---

Ahoj, tak jsem si založil novou postavu (druhou) a rozhodl jsem se že ji napíšu deník jako to tu už pár lidí dělá. Inspiroval mě hRDLA a rád bych aby se vám má "kniha" líbila alespoň trošku :) Psaní "Listů v černých deskách" mě brzy omrzelo ale myslím si že do deníku je pořád co psát. No, každopádně, bavte se :)




Jmenuji se Darren a jsem temný elf. Ve Skyrimu jsem byl jako většina temného obyvatelstva utlačován a tak jsem se rozhodl odejít mimo Skyrim, do svého rodiště. Bohužel jsem byl na špatném místě, ve špatný čas, jak říkal můj děda. Vyšel jsem poslední kopec a najednou jsem uviděl blonďatého muže, typického norda na hnědém koni a za ním stála celá jeho družina. Nevěděl jsem o koho jde. Najednou se vyřítili císařští, ty jsem znal dobře, nesnášeli můj rod. Císařští se pustili do blonďákovi družiny. Když mě zavětřili, blížilo se ke mně několik plně ozbrojených vojáků. Věděl jsem že si myslí že jsem blonďákův kumpán a zároveň jsem věděl že utěk by neměl cenu. Zvedl jsem ruce a doufal že vše dobře dopadne. Přišel ke mně voják a dal mi takovou ránu, až jsem upadl do bezvědomí.

Pomalu jsem otevíral oči. "Konečně jsi vzhůru" ozval se jeden z blonďákových přátel. "Zachtělo se ti mimo provincii co?" ušklíbl se. Celý jsem skákal. Byl jsem spután na voze který vezli císařští. "Támhleto je jarl Ulfrik bouřný háv" ukázal na muže který jako jediný měl zavázanou jak ruce, tak pusu. "Kam to jedeme?" zeptal se jeden ze spolu sedících, i když podle výrazu jeho tváře to moc dobře věděl. "Kam myslíš?" ušklíbl se zase Ulfrikův pobočník. Ještě jsme se chvíli bavili a zjišťovali věci jeden na druhého. Uběhlo tak patnáct minut a my se blížili před dřevěnou bránu. "Kat čeká, pane" ozval se voják stojící na strážní věži vedle brány. "Otevřte bránu" ozvalo se z podhelmy jednoho z císařských. Dva muži otevřeli vrata a my jeli po kamenité cestě k velké věži. "Mami, kdo to je?" ptal se malý chlapec. "Běž dovnitř, rychle" řekla jeho matka. Konečně jsme zastavili.

"Kde to jsme?" zeptal se zloděj koní který byl snámi na voze. "Co myslíš? Cesta končí" řekl někdo. Vojáci nám pomáhali slézt z vozů. "Po tom, co uslyšíte vaše jméno, stoupněte si támhle" ukázala žena v lesklé císařské zbroji. "Tenhle na listině není" řekl muž. "Pustíme ho?" "V žádném případě, jednou je tady a tady taky skončí" křikla po něm žena. "Dobře, běž támhle". Mezitím se zloděj koní pokusil utéct, zkončil s šípem v zádech. Předstoupil jsem kam bylo určeno. Žena která mě poslala na smrt ještě chvíli něco žbrblala o bozích. Až se najednou ozval hlasitý řev. "To nic, to nic" řekl jeden z vojáků, pokračujeme. Předstoupil jsem před kata, položil jsem hlavu na špalek. Zase ten zvuk, až mi mráz přejel po zádech. Kat už se rozpřáhl a najednou tu byla moje spása, nebo snad ne? Obrovský černý drak, toho co jsem znal z pohádek, z příběhů.. co se to jen děje?" Shodil kata k zemi a já už jen koukal. Najednou byl všude oheň a kouř. "Hej, ty, temnej elfe, pojď sem!" zavolal na mě někdo, byl to Ulfrik. "Pojď za námi do věže, půjdeme nahoru." Běžel jsem co jsem mohl a už jsem byl i s Ulfrikem za dřevěnými dvěřmi.

"Pojď nahoru!" volal. Najednou ale drak prorazil kamenou zeď věže. "Musíme teď přeskočit na půdu támhletoho stavení" tak daleko jsem snad ještě neskákal. Můj skok byl ale naštěstí úspěšný, už jsem byl zase dole. "Pojď zamnou!" volal Ulfrik. Běželi jsme ještě s jeho přítelem do kamené pevnosti. Všude kolem byla spálená těla. "Počkej, přeseknu ti pouta". "Díky moc" odpověděl jsem. "Vezmi si zbroj támhletoho vojáka, jemu už stejně bude k ničemu" kývl Ulfrik. Na hadry které jsem měl doteď, jsem navlíkl lehkou císařskou zbroj. Běželi jsme po schodech dolů až do jakýchsi chodeb. Všude byli císařští. Vzal jsem do pravé ruky meč a plížil se s Ulfrikem dál, na svobodu. Několik jich na nás vlítlo, do teď jsem nikoho nezabil a tohle bylo úplně prvně. "Pěkně si je dáváš" poznamenal na mě Ulfrik. Dostali jsem se do jakési mučírny. Klece, až na jednu, vypadali prázdné. Ulfrik zkusil otevřít železné dveře za kterými ležel mrtvý jakýsi učenec magie. "Vyháčkuj to", přikázal a podal mi pytlíček s několika šperháky. Zkusil jsem to, zlomil jsem asi dva a Ulfrik už povídal "Ty jsi ale nemehlo, jen co je pravda, musíš vidět kdy se otočí mín a kdy víc. Až to půjde, otáčej pořád dál a až to tam cvakne, je to otevřený.." najednou se mi to povedlo.

Prohledal jsem mágovu mrtvolu a výtáhl několik mincí, knihu magie, nějaký elixír a železnou dýku. Zkusil jsem ji v ruce a držela se mi lépe než meč a tak jsem meč vyměnil za ni. Na pultu u mučírny jsem našel ještě měšec s několika měďáky a další dýku. Vzal jsem do každé ruky jednu. Pokračovali jsme dál a už jsme se dostávali do jeskyního komplexu. Lehkými pohyby jsem pozabíjel ještě několik císařských a pak jsem se dostal k velké jeskyni. Ze stropu se spustilo několik ledovcových pavouků. Ulfrik stáhl ze zad svůj nový luk a střílel. Já jsem oběma rukama bodal co to jen šlo a zjistil jsem že mi to docela jde. Šli jsme dál a Ulfrik najednou povídá: "Bacha, medvědice, zkus se plížit a zaútočit na ni potichu ze zadu" plížil jsem se jak mi Ulfrik řekl a už jsem se připravoval k útoku.

Medvědice se najednou otočila a vyběhla na mě. "Plížení není tvoje silná stránka, i mamut je tižší" křikl v rychlosti Ulfrik. Sejmul ji několika ranami a najednou jsme viděli cestu ven. Já si ještě vzal z medvědice její kožešinu do inventáře a oba jsme vyšli na čerstvý vzduch. Drak ještě lítal na obloze a tak mi Ulfrik rychle pokynul abych si kleknul vedle něj za kámen. Drak si nás nejspíš nevšiml a tak si letěl sám svou cestou. "Teď se rozdělíme, zajdi za mou sestrou do vesnice Vorařov, ukážu ti ji na mapě. A koukej to stihnout do setmění, tady máš nějaké peníze na nocleh." rozloučil jsem se a vydal se na cestu. "Jo, abych nezapoměl, když budeš chtít, zastav se v mém paláci ve Větrném žlebu. Rádi tě přijmeme, do řad bouřných hávů." řekl ještě Ulfrik a pak už jsme se opravdu rozešli. Podle map jsem se uměl orientovat a tak jsem doufal že to nebude trvat dlouho, než se do Vorařova dostanu.