Adrian_S „Nesedí mi to.“ reagovala nespokojeně Ritabeth a odstoupila stranou, abys mohl provést svůj úmysl. Žoldačka se připravila k boji.
Vypustil jsi ledové kouzlo přímo na jeden z obelisků (č. 2) a vyčkal co se stane. Obelisku se začal zmocňovat chlad z tvého kouzla, led jej pomalu obaloval a s napětím tvé společnice vyčkávaly co se stane. Brzy došlo k hlasitému lupnutí. Obelisk se rozzářil rudým světlem, které vytrysklo vzhůru k nebesům s hlasitým zapraskáním a vyvoláním nepříjemné tlakové vlny, která vás odhodila o pár kroků vzad. Nebyla však natolik silná, aby vás povalila, protože každý z vás očekával nějakou formu odezvy. Obelisku se však očividně nic nestalo, zůstal celistvý.
„No...“ vydala ze sebe se zatajeným dechem Ritabeth, „Přiznám se, že jsem čekala, že se stane něco víc.“ dodala zklamaně a ohlédla se všemi směry. Brzy se však ozvalo nové lupnutí, záblesk modrého světla a brzy na to následovalo další. Ihned jsi poznal, že se jedná o zvuk charakteristický pro teleportační kouzlo. Koutkem oka jsi zahlédl i místo odkud pocházelo. Ve stejný moment následovala ohnivá střela, která se střetla s ochranným kouzlem Ritabeth. Došlo k detonaci a ohnivá koule se rozlila po kopulovité ochraně. Brzy na to následoval další záblesk světla, který směřoval z opačné strany. Tentokrát bleskové kouzlo. Opět bylo pochyceno ochrannou. Další, opět z jiné strany a poté další. Minimálně čtyři útočníci.
„Jsme obklíčeni!“ křikla žoldačka, která se raději kryla za jedním z obelisků, když Ritabeth přerušila ochranné kouzlo. Útok totiž ustal. Protivníci se mezitím rozestoupili, ale ani jeden nepromluvil. „Čekala jsem něco horšího...“ přiznala Ritabeth, když se rozhlédla v nastalé pauze od útoků.
Skutečně jsi napočítal čtyři protivníky. Mágy v téměř identickém rouchu. Roucho, které na sobě měli bylo černé s pruhy bílé až šedé barvy, místy potrhané a ušpiněné, měli kápě a nejspíš i nějakou masku zakrývající tvář. Vybaveni byli magickými holemi, kterými výhružně mířili na vás.
Jeden z nich k vám promluvil. Jeho hlas byl mužský, zněl však jakoby patřil nějakému přízraku. Promlouval k vám a opatrně kráčel blíže. Jeho chůze nemohla patřit zdravému muži, dopadal na jednu nohu a jednu ruku nepřirozeně kroutil. Přesto se držel na nohou a promlouval k vám. Jeho slova zněla podivně, mluvil řečí, kterou jsi neznal.
„Nevyjednávala bych.“ řekla Ritabeth tiše, „Ať chtějí co chtějí. Přišli nás zabít a ta záře pomalu klesá… Pak se dostaneme dál i bez nich, když už víme, že tohle není obelisk elementu vody.“ dodala a připravila se do bojového postoje.
Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj. „Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.
„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři. „Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“ „Děkuju.“ poděkoval Belius.
SuperHunterCZ
Muž v kápy se dlouze odmlčel. Očividně si tě měřil pohledem, poté se znovu nakrátko ohlédl. „Dobře.“ ozval se opět jeho hlas v doprovodu strohého přikývnutí, když natočil hlavu opět ke vchodovým dveřím. „Osmička ví, že jsem po té dlouhé cestě znaven...“ udělal krok vpřed a přiblížil se k tebou pootevřeným dveřím, „Přijmu tedy pohostinnost a doufám, že Civello nebude zaneprázdněn tak dlouho.“
Kouknu na Ritabeth, ,,Zmraž toho ohnivého a zemského. Já spálím ty dva ostatní!" připravím se na čarování a pohlédnu na žoldačku, ,,Tady nám ocel nepomůže. Braňte se štítem nebo se skrčte!" pak opět pohlédnu na Ritabeth, "Připravena?".
Jakmile dá signál, rychle vyčaruji ohnivou vlnu, kterou hodím na větrného mága, učiním kotoul do strany, abych se vyhnul letícím střelám, pak pustím ohnivý proud do vodního mága. Celou dobu se budu u toho pohybovat, abych se mohl vyhnout střelám."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S
Ritabeh kývnutím dala najevo souhlas s tvým plánem. Žoldačka se stáhla do bezpečí za jeden z obelisků a kryla se štítem. „Jsem.“ kývla znovu Ritabeth, aby dala najevo, že je připravena. Jakmile se tak stalo vyčaroval jsi ohnivou vlnu a vrhl ji rovnou na větrného mága, rychle jsi učinil kotoul do strany. Nedaleko tebe dopadlo několik výbojů, které hlasitě zapraskaly. Koutkem oka jsi však zahlédl jak se větrný mág odporoučel k zemi pod údery tvé ohnivé vlny. Okamžitě jsi pozornost upnul směrem k vodnímu mágovi a vyslal plameny přímo proti němu. Plameny narazily na vodní stěnu, kterou mág vyvolal a nutil ji pokračovat tvým směrem, přitom dělal jeden krok vpřed za druhým.
Koutkem oka jsi spatřil jak Ritabeth svým ledovým kouzlem smetla jednoho z protivníků, zatímco druhý se jí pokusil odříznout ohnivou stěnou. Tu však odrazila vlnou studené vody. Vzápětí sevřela pevně svoji hůl, prudce s ní začala točit a vykřikovat nějaká zaklínadla. Její hlas, ale zanikal v rachotu kouzel tvého a jejího zbylého protivníka.
Tvůj protivník zanechal svého snažení, prudce se rozmáchl a nechal vlnu prudce vyrazit vpřed. K jeho nemilému překvapení, ale narazila vlna přímo do jednoho z nejbližších obelisků. Mága to očividně dost nepříjemně překvapilo a skoro se ti na moment zdálo, jakoby ho to vyděsilo, přestože ti jeho kápě a roucho nedovoluje rozeznat jeho výraz ve tváři či cokoliv bližšího o něm zjistit. Krátké, nijak neskrývané zaváhání však mluvilo za vše. Obelisk ponechal tento čin bez odezvy, alespoň prozatím. Záře vyvolaná nesprávnou kombinací, opět klesla o trochu níže. Ozvalo se však další hlasité prásknutí doprovázené zábleskem modrého světla kousek od tebe objevil jiný mág. Pevně sevřel svoji magickou hůl a výhružně mu problesklo mezi prsty. Vydal jakýsi chroptivý zvuk, kterým jakoby se dorozumíval s vodním mágem. Ten pouze kývl a taktéž se připravil.
Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj. „Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.
„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři. „Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“ „Děkuju.“ poděkoval Belius.
SuperHunterCZ
Muž v kápy se dlouze odmlčel. Očividně si tě měřil pohledem, poté se znovu nakrátko ohlédl. „Dobře.“ ozval se opět jeho hlas v doprovodu strohého přikývnutí, když natočil hlavu opět ke vchodovým dveřím. „Osmička ví, že jsem po té dlouhé cestě znaven...“ udělal krok vpřed a přiblížil se k tebou pootevřeným dveřím, „Přijmu tedy pohostinnost a doufám, že Civello nebude zaneprázdněn tak dlouho.“
Jeden ledový hrot pustím na obelisk č. 4 a dál se budu pokoušet usmahnout mágy tak, aniž bych dostal nějaký zásah.
Pak křiknu na Ritabeth, ,,RITABETH! Pošli blesk na ten zbejvající obelisk! Děsí je to!""Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.