#1
Ahoj,přináším Vám jen takovou povídku. Nevím, jestli Vás to bude bavit tak prosím pište. Jo a prosím skromnost proti pravopisným chybám, či špatně napsanému názvu. Některá místa a postavy budou vymyšlené. Děkuji a přeji příjemnou zábavu :D
Za mých dob co ještě Skyrim byl Skyrimem, se děli podivné věci,jako třeba návrat draků,dračí knězi a podobně. Já jsem se narodila ve 2. Věku zde, ve Skyrimu. Každý občan této země mohl dokázat nemožné. Každý se mohl naučit tak veliké věci jako ŘEVU! Třeba Ulfrik Bouřný háv je toho důkazem. Stačilo jen vyhledat Vyšný Hrothgar a mohl jsi být učen. Ovšem, ne každý byl připraven a schopen se učit Řevu. Někteří se jej naučili. Ale nepřežili Řevu Šedovousích. Každý kdo se měl stát ,,DRAKOZROZENÝM“ neboli ,,DOVAHKIINEM“ bylo souzeno se narodit,což je jasné, a poté se učit zvláštní věci,jako třeba že už v 5letech dokáže skolit medvěda a tak podobně. O tom,že jejich dítě je Drakozrozeným,rodiče nevěděli. Pouze se divili jeho činům. Každého rodiče pak přemohl instinkt a vydal se na Vyšný Hrothgar, kde vypověděl vše, co se děje s jeho dítkem. Šedovousí poté vždy přijali dítě do svých řad. Takto šlo po celé věky. Každý rok se vpouštělo jedno dítko zpět do svého světa. Takže, kdyby jste svěřili své dítko do péče Šedovousích,tak by vás vaše dítě přežilo . Ti to Drakozrození se rodí jednou za rok někomu jinému. Šedovousí je tedy přijmou do svých řad, a vyučují je jak používat Řev a pomohou jim najít Cestu Hlasu. Drakozrození nemohou zemřít rukou člověka,nebo nemrtvého. Ani drápem zvířete. Pouze drápem a čelistmi draka.
Jmenuji se Ariya. Šedovousí mě nazývají ,,Drakova sestra“ protože prý jsem jediná která se dokázala tak skvěle vyučit Řevu. Věk vás nemusí zajímat . Jsem Nordka. Moje matka se jmenovala Karay, a můj otec Kirk. Oba pracovali na pile. Narodila jsem se tedy 2. Věku 25. Mrazivce v Samotě. Samota tehdy nebývala hlavním městem Skyrimu. Nejstarší město je Větrný Žleb, kde se narodil můj bratr a sestra. Sestra se jmenovala Dibella a bratr Talos,podle bohů. Otec rád uctíval Talose,byl to jeho vzor. Matka spíše Arkaye,ale podle pověsti nechtěla nic riskovat a dala jméno Dibella. Jsem nejmladší ze sourozenců. Ovšem měla jsem ještě mladšího bratra. Byl nevlastní. Dalo by se říci,že je to můj bratranec,protože je. Pokládala jsem ho za svého bratra od té doby, co Thalmorové zavraždili moji tetu a strýce. Bratranec byl ale zákeřný a zlomyslný. Né jednou se mě pokusil uškrtit ve spánku. Moji rodinu vzal také Thalmor. Oni, Thalmorové mě vydali Šedovousím a chtěli za to odměnu. Šedovousí ale uznali moji vnitřní sílu, a zaplatili jim necelých 100 goldů. V té době to byla spousta peněz. Ale když se na to podívám teď, přijde mi, že jsem byla celkem levná :-/
1.den → ,,Šedovousí, propusťte mne!“
Nevím co byl přesně za den ale vím , že tady začal můj příběh. Jednou když jsem se probudila, jsem se šla podívat na nádvoří, kde se vyučovali drakozrození, mladší než já. Jen jsem vykoukla a zašla jsem opět zpět. Šedovousí už mě čekali v hale. Šla jsem za nimi,když najednou mi připadalo že slyším generála Tuliuse. Ach, jak já ho nenávidím. Spolupracuje s Thalmorem! A to si říká Legionář! Slyšela jsem i další legionáře. Mluvili tichým hlasem, a generál Tulius v tom zařval: ,,Sakra kde je ta Drakozrozená havěť?! Mám s ní nevyřízený učty!“ Myslela jsem že je to na mě,ale kupodivu nebylo. Tulius mě viděl přicházet a zeptal se mne:,,Ty…jak se jmenuješ?!“ ,,Ariya“ řekla jsem. ,,Půjdeš semnou bojovat proti bouřným hávům?“ ,,Jak vás mohlo něco takového napadnout?! Skyrim je můj domov a nedovolím,aby nějaký rozcuchaný vandrák ve zlaté nablýskané zbroji, mi říkal co mám dělat! A ještě k tomu se divím že máte tu drzost lézt sem na vrcholek jenom kvůli tomu, aby jste se tupě zeptal, jestli nechce jít někdo z Drakozrozených bojovat proto Bouřným hávům! A k vaší otázce: Ne, nebudu proti nim bojovat!“ Tulius se zamračil a podíval se na mne. ,, Jestli stojíš na straně Bouřných hávů,mohu ti smrt dopřát dříve než v krvavém poli!“ ,,Nestojím na ničí straně! Ale když bych si měla vybrat,tak vám mohu jen říct, že vaše strana to nebude!“ Tulius si sbalil svých 6 švestek a vydal se dlouhou cestou zpět do normálního světa,dolů. Byla jsem pěkně naštvaná! Asi po jedné hodině uvažování a procvičování Řevu, jsem se zeptala Šedovousích,jestli by mne nepropustili. Šedovousí se zamračili: ,,Že tebe přemohla chuť zabíjet legionáře?! To nedovolíme!“ V noci když skoro všichni spali,jsem se sbalila já a vydala jsem se na nádvoří Vyšného Hrothgaru. Rozloučila jsem se s tímto místem, a vydala se dolů, do normálního světa,kde se tě vítr nesnaží sfouknou z hory,kde nehnízdí jestřáby a kde nemůžeš zmrznou hned jak vylezete z budovy…