---

Část 1.-Nedočkavý dobrodruh
Peter otevřel oči, snad poprvé mu nebyla zima, ve Vorařově byl krásný slunný den. Peter by obvykle hned skočil do studené vody, teď na to ale nebyl čas. Musel se připravit na cestu.
„A na jakou?" Řekl si sám pro sebe. "Na nejdobrodružnější cestu ve svém životě.“
Příprava byla obtížnější než Peter čekal, po stodole, kde dnes přespal byli všude rozházené jeho věci a Peter nevěděl, co je potřebné a co k ničemu. Nejvíce si lámal hlavu nad svými hračkami z dětství, má si vzít dřevěného koníka nebo svůj první dřevěný meč? Zvítězil koník.

Peter si chtěl ještě chvíli odpočinout, ale zaslechl sedlákův hlas a tak velkou rychlostí opustil stodolu zadní částí, kterou se dostal i dovnitř.
„Ách“ nadechl se Peter příjemného a studeného vzduchu. „To je ale krásný den.“ Dál už ale na nic nečekal a vyrazil k prvnímu společníkovi ,Anti, jeho nejlepší kamarád už byl dávno vzhůru a společně s Kivim a Sokim na Petera čekali.
„Buď zdráv bratře Spídy.“ s humorem pozdravil Kivi. Peter tuhle urážku bral s úsměvem, ale nereágoval na ní.
Skupina si ještě chvíli povídala, po odbití dvanácté hodiny Peter, Filip, Kivi a Soki v doprovodu bílého pejska, kterého Peter pojmenoval Sníh opustili Vorařov. Nešli dlouho, když za sebou uslyšeli dusot koňských kopyt. Otočili se a spatřili jezdce, který se nejspíš snažil skupinu dohnat. Přijížděl ještě s jedním zahaleným jezdcem. Zpomalili jsme, aby nás mohli snáze dojet , a brzy jsme v něm poznali místního starce Harma. Jakmile nás jezdec dostihl, seskočil z koně.

„Buďte zdrávi, bratři hrdinové“ pozdravil.
Odpověděli mu podobně vtipně a tázavě se na něho zahleděli. Jezdec se obrátil k Peterovi: „Odpusť mi, bratře Petere, že jsem přerušil vaši spěšnou jízdu, ale starosta mi poručil abych jel za vámi“ „Proč?“ zeptal se Peter. „Abych vám předal tohoto jezdce.“ „K čemu nám bude dobrý?“ „Je velice dobrý šermíř, kterého budete pravděpodobně velmi nutně potřebovat.“ „Na boj jsme dostatečně dobří.“ „Přesto! Starosta myslí ,že na cestě narazíte na něco nebezpečného a neubráníte se.“ „Starosta je velice laskavý, ale další hladový krk na víc nepotřebujeme.“ „Přivedl jsem vám ho. Starosta mně za to dobře zaplatí tak mě nes*rte. Sbohem“ Po těch slovech pobídl koně, otočil se a tryskem ujížděl pryč, zpět do Vorařova. Kivi ihned obrátil svého koně: „Mám jet za ním, Petere?“ „K čemu?“ „Přivedu ho zpátky, aby splnil tvou vůli.“ „Na to není čas,musíme jet“ „Hej ty jak se jmenuješ?“ Křikl na jezdce Kivi. Jezdec neodpověděl.
„To je teď jedno, jestli chceš jít s námi tak pojď.“ Netrpělivý Peter pak zavelel „Kupředu! Jdeme!“

Všichni se dali znovu do kroku, jezdec šel asi 2 metry za nimi. Cesta, kterou šli, se sice nedala dobře cestou nazvat, ale přece tu a tam někoho potkali. Většinou to byly hlídky nebo obchodníci. Po osmi kilometrech jsme narazili na první křižovatku. „Doleva!“ Zakřičel Peter. „Doprava!“ Řekl ve stejnou chvíli Kivi. „Dozadu!“ Rozesmál se Anti. Směr byl na konec zvolen kompromisem, rovně.

Brzy se skupina dostala do končin, které neznala. Před nimi stála malá osada, Peter zastavil a zeptal se prvního člověka, kterého uviděl: „Buď zdráv bratře!“ Můžeš nám prosím zdělit kde to jsme a zdali je tu možné koupit koně?“
Muž, kterého se Peter zeptal, byl vybaven opravdu neprofesionálním dřevěným oštěpem a v pravé ruce třímal jakýsi svitek. Přes pusu měl přehozený šátek, jehož původní barva zmizela pod nánosem špíny. Byl bos. Chvíli si Petera a zbytek skupiny prohlížel. „No?“ řekl Peter netrpělivě. „Pomalu,pomalu,“ napomínal trhan. Opřel se o oštěp a přejížděl pohledem mladého Antiho od hlavy, až k patě. Anti se mu dlouze díval do očí a pak řekl: „Na co čumíš?“ Muž se uhodil do prsou a uchopil oštěp. „Znáš snad tuhle věc maličký?“ Maličký!? Žádné slovo by nemohlo Antiho víc urazit. Zvedl ruku k úderu, Peter jí ale uchopil. „Neunáhli se, Anti, tenhle muž mi jistě mou otázku zodpoví.“ Peter vyndal z kapsy váček a ukázal jej trhanovi a řekl: „Tak co? Kde to jsme a máte tu stáje?“ „Dáš mi ty peníze?“ „Ano“ „Tak sem s nimi!“ a natáhl natáhl ruku. „Nejdřív odpověz!“
„Jste v osadě Little Rock, není ani na mapě, koně tu jsou, má je jeden farmář.“ „Tu máš!“ řekl Peter. A podal trhanovi váček. „Kde bydlí?“ Trhan schoval váček, zakýval hlavou a řekl s úšklebkem: „Zaplatíš mi také za tuto odpověď?“ „Dostal jsi už dost.“ „Myslíš si že neumím počítat? Jeden váček není dost!“ „Neumíš.“ zašeptal Anti. „Dobře tady máš ještě 2 zlaťáky. Tak tedy kde ten farmář bydlí?“ „Asi dva kilometry za vesnicí, jděte pořád rovně.“ konečně odpověděl trhan. Když skupina přijela k zchátralé farmě, sestoupil Peter a Kivi z koně a zamířili k otvoru sloužícímu jako vchod. Anti a Soki hlídali koně. V tom se z otvoru objevila žena ,kterou vylákal ven Kiviho hlasitý hlas. „Ó běda! Zavři oči!“ zvolala a stáhla se zpět.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ