní sniper

„Hele, máme ještě nějakou konzervu?“ Zeptala se postava druhé postavy. První z postav měla na sobě koženou motorkářskou bundu s nášivkou lebky, staré roztrhané džíny, řidičské rukavice a tenisky značky Nike, které vypadali, že už toho hodně zažily. Druhá postava, na kterou směřovala otázka, byla oblečena v trochu jiném stylu. Měla černou mikinu na zip s kapucí, maskáčové kalhoty se spoustou kapes a na nohou pevné kanady.
Postava ve vojenském se podívala do svého objemného batohu a chvíli se v něm přehrabovala, potom odpověděla. „Sakra, už žádný nejsou. Kromě toho už není žádný další jídlo. Musíme jít něco najít, protože jestli něco nenajdem, brzo zhebnem hlady.“ Hodil si batoh na záda a podívala se na svého spolucestníka. „Tak deš Danny nebo co? Já tady nehodlám tvrdnout a čekat, až nás ty banditi doženou.“
Danny, ten v motorkářském, se zvedl a také si na záda hodil svůj batoh. „Uklidni se Hrdlo, máme dost velkej náskok a navíc až se projeví ten uvolněnej šroubek na jedný z jejich motorek, tak bude ještě víc času.“ Rozhlédl se po pokoji v polorozpadlém domě, ve kterém se včera utábořili na noc. „Hele, prohledal si vůbec ostatní pokoje? Sem ti to včera říkal.“
Hrdla zvedl obočí a protočil oči. „Boha, kdybych měl poslouchat všechno co mi řikáš, tak by sme byli pořád ještě v Ultraradu. A nekoukej na mě takhle. Ježiš! Já se du teda podívat…“ S těmito slovy se zvedl, otevřel dveře do další místnosti a vešel dovnitř.
Danny začal balit spacáky a další věci, které večer vyndali z batohů, a mezitím poslouchal Hrdla, jak na něj řve, co našel v pokojích. „Hustý, v kuchyni je celej servis a na talířích maj nakreslený jeleny.“ Danny se usmál, Hrdla si dokázal udělat legraci ze všeho. „Ho ho, v obýváku je ještě starý CRTéčko, ale nefunguje. Smůla, sem se chtěl podívat, jaký bude zejtra počasí.“ Danny začal hasit oheň, který si udělali v chodbě. „V přízemí už nic není, du se podívat do patra.“
Najednou se ozvala rána a posléze Hrdlův smích. Danny rychle vyrazil ke schodišti, a když tam dorazil, nemohl se ubránit smíchu. Hrdla se při chůzi po schodech propadnul a teď byl půlkou těla zabořený do schodiště a přišlo mu to nehorázně k smíchu. Danny mu podal ruku a pomohl mu vylézt z díry. „Hele, radši si dávej pozor, až to budeš prohledávat nahoře, ať tě zase nevytahuju z nějaký díry.“ Hrdla se ani nenamáhal odpovědět, jen mávnul rukou a vylezl zbývající schody. Danny se mezitím vrátil do přízemí a pokračoval v rolování spacích pytlů.
Když už byly spacáky sbalené, zařval Danny na Hrdlu. „Tak co? Našel si něco?“ Odpovědí mu bylo Hrdlovo „Wow.“ Danny tedy vyšel schody a šel se podívat, co ten Hrdla zase našel.
V jednom z pokojů stál Hrdla a to co držel v ruce opravdu nečekal. „Wow.“ Vypustil ze sebe Danny, když koukal na odstřelovací pušku Dragunov, kterou svíral Hrdla v obou rukách. Smůla byla, že v pušce nebyl zásobník a ani nikde v pokoji nebyly náboje. Danny natáhl ruce a, i když nebyla odstřelovací puška momentálně použitelná, vyrval jí Hrdlovi z rukou. „Koukej na mě. Sem sniper.“
Hrdla se zasmál a řekl. „Sniper motorkář. Opravdu by sis měl sehnat jiný hadry, to už by bylo lepší, kdyby kolem tebe poletoval radioaktivní mrak.“ Pušku Dannymu ale nechal, jemu stačila jeho třiceti centimetrová mačeta, kterou měl za opaskem.
„Protiradiační oblek? To bych byl jako co? Radioaktivní sniper? Nenech se vysmát.“
Když sešli po děravých schodech dolů, Danny si pušku přidělal k batohu a oba dva vylezli ven z domu. Jakmile byli venku, okamžitě je oslnilo slunce. Nasadili si sluneční brýle a vyrazili po rozpadlé asfaltové silnici směrem na jih.
Po cestě se ještě Hrdla Dannyho zeptal. „Proč tu pušku sebou taháš? Co z toho máš? Vždyť je nepoužitelná. To ti nestačí ta devítka, co už máš?“
„Protože jsem vždycky chtěl bejt sniper. Navíc je reálná šance, že nějaký potulný obchodník ten zásobník bude mít. Vždyť Dragunov byla jedna z nejrozšířenějších sniperek. Navíc ta devítka je ve fakt hrozným stavu. Bojím se, že když s ní vystřelim, tak zabije nás dva.“
Oba dva propukli v smích, i když věděli, že je to pravda. Bylo jim to jedno, nějak na budoucnost nemysleli. Nejspíše i proto je teď honí tlupa krvelačných banditů.

P.S.: Tak co líbí?