The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Hrozba III.

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Ostatní » Zdejší kobky

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 252 z 255: 1...249 250 251252253 254 255

Hrozba III.
Aurelius	#5021 Přidané 25.10.2023 20:27
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	→ Tah 1272 Mimořádná událost: Hlasování o magické reformě Jedná se o dlouhodobější událost, která bude probíhat minimálně do 1. listopadu 2023. Času na hlasování je tedy více než dost. Hlasovat nemusíte okamžitě, můžete posečkat až odhlasuje rada Starších a vyslanci, jejich hlasování bude veřejné a teprve poté hlasovat. Případně počkat na vývoj jejich reakcí a komentářů, které budou postupně zveřejňovány v dalších tazích. Jednotlivé body je možné si ve formuláři projít, promyslet a případně se pozeptat (lze konzultovat s vypravěčem). Stačí pouze neodesílat odpovědi. Stručná rekapitulace: Reforma je složena z několika bodů, které buď schválíte nebo odmítnete. Do finální podoby se dostanou pouze ty body, které budou schváleny většinou. Zamítnuté body se do reformy nedostanou. V případě, že dojde k remíze, přihlíží se k hlasu kancléře. Hlasování hráčů je anonymní, hlasování jednotlivých NPC postav za radu Starších a vyslance hrabství je veřejné. Je k dispozici na tomto odkazu: ZDE Pro hlasování není nutné znát nějak zvláště LORE ani současné dění v Hrozbě. Doporučuji snad jen vědět kdo je arcimágem Cyrodiilské Univerzity, kdo je vedoucím odboru Magie, dále kdo je Nejvyšším Císařským mágem a kdo je kancléřem. Tyhle čtyři funkce jsou nejčastěji zmiňovány v reformě. Z vypravěčských postav se zúčastní hlasování: Balion Ch. Talarian, Isabella Monová, Sigismund Striger, Stenus Tarn, Salina Maner, Valga Lexová, Zibeh Sendu, Sawen Thregor, Lucius Valerius, Meligulus Vita, Cassia LaRouchová, Tyrwin Calus, Elbert Arterius, Valindor Benoch, Tullius, Melisandre Ashfordová, Skjorvar, Gerrick, Scipio Vici, Savos Aren, Horatius Pelegrius, Delmus Helbone, Hakar, Clara Silver, Erina Corndwald, Lucan Junius, Ticemius Prentus, Pelena, Magna Trebatius Dále se zúčastní (nebudou mít hlas): Raemon Stentor, Selena Benochová, Alawen Silverwoodová, Hannibal de Peyran, Charlebert Landreau, Odette Landreau, Nero Paltavius st., Nero Paltavius st., Belisar Belisarius, Saena Belisarus, Mercuro Mero, Mathias de Peyran, Vivien de Peyranová, Jessia Leveque, Revon Mottiere HLASOVÁNÍ O MAGICKÉ REFORMĚ PROBÍHÁ NA TOMTO ODKAZU. Útržky z jednání rady Starších Jako další se ujala slova arcilektorka De Peyranová, pozdravila všechny přítomné a pustila se do přednesu svého názoru ohledně magické reformy. Stejně jako její předřečnice i ona směřovala svůj pohled zejména na problematiku týkající se magické Univerzity. „Ztotožňuji se s názorem své kolegyně z Vysokoskalí, velmistryně Landreau. Pouze nejsem tak kritická k počínání arcimága Benocha, netvrdím, že některá jeho rozhodnutí byla vždy rozumná, nebo… že bych je vyloženě schvalovala. Ovšem v mnoha z nich neměl na výběr a musel volit menší zlo. V každém jiném případě, ale svoji funkci arcimága zvládá a vykonává dobře.“ reagovala De Peyranová, „Považuji za správné a velmi důležité, aby Univerzita zůstala nezávislá. Nesouhlasím se slovy, že by obnovení Univerzitní rady mohlo škodit studentům a ohrozit jejich studium vznikem nějaké rivality. Takže jsem zcela jednoznačně pro obnovení rady. Dále považuji za rozumné, aby byl arcimág vybírán dle nějaké transparentní volby, abychom se způsobem blíže přiblížili tomu, který máme v Daggerfallu.“ krátce se odmlčela, „Též podporuji, aby vedení na přechodnou dobu, vybral kancléř Talarian.“ znovu udělala odmlku, „Kolegyně již nezmínila body týkající se profesorského sboru. Mé přesvědčení je takové, že arcimág ví nejlépe koho potřebuje mít ve svém týmu. Takže bych prověřování kvalit profesorů ponechala v jeho gesci, potažmo v rukou jeho zástupců. Zároveň je to i jeho vizitka a nese za svůj tým odpovědnost.“ následovala další pauza, „Když se přesunu k cechu mágů, který je mi též velmi blízký. Jsem pro jeho obnovení, majetek by měl být navrácen, samozřejmě v rozumné míře. Jako garanta bych si představovala Univerzitu, ale tato možnost chybí. Chybí i možnost, že by to spadlo do gesce odboru Vzdělání. Takže se musím spokojit s variantou odboru Magie. Dále by dle mého názoru, měli mít dvorní čarodějové možnost zasahovat do chodu pobočky v jejich hrabství.“ poté poděkovala a zamířila zpátky ke svému místu. Nahradil ji jiný řečník, Raemon Stentor. Promluvil ke všem přítomným, představil se a též pozdravil všechny přítomné. „Jako příslušník Císařské legie jsem všemi deseti, aby se Císařští mágové plně začlenili do armády Císařství. Souhlasím s obnovením cechu mágů, ale také bych jako arcilektorka De Peyranová uvítal spíše variantu, že by se o správu cechu starala primárně Univerzita, hlavně kvůli lepšímu vzájemnému propojení. Ztotožňuji se s názorem, že by Univerzita měla zůstat nezávislá. Koneckonců je to Univerzita, měla by mít svoji akademickou svobodu a také by neměla být zatahována do válečných konfliktů, které se jí netýkají.“ udělal drobnou pauzu, „Jsem zastáncem transparentní volby arcimága, jsem zastáncem, že by mělo současné vedení odstoupit po přijetí reformy a být řádně zvoleno. Také podporuji obnovení Univerzitní rady. Co rozhodně nepodporuji jsou body z jiné části reformy. Jsem jednoznačně proti ničení soch daeder, jsem proti jakémukoliv dalšímu omezování svobody náboženského vyznání, přestože si myslím, že daedrické rituály by neměly mít místo v našem civilizovaném světe. Přesto… svoboda vyznání by měla být zachována, když to není na úkor druhých.“ nastala odmlka, opřel se o pult a přemýšlel. „Doporučuji se k této reformě postavit čelem. Přijmout vše co je rozumné, odmítnout vše co lze považovat za paskvil. Chopit se této historické šance a jakmile bude reforma přijata, požadovat jak odchod arcimága Benocha z čela Univerzity, tak odchod Nejvyššího Císařské mága Tarna. Společnost si oddechne a obě instituce dostanou příležitost k obnově své zašlé slávy.“ Dalším řečníkem se stala Isabella Monová, stará členka rady Starších a vedoucí odboru Spravedlnosti. Postavila se k řečnickému pultíku, pozdravila všechny přítomné a spustila: „Svůj názor jsem jako většina členů rady Starších k reformě poskytla při předchozích projednáváních. Opět, ale zdůrazním to podstatné. Reforma jako taková počítá s tím, že Univerzita automaticky přistoupí na vše co je v ní psáno a zahrne to do svých zákonů a Univerzitního řádu. Každý však ví, že listina nezávislosti, kterou podepsal arcimág Palagán, jeho zástupci a též poté Císař.“ rozhlédla se, „Je to jedna z těch dvou listin, které se podepisovali. Jedna během války se spolkem, druhá po incidentu s legátem Amatiem a jeho útokem na Univerzitu.“ připomněla „Tato listina obsahuje určité body, které slouží jako pojistky Univerzity, právě před něčím jako je magická reforma. Jednoduše řečeno… Univerzita na základně těchto listin není povinna přijmout zákony v přesném znění jako je rada Starších schválí a poté vydá. Univerzita má v tomto směru volnost, může je přijmout v přesném znění, může je upravit, aby lépe pasovali na její územní poměry, ale zároveň je může zcela odmítnout. Císařství v této věci nemá příliš mnoho… diplomatických nástrojů jak si přijetí vynutit. Vše závisí na postoji vedení magické Univerzity. V rámci diplomatických nenásilných strojů se můžeme pokusit vynutit si přijetí skrze nějaké znepříjemňování a komplikování vstupu do dalších částí Imperial City, můžeme dejme tomu uvalit nějaké sankce, můžeme zástupce Univerzity vyhostit z rady Starších, ale to je asi tak zhruba vše.“ krátce se odmlčela, aby se mohla zhluboka nadechnout, „Body týkající se Císařství jako takového, Císařských mágů samozřejmě po přijetí a podepsání kancléřem začnou platit a budou plně závazné, ale u bodů týkající se magické Univerzity… se naráží na tento problém. Je mi zcela jasné, že snaha Nejvyššího Císařské mága je v posledních dnech směřována na pobláznění prostého lidu a podněcování nenávisti proti magické Univerzitě a jejímu vedení. Tyto snahy mohou přinést ovoce, mohou obrátit davy proti Univerzitě a jejímu vedení a požadovat razantní jednání od Císařství, když se Univerzita začne k přijetým změnám stavět negativně. Ale znovu důrazně říkám, že Univerzita má plné právo na základě listin o nezávislosti tuto reformu plně odmítnout a vůbec jí nerespektovat. Říkám to proto, aby pak nedošlo k nějakému zklamání. Zejména ze stran Císařských mágů.“ podívala se s neskrývanou nelibostí na Tarna, který jen nasupeně dával najevo, že si přeje reagovat. Vita svolil. Dovolil reagovat a když se střídal Tarn s Monovou, nezavadil o ní Tarn ani pohledem. Monová si z jeho reakce, ale nic nedělala. S mírným úsměvem ve tváři pomalu kráčela zpět na své místo. „Císařství Univerzitu dotuje již dlouhá léta a nepřestalo ani když vyhlásila nezávislost, stále ji dotuje a to dost bohatě. Tyhle peníze mohly být s klidem využity jinde, určitě i na dost potřebnějších místech. Její představitelé zasedají v této radě a svým hlasem ovlivňují životy občanů Císařství, protože ten jejich hlas tu váhu má. Takže by bylo absolutně nehorázné, kdyby se nyní nepodvolilo rozhodnutí rady Starších a nepřijalo reformu. Protože jestli mě paměť neklame tak je to vůbec poprvé od vyhlášení nezávislosti co se rada Starších zabývá něčím co skutečně považuje za důležité, aby Univerzita přijala a řídila se tím.“ poté se přísně podíval na Benocha, „A já jsem přesvědčen, že Benoch najde dostatek čestného chování, aby se tímto verdiktem řídil a Univerzita reformu přijala. Když on, Palagán a hlavně Globullus léta svým hlasováním rozhodovali o osudu mnohem větší počtu lidí než my rozhodujeme teď.“ probodl Benocha pohledem, který na něj nyní hleděl. „Jsem přesvědčen, že arcimág Benoch teď velmi rád zareaguje a potvrdí, že v něm alespoň špetka cti zbyla a bude se řídit tím co dnes přijmeme. Mám pravdu?“ rozhodil rukama a očekával reakci Benocha. Kancléř Talarian i Vita svoji pozornost zaměřili na Benocha. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Chytl ses za hruď. Bolest krátce po probuzení začala postupně slábnout až zcela odezněla. Nevrátila se ani po několika málo vteřinách co ses oblékl a byl připraven vyrazit ven z kajuty, podíval se co se děje na palubě. S holí v ruce jsi vešel na palubu, spatřil si pobíhající námořníky. Na Atafův rozkaz upravovali plachty, protože vítr začal značně sílit. Přesto se nezdálo, že by důsledkem sílícího větru měla být nějaký blížící se bouře. Bylo už v podvečer, slunce pomalu zapadalo a tma začínala pozvolna sílit. Plachty se brzy povedlo dle rozkazu kapitána dostatečně upravit. Ataf ihned pochválil zúčastněné námořníky a předal jim další rozkazy. Poté zamířil ke kormidlu, kde dočasně uvolnil kormidelníka ze služby a sám se ujal kormidlování. Kormidelník spěšně zamířil do podpalubí, nejspíš se najít a dopřát si odpočinek. Po prvním důstojníkovi nebylo na palubě ani památky. Všiml sis, že žoldačka ve službách Ritabeth stojí na spodní palubě a sleduje západ slunce, zatímco si hraje s něčím drobným v ruce. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou. „Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru. Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny. „Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí. Odkašlal si a zachrčel. „Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl. Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry. Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem. Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello zaskřípal zuby, „Vždycky mi dá vědět dopředu kdy a kde se sejdeme... Schůzky jsou diskrétní.“ reagoval nakonec neochotně. „Ale je drahej, hodně drahej a nedělá jen tak pro někoho.“ dodal urychleně. Vzpomínáš si, že v dopisu na Civellově stolu, byla zmínka o schůzce U zlotřilé veverky, která má proběhnout pozítří. Vzhledem k datu dopisu je jasné, že toto setkání má proběhnout zítra v deset hodin. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] Upravil/a Aurelius dne 25.10.2023 22:37



Adrian_S	#5022 Přidané 26.10.2023 14:58
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	Přejdu k Atafovi se slovy, ,,Pěkný večer. Jak to vypadá na moři? Vše v pořádku?" a postavím se vedle něj, budu hledět na palubu. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


SuperHunter	#5023 Přidané 26.10.2023 14:59
Ocenění: Příspěvek: 3200 Založený: 15.02.12	"To už je naše starost," odpovím. "Jak ses s ním dal dohromady? Vadilo by mu hodně kdyby sme tě zastoupili na vaší příští sešlosti?" položím další otázky a budu věnovat pozornost jak odpoví na druhou, hlavně na to jestli se bude snažit blafovat nebo nás zastrašit aby sme něco takového nezkoušeli nebo jestli bude mluvit upřímně.


Aurelius	#5024 Přidané 27.10.2023 19:20
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	Aurelius napsal: → Tah 1272 [quote] Mimořádná událost: Hlasování o magické reformě Jedná se o dlouhodobější událost, která bude probíhat minimálně do 1. listopadu 2023. Času na hlasování je tedy více než dost. Hlasovat nemusíte okamžitě, můžete posečkat až odhlasuje rada Starších a vyslanci, jejich hlasování bude veřejné a teprve poté hlasovat. Případně počkat na vývoj jejich reakcí a komentářů, které budou postupně zveřejňovány v dalších tazích. Jednotlivé body je možné si ve formuláři projít, promyslet a případně se pozeptat (lze konzultovat s vypravěčem). Stačí pouze neodesílat odpovědi. Stručná rekapitulace: Reforma je složena z několika bodů, které buď schválíte nebo odmítnete. Do finální podoby se dostanou pouze ty body, které budou schváleny většinou. Zamítnuté body se do reformy nedostanou. V případě, že dojde k remíze, přihlíží se k hlasu kancléře. Hlasování hráčů je anonymní, hlasování jednotlivých NPC postav za radu Starších a vyslance hrabství je veřejné. Je k dispozici na tomto odkazu: ZDE Pro hlasování není nutné znát nějak zvláště LORE ani současné dění v Hrozbě. Doporučuji snad jen vědět kdo je arcimágem Cyrodiilské Univerzity, kdo je vedoucím odboru Magie, dále kdo je Nejvyšším Císařským mágem a kdo je kancléřem. Tyhle čtyři funkce jsou nejčastěji zmiňovány v reformě. Z vypravěčských postav se zúčastní hlasování: Balion Ch. Talarian, Isabella Monová, Sigismund Striger, Stenus Tarn, Salina Maner, Valga Lexová, Zibeh Sendu, Sawen Thregor, Lucius Valerius, Meligulus Vita, Cassia LaRouchová, Tyrwin Calus, Elbert Arterius, Valindor Benoch, Tullius, Melisandre Ashfordová, Skjorvar, Gerrick, Scipio Vici, Savos Aren, Horatius Pelegrius, Delmus Helbone, Hakar, Clara Silver, Erina Corndwald, Lucan Junius, Ticemius Prentus, Pelena, Magna Trebatius Dále se zúčastní (nebudou mít hlas): Raemon Stentor, Selena Benochová, Alawen Silverwoodová, Hannibal de Peyran, Charlebert Landreau, Odette Landreau, Nero Paltavius st., Nero Paltavius st., Belisar Belisarius, Saena Belisarus, Mercuro Mero, Mathias de Peyran, Vivien de Peyranová, Jessia Leveque, Revon Mottiere HLASOVÁNÍ O MAGICKÉ REFORMĚ PROBÍHÁ NA TOMTO ODKAZU. Útržky z jednání rady Starších Arcimág Benoch na výzvu k reakci kývl. Vstal ze svého místa a rozhodnou chůzí zamířil k pultíku. Nejvyšší Císařský mág poodstoupil o pár kroků stranou, aby mu uvolnil prostor, ale neodebral se na své místo. Vyměnili si pohledy plné kamenných výrazů z nichž nebylo možné cokoliv usuzovat. „Naše magická Univerzita je plně suverénní a to nejen na základě listin, které zmínila vedoucí odboru Isabela Monová. Rozhodně není naší povinností podvolit se všemu co v této radě pojednáváte.“ poté se obrátil vůči Tarnovi, „Můžete si schválit co chcete, ale když jsem se stal arcimágem, přísahal jsem, že budu hájit a chránit magickou Univerzitu, že budu chránit její nezávislost, studenty a profesorský sbor. Zodpovídám za jejich životy a budoucnost našeho společného úsilí pro které mnoho studentů, profesorů a mnoho dalších položilo své životy.“ obrátil se opět vpřed, „A já svoji přísahu neporuším, nepodepíšu nic co by zaručovalo návrat magické Univerzity zpět pod Císařskou nadvládu, nepodepíšu nic co by ohrožovalo akademickou svobodu. Nenechám se vydírat tím, že mi tu budete říkat, že jsme svými hlasy ovlivňovali životy vašich občanů. Vše co zde prošlo ovlivnilo i nás, protože naše rodiny žijí v Císařství, naši studenti odcházejí žít do Císařství. Je to blábol to co jste si zvolil jako argument a apelujete s ním na moji čest.“ zakroutil hlavou Benoch. „Akademickou svobodu ohrožuje vy! Vaším diktátorským přístupem!“ zvolal opodál stojící Tarn, „Své oponenty posíláte pryč na expedice, posíláte je na vaši novou pobočku.“ při slovech pobočky zněl velmi pohrdavě, „Sarricová!“ zvolal důrazně Tarn a vystoupil k pultíku. Benoch na něj zíral a měřil si ho od hlavy k patě. „Velká odpůrkyně Palagána, nenávistí jen dštila, když o něm měla mluvit nebo s ním spolupracovat, nenáviděla Arteria jeho zástupce a celý jejich systém vedení na Univerzitě. Za vás je z ní vedoucí pobočky… přestože na to absolutně nemá znalosti a je absolutním diletantstvím nechat vést pobočku někoho kdo nemá ani titul velmistra! Uklidil jste ji na lukrativní místo, které by normálně jen s obtížemi získala, aby vám nestála v cestě. Dovolil jste jí přijmout Carinu LaRouchovou, dokonce z ní dovolil udělat zástupkyni Sarricové. To je přehmat nejvyššího stupně. Takhle čarodějka nemá ve vedoucích pozicích vzhledem ke svému charakteru a pověsti vůbec co dělat! Ereldsen… kapitola sama o osobě, kdokoliv s rozumem by ho ke studentům nepustil ani v prosklené vitríně! Mohl bych pokračovat…“ ukázal na prsten své ruky Tarn, kolik prohřešků zatím stihl vyjmenovat, „Icarius Globullus. Poslán na expedici, která se mu stala osudnou. Budiž mu země lehká a Osmička dá věčný pokoj jeho duši. Nahrazen vaší sestrou, abyste získal větší moc ve vedení. Pak tu máme Lexovo odvolání a nahrazení za Pelegriovou, protože tu na rozdíl od Lexe máte v hrsti. Vyloučení několika studentů… Mimochodem nebyl mezi nimi žádný z našich informátorů. Vaše čistky nejdou zas tak dobře.“ pousmál se Tarn, kterému se zjevně zalíbilo odhalování protivníkových prohřešků, „Mohl bych pokračovat… Ach ano. Anomálie. Ty, které tak svorně popíráte a děláte, že neexistují. Už dokonce zabili i tady v Cyrodiilu. Smutné. To, že nějaká anomálie zmasakrovala cechovní budovu plnou nevinných z vás v podstatě děláte vraha.“ „A je to tady zas...“ povzdechl si kancléř Talarian, když se téma opět stočilo k anomáliím. Okamžitě vylétly ruce vzhůru a hlásilo se k reakci hned několik řečníků. „Moment. Moment.“ reagoval na ně Tarn, „To jsem si dovolil odbočit, protože výčet prohřešků arcimága je prostě astronomický.“ rozhodil rukama, „Je mi jasné, že ta nezávislost je pro vás vším. Soudě podle rozpoložení rady Starších bude pravděpodobně i tak zachována.“ znělo z jeho úst hořce, „Proto vám položím jednoduchou otázku.“ obrátil se na arcimága, který i nadále stál opodál a vyčkával. Benoch po celou dobu Tarnova monologu střídavě kroutil hlavou a nebo vytvářel ve tváři nesouhlasné výrazy. „Vaše funkce i má je v reformě reformována. V obou případech je výsledkem naše rezignace a zvolení v řádných volbách. Ani jeden mimo jiné nebyl zvolen. Oběma nám funkci předali naši mentoři.“ pohlédl opět na Benocha. „Palagán není žádný můj mentor.“ odporoval okamžitě Benoch. Tarn nad tím jen mávl rukou. „Jste ochoten rezignovat a implementovat alespoň tuhle novou formu volby arcimága do zákonů na Univerzitě?“ tázal se opět Tarn. „Protože já ano. Já jakmile bude přijata reforma a bude podepsána kancléřem. Tak rezignuji a buď budu kandidovat znovu nebo podpořím jiného kandidáta. Ovšem, nový Nejvyšší mág už vzejde z toho co bude schváleno v reformě. Jste toho také schopen?“ „Magická Univerzita není vázána přijetím ničeho co rada Starších schválí.“ reagoval Benoch. „Takže jinými slovy neodstoupíte?“ tázal se znovu přímo Tarn a hleděl na Benocha. „Mám dostatečnou důvěru profesorského sboru i studentů, abych v této funkci setrval. Nicméně...“ reagoval pozvolna Benoch, bylo na něm patrné, že si slova důkladně promýšlí a volí je obezřetně, „Jakmile bude magická reforma přijata, sepsána do finální podoby, předpokládám, že s ní budu seznámen znovu a důkladně. Vedení magické Univerzity poté rozhodně jak s ní naloží. Předem, ale podotýkám, že vedení Univerzity nikdy neschválí návrat pod Císařství.“ zdůraznil Benoch. „Je to vaše reforma Tarne, váš výtvor. To, že rezignujete a vyjdete jí vstříc se očekává. To je jako kdybyste si zde schválil reformu Aldmerského spolku a požadoval v ní rezignaci současné královny Aldmerského spolku. A poté přesně definoval jakým způsobem má být zvolena jiná. Spolek by se vám vysmál.“ poté pohlédl na Tarna, „Magická Univerzita jako původce magických anomálií je jen vaše fantazie. Zbytek s vámi rozebírat už nebudu.“ s těmito slovy se arcimág sebral a zamířil ke svému místu. Ruce žádající o reakci byly stále vzhůru. „Otevřete to téma.“ instruoval Talarian Vitu, který jen přikývl a vyvolal první z mnoha. Tarn zůstal stát opodál pultíku, nevracel se, protože mu bylo jasné, že nyní bude muset reagovat velmi často. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Ano.“ kývl Ataf, „Vítr nám na noc trochu sílí, ale to je v pořádku. Upravíme plachty a využijeme ho, abychom se dostali k našemu cíli rychleji. Bouře z toho nekouká.“ krátce na tebe pohlédl a poté se zahleděl do dáli, „Během prohledávání lodě jsme nic podezřelého nenalezli. Nic tady nenechali, když prohledávali loď.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou. „Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru. Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny. „Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí. Odkašlal si a zachrčel. „Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl. Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry. Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem. Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ „Jak jsem řekl...“ zazněl Civellův rezignovaný tón hlasu, „Je to zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Nezodpovídá se nikomu…“ pokračoval obezřetně a netvářil se přitom vůbec nadšeně, „Dokud mu cálujete, bude pro vás špehovat klidně i samotného Císaře… všechno je u něj otázka vašeho rozpočtu.“ povzdechl si. Následovala dlouhá odmlka, Zenira na tebe významně pohlédla, jakoby ti naznačovala, že by tento špion mohl být skutečně užitečný. „Když tam nebudu...“ ujal se opět slova, ale s menší neochotou, „Počká… dá si pivo, dopije ho a pak zmizí. Zná můj obličej a já jeho… takže se poznáme a ví, že chodím SÁM na tato ‚sezení‘.“ zdůraznil nevraživě. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] Upravil/a Aurelius dne 28.10.2023 12:08


Adrian_S	#5025 Přidané 27.10.2023 19:48
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	,,Jste velmi pečlivý kapitán. Působivé." pronesu k němu, přičemž zůstanu hledět na palubu, ,,Doufejme, že plavba bude stále klidná." Pak se k němu otočím, ,,Máte tušení, kde je Vaše sestra? Potřebuji s ní mluvit." "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#5026 Přidané 01.11.2023 00:24
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	→ Tah 1273 Mimořádná událost: Hlasování o magické reformě Jedná se o dlouhodobější událost, která bude probíhat minimálně do 1. listopadu 2023. Času na hlasování je tedy více než dost. Hlasovat nemusíte okamžitě, můžete posečkat až odhlasuje rada Starších a vyslanci, jejich hlasování bude veřejné a teprve poté hlasovat. Případně počkat na vývoj jejich reakcí a komentářů, které budou postupně zveřejňovány v dalších tazích. Jednotlivé body je možné si ve formuláři projít, promyslet a případně se pozeptat (lze konzultovat s vypravěčem). Stačí pouze neodesílat odpovědi. Stručná rekapitulace: Reforma je složena z několika bodů, které buď schválíte nebo odmítnete. Do finální podoby se dostanou pouze ty body, které budou schváleny většinou. Zamítnuté body se do reformy nedostanou. V případě, že dojde k remíze, přihlíží se k hlasu kancléře. Hlasování hráčů je anonymní, hlasování jednotlivých NPC postav za radu Starších a vyslance hrabství je veřejné. Je k dispozici na tomto odkazu: ZDE Pro hlasování není nutné znát nějak zvláště LORE ani současné dění v Hrozbě. Doporučuji snad jen vědět kdo je arcimágem Cyrodiilské Univerzity, kdo je vedoucím odboru Magie, dále kdo je Nejvyšším Císařským mágem a kdo je kancléřem. Tyhle čtyři funkce jsou nejčastěji zmiňovány v reformě. Z vypravěčských postav se zúčastní hlasování: Balion Ch. Talarian, Isabella Monová, Sigismund Striger, Stenus Tarn, Salina Maner, Valga Lexová, Zibeh Sendu, Sawen Thregor, Lucius Valerius, Meligulus Vita, Cassia LaRouchová, Tyrwin Calus, Elbert Arterius, Valindor Benoch, Tullius, Melisandre Ashfordová, Skjorvar, Gerrick, Scipio Vici, Savos Aren, Horatius Pelegrius, Delmus Helbone, Hakar, Clara Silver, Erina Corndwald, Lucan Junius, Ticemius Prentus, Pelena, Magna Trebatius Dále se zúčastní (nebudou mít hlas): Raemon Stentor, Selena Benochová, Alawen Silverwoodová, Hannibal de Peyran, Charlebert Landreau, Odette Landreau, Nero Paltavius st., Nero Paltavius st., Belisar Belisarius, Saena Belisarus, Mercuro Mero, Mathias de Peyran, Vivien de Peyranová, Jessia Leveque, Revon Mottiere HLASOVÁNÍ O MAGICKÉ REFORMĚ PROBÍHÁ NA TOMTO ODKAZU. Útržky z jednání rady Starších --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Dnes ještě určitě ano.“ ujistil tě s úsměvem Ataf, když si zmínil klidnou plavbu. „Mám.“ přikývl, „Je ve své kajutě.“ a ukázal za sebe, směrem vzhůru na nejhornější palubu, kde se nacházela kajuta hostů. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou. „Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru. Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny. „Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí. Odkašlal si a zachrčel. „Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl. Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry. Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem. Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ „Jak jsem řekl...“ zazněl Civellův rezignovaný tón hlasu, „Je to zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Nezodpovídá se nikomu…“ pokračoval obezřetně a netvářil se přitom vůbec nadšeně, „Dokud mu cálujete, bude pro vás špehovat klidně i samotného Císaře… všechno je u něj otázka vašeho rozpočtu.“ povzdechl si. Následovala dlouhá odmlka, Zenira na tebe významně pohlédla, jakoby ti naznačovala, že by tento špion mohl být skutečně užitečný. „Když tam nebudu...“ ujal se opět slova, ale s menší neochotou, „Počká… dá si pivo, dopije ho a pak zmizí. Zná můj obličej a já jeho… takže se poznáme a ví, že chodím SÁM na tato ‚sezení‘.“ zdůraznil nevraživě. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5027 Přidané 01.11.2023 16:07
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	Poděkuji mu za informace a pomalu od něj půjdu pryč ještě se slovy, ,,Kdyby byly nějaké změny nebo něco podivného, informujte mě, ano?". Zamířím si to k její kajutě, zaklepám a počkám na výzvu. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#5028 Přidané 07.11.2023 20:51
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	→ Tah 1274 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Ataf souhlasil. Odebral ses o palubu výše a zaklepal na dveře od kajuty. Zpoza dveří se tentokráte neozývala žádná soukromá diskuze. Nýbrž zpočátku podezřelé ticho. Ritabeth si dávala s otevřením dveří načas. Když konečně otevřela dveře, ucítil si okamžitě velmi silnou vůni bylinek, která tě udeřila do nosu. Vůně byla svojí silou až nepříjemná. „Pojďte dál.“ vybídla tě a pokynula ti, abys vešel dovnitř. Jakmile si tak učinil zavřela za tebou spěšně dveře a udělala dva kroky stranou, aby se od tebe vzdálila. Mávla rukou a kouzlem si osušila své dlouhé černé zvlněné vlasy. Oblečena byla do delších bílých šatů, odhalené ruce a ramena ještě více dala vyniknout malým značkám vytetovaným na jejím těle. S výjimkou jednoho dlouhého řetízku kolem krku neměla žádný šperk. „Tak...“ řekla a otočila se zády, přičemž si i nyní spatřil velké množství vytetovaných značek na jejích zádech, které ve sloupečku směřovaly níže. Bezpochyby se jednalo o magické značky, runy a nejrůznější symboly spjaté s magií. Prohrábla si vlasy a několika rychlými gesty je za pomocí magie zkrotila do ozdobného ohonu. „Začneme tím, že si sundáte boty a umyjete nohy.“ pokynula ti směrem k vědru, které bylo položené opodál s čistým ručníkem a a již několikrát použitým mýdlem. Nacházelo se před magickým aparátem určeným pro komunikaci s ostatními majiteli podobného zařízeni. „Nerada bych padla až si zujete boty.“ zdůvodnila a prudce se otočila ke skříni ze které vytáhla černý plášť, „Mezitím… skočím ujistit svého bratra, že nekuju žádné pikle. Vrátím se.“ nedala ti příliš prostoru k nějakému vyjádření, přehodila přes sebe černý plášť a opustila svoji kajutu. Zanechala tě tak samotného. Když ses rozhlédl neviděl si žádné zásadní změny v uspořádání kajuty. Pracovní stůl byl i nadále zahlcený nejrůznějšími papíry, nákresy a písemnostmi. Této hromadě listin vévodila mapa se zakresleným okolím Sentinelu. Aparát na očarování byl též na stejném místě a vedle něj ležela menší truhlička, nejspíš šperkovnice. Z jedné strany kajuty ke druhé byl natažený provázek na němž bylo zavěšeno hned několik bylinek a pod pracovním stolkem sis všiml obezřetně umístěné vonné svíčky. Tak, aby nemohla omylem zapálit cokoliv dřevěného v jejím dosahu. Její vůně však zcela jednoznačně prohrávala s vůní bylinek. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou. „Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru. Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny. „Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí. Odkašlal si a zachrčel. „Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl. Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry. Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem. Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ „Jak jsem řekl...“ zazněl Civellův rezignovaný tón hlasu, „Je to zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Nezodpovídá se nikomu…“ pokračoval obezřetně a netvářil se přitom vůbec nadšeně, „Dokud mu cálujete, bude pro vás špehovat klidně i samotného Císaře… všechno je u něj otázka vašeho rozpočtu.“ povzdechl si. Následovala dlouhá odmlka, Zenira na tebe významně pohlédla, jakoby ti naznačovala, že by tento špion mohl být skutečně užitečný. „Když tam nebudu...“ ujal se opět slova, ale s menší neochotou, „Počká… dá si pivo, dopije ho a pak zmizí. Zná můj obličej a já jeho… takže se poznáme a ví, že chodím SÁM na tato ‚sezení‘.“ zdůraznil nevraživě. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5029 Přidané 08.11.2023 14:59
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	Sundám si věci, jak požádala a umyji nohy. Počkám do té doby, než přijde. V duchu si budu jen říkat, do čeho to zase lezu... "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


SuperHunter	#5030 Přidané 12.11.2023 22:45
Ocenění: Příspěvek: 3200 Založený: 15.02.12	"To zní jako někdo kdo by nám mohl být o dost víc užitečnější než ty, ne? Nebo je tu třeba něco ohledně Nira co si nám zapomněl říct co by nám pak mohlo pomoct při rozhodování co s tebou uděláme než odejdeme…"


Aurelius	#5031 Přidané 18.11.2023 20:13
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	→ Tah 1275 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Vyzul sis boty, vkročil nohou do vědra s vodou a postupně si obě nohy umyl, použil mýdlo a usušil se ručníkem. Když si finišoval plnění přání, které vyslovila Ritabeth. Otevřely se dveře a čarodějka vešla. Zprvu se netvářila příliš nadšeně, nejspíš se její rozhovor s bratrem neodehrál podle představ, které měla. Když však spatřila, že si její přání vyplnil bez jakékoliv námitky, lehce se pousmála a opět se začala tvářit spokojeněji. Sňala ze sebe plášť, kterým důkladně přikryla komunikační aparát. Skoro až paranoidním způsobem, jakoby se domnívala, že by vás skrze něj mohl kdokoliv sledovat. Poté se mlčky přesunula po kajutě. Zacinkalo sklo. Když se k tobě navrátila, odkládal si zrovna ručník stranou. „Výborně.“ zhodnotila, „Vypijte to.“ vybídla tě a předala ti jednu malou ampulku lektvaru, jednu si nechala pro sebe. Obě měly odlišné barvy. Když si ampulku otevřel, ucítil si směs bylinek a přísad. Usuzuješ, že se jedná o velmi silný lektvar na oslabení tvé magické odolnosti. Vzhledem k charakteristické vůni lektvaru usuzuješ, že jeho účinky budou buď velmi silné nebo se Ritabeth neobtěžovala do něj zamíchat něco co by jeho charakteristickou vůni pozměnilo a dopomohla tak zmatení poživatele. „Potom si lehněte. Hlavu sem.“ instruovala tě, přičemž ti ukázala, aby sis dal hlavu na místo kde obvykle bývají nohy. „Potom...“ nadechla se, „Potom co si lehnete, zavřete oči a přemýšlejte nad svými myšlenkami, vzpomínkami, které vás nejvíce tíží… které jsou nějak nejasné… a já se pokusím zasáhnout. Neslibuji, že se nám to povede na poprvé, ale věřím, že se nám něco povede.“ poté pohlédla na svoji lahvičku, otevřela jí a naklopila do sebe, přitom se k tobě otočila zády a zamířila k pracovnímu stolu. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou. „Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru. Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny. „Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí. Odkašlal si a zachrčel. „Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl. Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry. Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem. Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5032 Přidané 19.11.2023 20:51
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	Učiním, jak řekne. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#5033 Přidané 22.11.2023 22:57
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	→ Tah 1276 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Poslechl si a učinil jak ti řekla. Vypil si ampulku s lektvarem. Chuťově byl velmi hořký. Poté ampulku odložil a ulehl na postel dle instrukcí čarodějky. Ritabeth se napila ze své ampulky a když byla připravena, přitáhla si židli k okraji postele. Posadila se tak, aby seděla směrem k tvé hlavě. „Tak...“ vydechla a několikrát si procvičila gesto v ruce, „Nebude to nic bolestivého. Ujišťuji vás, že nebudu nahlížet do vašich vzpomínek. Budu se vám pouze snažit pomoci si rozpomenout a usměrnit vaše vzpomínky. Nahlížení by pro mě bylo dost vysilující… a mohlo by to mít negativní dopad na celé naše snažení.“ začala tě seznamovat se situací, „Kdybyste ovšem chtěl, abych nakrátko pronikla do vaší mysli a pohlédla do toho co právě prožíváte… a poskytla vám svůj názor. Dejte mi vědět, neslibuji, že to svedu, ale můžu se o to pokusit.“ dodala vzápětí. Ruce již měla dostatečně připravené a přiložila ti obě ruce ke spánku. „Tak… Uvolněte svojí mysl a přemýšlejte nad myšlenkami, vzpomínkami, které vás nejvíce tíží.“ opakovala zatímco si naslouchal jejímu hlasu se zavřenýma očima, její dotek již nebyl tak chladný jako zprvu, nejspíš již začala pozvolna sesílat své kouzlo, protože si pocítil mírné teplo jdoucí z konečků jejích prstů na tvém spánku. Vzhledem k tomu, že si dostal v průběhu svého hraní sérii „chaotických“ vzpomínek, snů a vizí, jejichž vyobrazení je různé a může sloužit jak zmatení tak i ke správnému nasměřování, které z částí se chceš nyní věnovat? Např. Se můžeš snažit rozpomenout na sny, které se ti zdají v nichž tě doprovází Arterius do neznámého temného místa. Případně se můžeš chytnout jakéhokoliv záblesku ze své vize, který si utržil. Také se můžeš pokusit vzpomínáním na události v Mohyle vyvolat zcela novou vzpomínku atp. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou. „Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru. Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny. „Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí. Odkašlal si a zachrčel. „Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl. Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry. Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem. Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5034 Přidané 23.11.2023 22:09
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	,,Ne, to nebude třeba. Jen mi usměrňujte myšlenky." požádám Ritabeth a natáhnu se. Až zavřu oči, v hlavě si uvědomím jistou melodii píšťaly a nechám se jí vést amygdalou. Budu se zajímat o tři vzpomínky. První, na ověření/pokus, jak mi jeden legionář uťal prsteníček, než jsem byl přijat na univerzitu. Druhá bude ohledně Globulla, jeho smrt mě zasáhla, ale chci vědět, jak se to přesně stalo. Třetí bude o samotném hlasu, který mi zní neustále v hlavě, co přesně znamená, proč Arterius měl nějaké poznatky k tomu hlasu a proč jsme byli vlastně v Mohyle duší. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#5035 Přidané 06.12.2023 23:48
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	→ Tah 1277 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Snažil ses rozpomenout na první vzpomínku, týkající se ztráty svého prstu. Pozvolna se ti začaly vybavovat obrysy legionářů, slyšel si hlasy ve své hlavě, řinčení oceli. Cítil si, jak Ritabeth silou manipuluje s tvojí myslí a snaží se ti protlačit tuto vzpomínku a zcela ji očistit od jakýchkoliv rušivých elementů. Zdálo se to však marné, protože brzy si slyšel její rezignovaný tón hlasu: „Zkus jinou. K téhle se vrátíme později.“ Přesunul si své myšlenky k jiné vzpomínce. Snažil ses vybavit poslední momenty s Globullem, rozpomenout si na jeho smrt. Vzpomínka se začala měnit. Začala se ti vybavovat ponurá atmosféra Mohyly duší, cítil si chlad a nepříjemný pocit beznaděje, který se zarýval pod kůži. Nacházel ses u poničené černé věže obklopené zřícenou hradbou. Nádvoří bylo pusté. Obloha byla poznamenána velkým zářícím symbolem kříže. Vybavuješ si, že se jedná o následek kouzla, které skrze svůj prsten vyvolal před několika okamžiky Arterius. Náhle si pocítil vynucenou změnu vzpomínky. Změnila se, vše se posunulo o nějaký čas vpřed. „Bude to jako za starých časů.“ povzdechl si Arterius, který následoval Globulla směrem k tobě a Rilen, jejich tobě utajená porada uvnitř věže se zjevně konečně odebrala ke konci. „Ano. Opět je nás hrstka proti přesile.“ kývl hlavou Globullus a pohodil hlavou směrem k vám. Vzpomínka se opět změnila, opět si pocítil, že ji Ritabeth silou táhne vpřed. Konečně sis rozpomněl a sám v hlavě nalezl vzpomínku, kterou si chtěl vyvolat. Spatřil si vrcholek věže. Klečícího muže, Appia Viciho, kterého Arterius přemohl v souboji. Vybavuješ si, že vás usilovně hledal společně se svým mágem Grithartem, kterého jste též dnes u věže přemohli. Spatřil si znaveného Globulla, kterému dělala oporu Rilen. Arteria, který se držel poblíž Appia a v ruce držel meč. Důležitý meč, který jste měli získat svůj co stůj. Také si spatřil Škorpiase, mladého imperiála a profesora z Univerzity. Vysokou zrzavou altmerku, kterou si nyní viděl poprvé v životě. Pocítil si plné pohlcení vzpomínkou. Appius klečel před oltářem, paralyzovaný Arteriovým kouzlem, které i nadále udržoval prostřednictvím spodní části rukojeti svého válečného kladiva. Zničeného kladiva, hlava se oddělila od rukojeti. Arterius přesto svoji pozornost věnoval spíše rukojeti a její spodní části, která byla zcela odlišná od zbytku rukojeti. „Jsme tu všichni.“ zazněl Globullův znavený hlas, „Zvládli jsme to všichni.“ usmál se na všechny přítomné. Arterius mu pokynul přikývnutím. „Pak to skončíme.“ konstatoval Arterius a obrátil svůj zrak k Appiovi. „To je směšný!“ zvolal Appius, kterému povolilo kouzlo. „Bylo mým osudem vyhrát, přinést slávu rodu a postavit ho na nohy... Ale byl jsem prachsprostě zrazen!“ zvolal zhnuseně vůči Škorpiasovi, „Jak si nás mohl zaprodat?! Zradil si náš rod, zradil jsi mě! A kvůli čemu? Kvůli těmhle sviním?! Seš stejnej slaboch jako Scipio! Ten taky sklonil hřbet a líže paty Arteriům!“ řval i nadále pln pohrdání. „Tak mě zab Arterie… Ať to mám za sebou a nemusím se dívat na ten tvůj hnusnej...“ nestihl již doříct, ostří meče, které ještě před několika minutami vlastnil mu proklálo hruď v místě srdce. Appiův zbývající život vyhasl rychle, bodnutí bylo vedeno přesně. „Nechť je Stendarr milosrdný k tvojí duši.“ zaznělo tiše z Arteriových úst, protože okolí ovládalo mrtvolné ticho, byla jeho slova dosti zřetelná. Meč ihned odhalil své magické poslání a začal vysávat z probodnutého a již mrtvého Appia zbytky jeho životní podstaty. Jakmile bylo kouzlo meče dokonáno, vytáhl opatrně Arterius meč, dle možností ho očistil a poté věnoval pečlivou pozornost očištěnému ostří. „Alespoň poslouží pro vyšší dobro.“ poznamenal, mávl rukojetí zlomeného kladiva. Ze spodní části rukojeti, která byla odlišná od zbytku, vyšla magická energie, která odhodila Appiovo tělo stranou, aby nebránilo v cestě k oltáři. „Podrž to.“ vložil do rukou zrzavé altmerky rukojeť zlomeného kladiva, „Nechť se děje vůle boží.“ pronesl, když rukojeť zlomeného kladiva opustila jeho ruku a on se mohl odebrat rovnou k oltáři. Učinil několik kroků, chytl meč, aby jej mohl pohodlně zasunout do oltáře a poté začal odříkávat zaklínadlo. Říkal ho dostatečně zřetelně, aby se dostalo až ke tvým uším. Ihned sis vybavil, že toto zaklínadlo jste rozluštili v jedné staré ruině, kde jste museli strávit několik desítek hodin překladu a luštění nejrůznějších rytin a obrazců. Rozzářila se modrá záře a z nebes začaly padat půlkruhy, které byly z tobě neznámého materiálu. Postupně vystavěly schodiště vzhůru, vedoucí až k pochmurným nebesům Mohyly duší. „Ono to funguje.“ zaznělo ti užasle s úst, když si viděl, že vše co jste s Arteriem společnými silami přeložili bylo nakonec skutečně přeloženo správně. Vše totiž sedělo. Altmerka udělala krok vpřed, užasle sledovala podívanou, která se vám naskytla. Ostatní nezůstávali pozadu, ale neučinili žádný krok vpřed. Na samotném konci schodiště se objevila záře, průchod mezi sférami, cesta domů. Téměř všichni zajásali. Arterius se zdržel a Globullus byl natolik vysílený a působil dosti unaveně, že se o jásot ani nepokoušel. Altmerka se pokusila o nejlepší kamennou tvář kterou doposud předvedla. Jásot netrval dlouho. Jakmile Arterius učinil pár kroků vzad, aby se též mohl podívat na vytvořené schodiště a zároveň uvolnil cestu, průchod se rázem uzavřel. V jeho tváři se objevila zoufalost, když vyrazil opět k oltáři a s opakovaným: „NE! NE! NEE!“ se snažil proces zvrátit. Ani opakovaní zaklínadla nepřineslo žádný účinek. Schodiště zůstalo stát, ale průchod byl uzavřen, záře zmizela. „Kuva!“* zanadával z plných plic Arterius a vrhl svůj pohled na mrtvé tělo. Nastalo ticho. „Co se stalo? Proč to nefunguje?“ zeptala se Rilen, která se rozhodla přerušit nastalé ticho. „Něco si pokazil?“ vyrazil si k Arteriovi a promluvil k němu, „Zopakoval si to přesně? Přesně jak to tam stálo?“ Arterius na tebe nereagoval. „Možná jsme to mohli špatně přeložit… Zaklínadlo.“ nadhodil si ještě. „Ne.“ zakroutil hlavou, „To podělaný zaklínadlo bylo správně. Celý rituál je správně...“ přetočil mrtvé tělo Appia a podíval se na něj, „Ale Appiova duše a jeho životní podstata zjevně nepřiměla Ideální pány nás z téhle zpropadené sféry pustit.“ obrátil se na tebe, „Nebo byla jeho duše a životní podstata natolik mizerná, že to prostě jako oběť nestačilo a bránu nám to nahoře prostě neotevřelo. ZATRACENĚ!“ zařval poslední slovo k obloze z plných plic. „Zatraceně.“ uklidnil se obrátil se na všechny přítomné, „Nějaké nápady?“ tázal se. Nyní ti to došlo. Došel ti význam desek, které Arterius luštil, když sis dopřával odpočinek, došlo ti, že tyto desky nejspíš nezničil náhodou, neopatrností jak sám tvrdil. Přesto ti v hlavě utkvěl rozhovor s Globellem, který si vedl jen pár okamžiků před bitvou. Nabádal tě, abys věřil Arteriovu úsudku. Arterius zjevně nebyl schopen sám od sebe konfrontovat všechny přítomné s nevyhnutelným faktem. „Soudím, že někdo z nás se prostě musí obětovat.“ oznámil si, přestože si notnou chvíli ještě musel přešlapovat z místa na místo, pocítil si přitom, že tě bolí noha. „Obětovat?!“ zvolala zděšeně Rilen. „Z toho co víme… A toho co nám řekl Appius ještě před svojí smrtí než jste se tu ukázali vy dva.“ poukázal si zejména na Škorpiase a zrzavou altmerku. „Zdá se, že Appius potřeboval zabít mečem tebe a to přímo tady.“ obrátil ses k Arteriovi, „Tvá duše a životní podstata je mnohem silnější než jeho… Kdyby tě zabil, pak by portál otevřel a mohl projít. Navíc by dozajista naplnil touhy Ideálních pánů a ironii celého vašeho souboje. Protože si to byl ty, kdo ho před lety zabil. Nyní by ti to vrátil. Na vrcholku věže… Jak symbolické.“ pohodil si hlavou opět směrem k Arteriovi, „Nebo to bylo jinak? Ale z tvých vyprávnění jsem to takhle pochopil.“ Arterius se nebránil. Souhlasně přikývl, tvůj výklad a zhodnocení jediného východiska se mu zjevně zamlouval „Smysl to dává. Oběť je nevyhnutelná.“ potvrdil následně. „To nepřipadá v úvahu! Musí být nějaká jiná možnost.“ křikla na vás Rilen, které se tato možnost vůbec nelíbila. „Žádná jiná možnost není… Nebo alespoň žádnou jinou jsme nenašli. Appius zjevně žil ve stejné teorii jako my.“ hájil si svá slova, „Faktem je, že oběť je nevyhnutelná. Jsme ve sféře mrtvých, Mohyle duší už jen ten název.“ nenechal ses přerušit a pokračoval dál. „To je strašná blbost!“ zvolala Rilen. „Tenhle oltář funguje jako zdroj nesmírné magické energie.“ přerušila konečně dohady altmerka, „Pokud je naplněn rituál, vytvoří dostatečnou magickou energii ke stabilnímu otevření brány mezi sférou. Pravdou je to co říkají Fallen s Arteriem.“ podívala se střídavě na tebe a Arteria, „Jestli je součástí rituálu i oběť, která má silnou duši a není zdejším obyvatelem...“ povzdechla si, „Pak je k řádnému dokončení oběť nevyhnutelná.“ zakončila se soucitným tónem hlasu, podívala se na Arteria, který si hlasitě povzdechl. „Budu to já.“ ozval se Globullus, který svým rozhodným hlasem přerušil nastalé pochmurné ticho. „COŽE?!“ vyjekla Rilen zděšeně. „Ano. Budu to já.“ zdůraznil znovu a odhodlaně vyrazil vpřed. Rilen ho rychle doběhla, chytla a chtěla zadržet, ale Globullus se protentokrát zvládl vysmýknout, přestože se držel sotva na nohou. Přispěla k tomu i skutečnost, že Rilen nechtěla starému příbuznému jakkoliv vážně ublížit. „Musím to být já.“ nevzdával to Globullus, „Vy všichni máte skutečně mnoho před sebou, ale já už ne. Mé síly slábnou a nyní mám za sebou velkolepou cestu životních úspěchů, lásky a krásných vzpomínek, kterou mohu ukončit důstojně a zachránit přitom životy svých přátel. Lidí na kterých mi z celého srdce záleží.“ věnoval každému letmý pohled, „Arterie… Prosím. Respektuj mé přání.“ požádal Arteria Globullus, když od něj stál sotva metr. „Dobrá.“ přikývl Arterius. „To snad nemyslíte vážně?!“ zazněl znovu hlas Rilen, která okamžitě vyrazila k nim, „Celou dobu jste si nás choval jako vepře na porážku! Celou tu dobu jste se ani neodhodlal nám pomoci v boji! Držel jste se stranou a čekal! Málem jsme tam dole zařvali a kvůli komu?! Kvůli VÁM!“ strčila do Arteria, nebránil se, „Přijde vám to normální?! A teď? Teď když se vám váš přítel! Váš přítel nabídne, že se obětuje tak jediné co řeknete je ‚dobrá‘?! Žádná rozmluva, žádný projev lidskosti?!“ řvala zatímco se jí slzy draly do očí. „Jste neskutečněj parchant!“ procedila a ještě jednu strčila do Arteria silou co měla. „Rilen...“ oslovil jí Globullus. „Jste hajzl! Celou dobu jste to věděl, že tohle může nastat. Neřekl jste vůbec nic! VŮBEC NIC!“ tentokrát již strčila do Arteria, nýbrž mu věnovala několik zoufalých úderů pěstí do hrudi. Sklopil si zrak za doprovodu povzdechnutí nad bezvýchodnou situací. „Měl byste to být vy! Kvůli vám jsme tu bojovali a nasazovali život! Kvůli vám je tohle celé! SAKRA!“ křikla z plných plic Rilen. „USTUPTE!“ ukončila její nadávky a sérii úderu do Arteria altmerka, která mezi ní a Arteria nasměrovala rukojeť kladiva. Rilen neochotně učinila krok vzad. „A vy?!“ pronesla k ní plna pohrdání Rilen, „Vy se ho ještě zastanete?! Vždyť jste také nic neudělala! Kde jste byla celou dobu?!“ Altmerka jí neodpověděla. „Rilen...“ promlouval k příbuzné Globullus a snažil se ji gesty uklidnit, „Jiná možnost není...“ zakroutil hlavou, „Bude to dobré… Uvidíš.“ snažil se jí uklidnit, když ho objala a on ji začal hladit po krátkých černých vlasech. Arterius, který se na to očividně nedokázal už více dívat se obrátil k oltáři se zatnutou pěstí a rozčilenou grimasou. Elanya stáhla rukojeť k sobě, zjevně ji cosi na rukojeti zaujalo. „Jiná možnost není… Jste mladí… Budoucnost čeká na vás.“ směřoval uklidňující slova Globullus k plačící Rilen. Vykročil si k cimbuří věže, pohlédl dolů. Situace dole se zhoršovala. Přesto vám zatím nehrozilo žádné nebezpečí, alespoň prozatím. „Víš to, že ty jsi ten důvod, proč jsem se obrátil svoje kouzla proti Appiovi?“ zazněl za tvými zády Škorpiasův hlas, který směřoval svá slova ke starému profesorovi. „Víš to, že ty jsi ten jedinej, kvůli kterýmu jste ve výsledku všichni naživu? A víš to, že umřít v mohyle znamená v ní zůstat napořád? Mohyla je patrně obrovská, ale poražení budou mít věčnost na to tě hledat, pokud přijdou na to, že jsi tu zůstal. Zvláštní… Skoro jako bych se stal bratrovrahem zbytečně. Přece jsem udělal neudělal takové hořké rozhodnutí jen kvůli tomu… abys tady takhle skončil? Možná bych si ten úděl měl zasloužit já… Rozhodnutí však není na mně.“ „Ze zrady Appia nemusíš mít žádné výčitky.“ reagoval téměř okamžitě Arterius na Škorpiasovi výčitky. „Appius byl mrtev několik let. Nikdo ho nepostrádal a chaos, který by jeho návrat rozpoutal byste odnesli jen vy. Všichni Viciové.“ Obrátil ses. Arterius se zrovna přesouval ještě blíže k oltáři, uchopil pevněji meč. „Ale máš pravdu, že se nabízíš jako vhodná alternativa. Mohl bych tě zabít, protože jsi mě hned zavrhl. Raději ses přiklonil k mrtvole, která tebou pohrdala a tvoji budoucnost v rodu neschvalovala. Raději ses obrátil proti člověku, který stál ochotně na tvé a Lauranině straně, když to bylo třeba. Obrátil ses proti člověk, který přivedl na svět tvoji dceru.“ Vytáhl meč z oltáře. „Raději si chtěl mít na rukou moji krev než jeho, protože bys tak nemusel žít s pocitem, že jsi zradil někoho ze svého rodu, ale naopak, že jsi mu pomohl. Pravdou je, že i mně koluje v žilách krev rodu Vici, protože má babička abyla z vašeho rodu. Krev ‚svého rodu‘ bys tak měl na rukou v obou případech, ale žilo by se ti lépe v drahé nevědomosti, protože Appius by ti těnto fakt nikdy neprozradil. Který rod by také zmasakroval vědomě své příbuzné? Heh… Asi jen Viciové?“ švihem meče nasměřoval ostří proti Škorpiasovi. „Zabil jsem tolik Viciů“ zodpovědných za ‚Modrou noc‘ a vyvraždění mých rodičů, že tvá smrt by mi rozhodně spánek nezhoršila… Ale žít s vědomým, že jsem Lauraně vzal jejího muže a zabil Merril otce je něco s čím bych usínat nesvedl. zakončil svůj monolog vedený chladným tónem, „Nechtěl jsem obětovat nikoho z vás… Protože jsem ani nevěděl, že jste se tu ocitli.“ přiznal Arterius, když odvrátil ostří stranou, „S Fallenem jsem hledal řešení. Nalezl jsem ho a domníval se, že bude stačit Appiova smrt, že to bude jeho duše, která poslouží dobru a dostane nás odsud, že nikdo z nás nebude muset umřít. Věřil jsem, že naděje odsuď odejít živ a zdráv existuje.“ odmlčel se, „Bohužel jsem se zmýlil. Žádné jiné řešení nemám.“ obrátil se zády ke všem přítomným a znovu pohlédl na oltář, meč držel pevně v ruce. „Kvůli mně jsi zachránil životy těmto úžasným lidem.“ usmíval se upřímným úsměvem Globullus přímo na Škorpiase, když mu Rilen poskytla trochu uvolnění z jejího pevného sevření. „Nedopustil si, aby zemřeli v boji s Appiem nebo Grithartem. Vám všem náleží budoucnost a já?“ pousmál se, „Jestliže mě tu čeká věčný ‚život‘? Pak budu moct po Grithartově vzoru bádat a objevovat… Bude to dobré, Rilen.“ pohlédl do očí Rilen, které byly plné slz. „Všechno bude dobré.“ „Ale já nechci abys umřel… To… To je nespravedlivé.“ „Život je nespravedlivý, ale tohle je spravedlivé rozhodnutí pro nás všechny. Budoucnost je vaše.“ otřel jí slzy a přiměl ji pustit ho ze sevření. „Arterie.“ obrátil se k Arteriovi, „Prosím. Udělej to.“ znovu promluvil, „Víš, že není žádná jiná možnost.“ pokračoval, když se na něj Arterius obrátil, „Je to nutné a nesnese to odklad.“ zdůraznil mu Globullus. Arterius váhal. „Fellene… prosím.“ oslovil tě a požádal, abys vzal stranou vzpírající se Rilen, která se nehodlala smířit s osudem svého příbuzného. Poslechl si, přestože se mladá profesorka vzpírala, nakonec se nechala odvést kousek stranou. Plně ponořená do pláče a bezmoci. „Ta rukojeť.“ ozvala se náhle altmerka, „Co si s ní provedl?“ vrhla ostrý pohled na bretonce a vykročila blížk němu, „Všimla jsem si, že si ji držel dost neobvykle a patří k hlavě tvého kladiva, které někdo pohodil témhle.“ pohodila hlavou směrem k ležící hlavě kladiva, „Držíš ji tímhle hroem vzhůru, který v žádném případě není součástí původního kladiva. To kladivo je mocný artefakt v němž podle pověstí třímá moc boha Stendarra. Je to Stendarrovo kladivo, ale tohle...“ švihla prudce prstem na kus rukojeti, která byla odlišná od zbytku, „Tohle k němu rozhodně nepatří.“ Arterius sebou zcela viditelně cukl při zmínce o podivné části rukojeti, odkašlal si a podíval se na Globulla. Krátká výměna pohledů přinesla jen Globullovo přikývnutí, které signalizovalo, že nemá odkládat nevyhnutelné a konečně bodnout. „Udělej to.“ vybídl slovně Arteria následně, přičemž zcela ignoroval co právě altmerka nakousla, „A naprav chybu, kterou jsi před lety se Sybillou udělal.“ zdůraznil mu. „Je to úlomek nějaké magické hole.“ přerušila je opět altmerka. „Je to úlomek hole Chaosu.“ odtajnil všem přítomným původ odlišné části rukojeti, „Ty jsi znesvětil božský artefakt kusem hole Choasu?!“ zaznělo z altmerčiných úst zděšeně. „Potřeboval jsem ho někam ukrýt… Tak jsem ho nechal všem na očích. Druhá část je v bezpečí na Univerzitě.“ odpověděl jí poněkud ledabyle. „Víš co ta hůl vůbec dokáže?!“ vyjela na něj rozčileně altmerka. „ARTERIE! Konej!“ přerušil jí Globullus, „Dohadovat se o detailech můžete později! Musíte odsuď vypadnout nebo si myslíte, že ta banda kostí tam zůstane navždy čekat na písemný souhlas?!“ „Globullus má pravdu.“ řekl ti s těžkostí v hlase, „Nemůžeme už dlouho čekat. Musíme jednat. Dohadovat se nad malicherností můžete později.“ poté ses obrátil na Globulla, „Děkuji za vše co jste mě naučil. Vážil jsem si vás a navždy na vás budu s respektem a úctou vzpomínat. Děkuji vám.“ „Tohle není žádná malichernost!“ supěla altmerka, která ti věnovala nepříjemný pohled, kterým jasně dávala najevo, že bys taková slova vůči ní nikdy znovu volit neměl. „Ty idiote!“ obrátila se prudce na Arteria a udeřila do rukojetí po rameni, očividně to zabolelo, protože bretonec sykl bolestí. „Kdybys byl co k němu tak máš u sebe obě!“ sjela ho nepříčetným tónem, „Tahle hůl není jen tak obyčejná ksakru! Víš co všechno tahle hůl dokáže?“ tázala se. Přestože se Arterius očividně hlásil o slovo, nebylo mu dovoleno reagovat. Globullus rezignoval ve své snaze, prozatím. „Tahle zpropadená hůl dokáže nejen vyhladit cokoliv živého, ale také otevřít brány do jiných sfér! Do jiných sfér! Kdybys měl u sebe oba díly a nenechal jeden válet se kdesi na Univerzitě mohli jsme z toho teď být všichni ve zdraví venku!“ znovu vedla úder rukojetí, opět trefila, byla vzteky rudá. Arterius ze sebe nevydal ani hlásku. Globullus taktéž ne. „Ale třetina hole… s ní toho moc nesvedeme. Stabilní portál s ní stěží otevřeme na dostatečně dlouhou dobu, abychom prošli všichni.“ její slova již zněla trochu klidněji, „Oběť je stejně nevyhnutelná.“ konstatovala nakonec. „Všechna rozhodnutí co jsem tu udšlal byla těžká… A nyní se ještě dozvídám, že i ty jsi částečně Vici? Možná jsem měl zůstat na Nirnu a nechat tu zatracenou daedru, ať ze mě udělá magora…“ promluvil opět Škorpias, když se situace začala zdánlivě uklidňovat, „Nemusel bych tohle postavení se za rod nebo přátele… Vůbec řešit. Ale v jednom má Fallen pravdu, musíme něco vymyslet rychle. Elinina bariéra nebude držet navěky. Máme nějaké alternativy tedy? Nebo opravdu musíme podstoupit oběď? Nešloby třeba zbylou Appiovu duši a enegii nás všech ve spojetí s holí Chaosu využít? Nebo možná něco najdu rychle v Grithartových poznámkách.“ „Obávám se, že nejsou.“ zakroutila hlavou Altmerka, nyní sis vybavil její jméno, jmenovala se Elanya. „Ledaže bychom obešli rituál. Celý ten oltář je zdrojem nesmírně silné magické energie… jak jsem říkala, když je rituál naplněn dojde ke stabilnímu otevření brány mezi sférami a otevře se nám cesta domů.“ podívala se na Škorpiase, „Na Univerzitě jsem přesměrovala veškerou energii z temních pevných portálů a vytvořila s jejich pomocí bránu do této sféry, která nás dostala sem… Měla sice nějaké nedostatky, ale ve své podstatě fungovala. Byly k tomu nutné určité ingredience, ale úlomek hole Choasu je může zastoupit. Nejspíš… Ale problém je, že tady nejsou žádné pevné portály ze kterých bychom dokázali přesměrovat magickou energii a udržet tak portál otevřený dostatečně dlouho, abychom unikli všichni.“ „Ani když se využije moc mrtvých? Škorpias je dokáže odsát.“ nadhodil si. „Jde o to, že i kdybychom dokázali získat tak velkou magickou energii nejspíš by tu musel někdo zůstat. Někdo musí kouzlo udržovat a regulovat, aby bylo stabilní. Nemůže to dělat na samotném vrcholku schodiště, ale tady… Jakmile se pokusí projít branou bude muset přerušit kouzlo. Brána nejspíš zůstane chvíli ještě otevřena, ale bude nestabilní a není zaručeno, že se ten dotyčný stihne dostat nahoru, aby prošel.“ přesunula svůj zrak Elanya na Globulla, „“Jsou tu různá rizika… Tenhle oltář vydá přesné a stabilní množství energie… Námi získané množství nemusí být správné, může zdánlivě působit dobře, ale může se cokoliv pokazit. Riziko je extrémně vysoké. Může to zabít toho co bude kouzlo udržovat dost bolestivou smrtí, může to zabít nás všechny až se pokusíme projít. „Ideálním pánů se obcházení pravidel nebude líbit.“ poznamenal Arterius, „Jedna věc je na věčnost čelit Appiovi a Grithartovi, ale čelit hněvu Ideálních pánu?“ povzdechl si, „To je extrém.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou. „Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru. Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny. „Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí. Odkašlal si a zachrčel. „Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ „Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl. Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry. Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem. Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5036 Přidané 07.12.2023 14:50
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	Se zavřenými oči budu reagovat na první připomínku ke vzpomínce jemným pokynutím hlavou. Jakmile se mi před očima vyjeví vzpomínka na Globulla, jen tiše zasténám, "U... daeder. Tak takhle se to stalo...? Né." Jestli dojde k výjevu odchodu z Mohyly duší, nechám ji skončit v průchodu branou. Pak se zamyslím nad třetí vzpomínkou a to jest "hlas neznámé postavy v hlavě". Pokud se to ještě podaří, zkusíme se poté vrátit zpět k první vzpomínce. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#5037 Přidané 18.12.2023 22:22
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	→ Tah 1278 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Nemá smysl diskutovat.“ promluvil opět Globullus, „Oběť je jediné bezpečné řešení pro vás… Má duše bude žít navěky zde, navěky tu bude bloudit a třeba se jednou opět setkáme.“ uzavřel nakrátko svůj monolog a poté vykročil ke Škorpiasovi. Elanya mezitím vrhla pohled na Arteria, ale ten pohled ignoroval. „Nehledej nic. Řešení je jasné.“ zastavil vzápětí Globullus Škorpiase, který ještě něco štrachal ve své brašně. „Byl jsi mým nejoblíbenějším studentem, ale neměl jsem možnost zachytit si tvoji tvář a umístit ji do své výstavky. Zasloužil by sis ji. Až prosím půjdeš do mé komnaty, přidej svoji tvář mezi ostatní. Ať můžu zemřít s pocitem, že jsem učil dalšího velikáta magického světa.“ promlouval smířeným a klidným hlasem, „A sestav hůl Chaosu. V rukou mocí nezkaženého člověka je mocným nástrojem na ochranu nejenom našeho magického světa, ale též všech ostatních. Síly temnoty se snaží proniknout do Nirnu každým dnem a jednou bude nezbytné použít mocný artefakt k jejich zastavení.“ poté se naklonil ke Škorpiasovi a přiložil mu ruku na rameno, „Jednou bude jistě Císařství potřebovat silného a mocného mága jako je Corrientis, ale nového, moderního, který vnese skutečný řád a harmonii do magických zákonů a pravidel. Učiní přítrž těm starým zkostnatělým plným předsudků a omezení. A ty máš šanci se jím stát. Věřím, že je to tvůj skutečný osud.“ „Co když nejsem tak nezkažený, jak myslíš Globulle? Jak to můžeš vědět? Ale asi máš pravdu… Šance nejsou velké… a je to buďto malá šance pro nás pro všechny, nebo velká pro většinu. Zatracení Ideální páni.“ povzdechl si Škorpias. „Fajn. Pokud s tím většina souhlasí, tak pojďme bezpečně. Udělám, co říkáš a zkusím co navrhuješ. Sbohem starý příteli.“ rozloučil se se starým profesorem. „Sbohem.“ řekl Globullus a vykročil k Arteriovi, cestou se otočil na plačící Rilen, „Tvoje rodiče na tebe musí být hrdí. Mám tě rád.“ a usmál se na ní, došel až k Arteriovi. Ten váhal. Podíval se mu do tváře a řekl důrazně „Alternativy nejsou.“ poté sáhl na ostří meče, který držel Arterius v ruce, „Dostal jsi druhou šanci, kterou nesmíš zvorat. Nepokaz to se Sybillou. Ta malá dívka si zaslouží skutečný domov a otce, který se jí bude věnovat.“ pokračoval důrazným tónem v doprovodu výhružně zvednutého prstu. „Jsem na vás všechny hrdý. Byli jste mými přáteli, studenty a mnozí i rodinou z naší rodiny. Žijte s myšlenkami na budoucnost a přítomnost, nikoliv na minulost, která bolí a bolet bude.“ věnoval každému přítomnému poslední pohled. „A teď bodni.“ vyzval Arteria, když ostří které stále ještě držel v ruce nasměroval na svoji hruď. Arterius se kousl do rtu, zrak stočil na Elanyii, ale ta uhnula pohledem. „Je to mé přání… Není to tvá vina.“ zopakoval znovu Globullus a zavřel své oči. „NE! NE! MUSÍ TO JÍT JINAK!“ zvolala Rilen nanovo, ale pevně si ji sevřel a odvrátil jí hlavu stranou. „Nechť je Stendarr milosrdný k tvé duši.“ pronesl s těžkostí v hlase Arterius a probodl Globulla. Globullus se pozvolna skácel na Arteria, ale ten ho zavčasu zachytl a opatrně položil na chladnou zem. Bylo viditelné, že má co dělat, aby potlačil své slzy a skutečnost, že zabil svého dlouholetého přítele jen proto, aby on sám a jiní mohli žít. Rilenin nářek ještě zesílil. Hlavuje ještě více zabořila do tvé hrudi a plakala. „Bylo to nezbytné.“ oznámila Elanya, když přiložila ruku na rameno ještě klečícímu Arteriovi, stále držel tělo mrtvého. Věnovala letmý soucitný výraz směrem k mrtvému profesorovi a poté odvrátila zrak. „Odpočívej v pokoji… Příteli.“ věnoval poslední slova Globullovi a opatrně mu stáhl z prstu prsten. Poté povstal, uchopil rukojeť meče, vytáhl jej a zamířil k oltáři. Cestou ukryl prsten do kapsy. Přistoupil k oltáři a zopakoval celý proces. Schodiště zůstalo stát namístě. Brána na jeho vrcholku se však otevřela. „Běžte!“ zvolal důrazně Arterius, když byla brána dokořán a nebylo pochyb, že rituál skutečně zafungoval. Zkontroloval si své věci, měl meč připnutý k opasku, hlavu kladiva popadl a pevně sevřel. „Pokračujte.“ vybídl znovu. Pustil si Rilen, která okamžitě vyrazila k mrtvému. Arterius na tebe kývl a dával ti pokyn ať pokračuješ dál. Poslechl si. Za zády ti postupně slábl nářek Rilen a s každým krokem si byl blíže a blíže k otevřené bráně. Brzy už si cítil silnou magickou energii, která proudila z brány. Prošel si branou, ucítil si silný chlad a zimu. Spatřil si Skyrim… Ukončil si vzpomínku a přebil ji jinou vzpomínkou, která by ti prozradila něco víc o neznámém hlase. Přesun na novou vzpomínku byl krkolomný. Než se ti stačila vyjevit, byl si z ní vytržen. Otevřel si oči a octl se opět na palubě lodi houpající se na moři. Ritabeth očividně přerušila kouzlo. Hleděla na tebe, byla pobledlá a viditelně vysílená. „Omlouvám se… Ale… Chvilku… Moment. Ležte.“ řekla pozvolna a odstoupila od tebe, uslyšel si rachot. Vytáhla nádobu s vodou a napila se, dopřála si několik plných doušků, otřela si čelo a poté nalezla lektvar many. Přesunula se k tobě. Viděl si, že v lahvičce klasifikované jako střední zbyla sotva čtvrtka typicky modrého lektvaru. „Je to dost vysilující.“ poznala, otřela si čelo a dopila lektvar. Odložila sklo a obrátila se znovu na tebe. „Funguje to alespoň?“ zeptala se. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ a Tondulin Pro aktuální tah napiš PM nebo discord. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5038 Přidané 19.12.2023 15:55
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	Budu se zhluboka nadechovat a vydechovat, pak zamířím na ní pohled, ,,Jedna z mých velmi starých a důležitých vzpomínek... Spatřil jsem jí." posadím se, ,,Konečně teď znám část své zamčené minulosti." chytnu hlavu do dlaní, ale nebudu brečet, ,,Tohle mi... dost pomohlo, ale pořád mi něco uniká." Hlavu vytáhnu z rukou a zadívám se znova na Ritabeth, ,,Jestli je to ještě možné, chci pokračovat. Myslím si, že jsme blízko. Stačilo by několik chvil a třeba bych se konečně dozvěděl něco více, co mě trápí. Dokážete to?" Pokud bude souhlasit, požádám ji, aby mi dala ještě jednu dávku magicky oslabujícího jedu, poté se natáhnu a zavřu oči. Předtím ji ještě stihnu říct, že pokud bych náhodou promlouval k někomu, ať mě nepřerušuje. Tentokrát se soustředím pouze na onen hlas, odkud je, kde jsme se v Mohyle potkali a hlavně, co po mně chce. Předpokládám, že budeme spolu moct mluvit, protože jsem oslabený. Pokud nebude souhlasit, vstanu a budu se chvíli rozkoukávat po okolí, "Jak Vám je, Ritabeth? Muselo to být dosti náročné." "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#5039 Přidané 04.01.2024 18:39
Ocenění: Příspěvek: 6103 Založený: 18.07.12	→ Tah 1279 Přeji hodně zdraví, štěstí, lásky a životních i pracovních úspěchů v novém roce! Závěrečné shrnutí magické reformy Stručný verdikt magické reformy --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Ritabeth dlouze mlčela. Sledovala jak vstřebáváš prožitou vzpomínku. Když si na ní pohlédl, všiml sis, že její tvář již dostala opět barvu. „Ano.“ reagovala po odmlce, obrátila se a přinesla ti další lahvičku s lektvarem, který měl za cíl tě oslabit. Vypil si obsah do dna a opět ulehl na místo. Zavřel si oči a vrátil se k poslední vzpomínce. Ucítil si tvrdý dopad, který nepříjemně rozvířil prach. Vyškrábal ses na nohy, rozkašlal se na celé kolo a začal se zběsile oprašovat. Propadl ses skrze prasklou podlahu. Vybavuješ si, že si padal dost dlouho na to, abys dopadl velmi tvrdě a z velké výšky. Cosi však na poslední chvíli tvůj pád zpomalilo. Rozhlížel ses všemi směry. Tvé oči si již přivykly na neustálou tmu a nemožnost vyvolat kouzlo, které by dostatečně osvítilo tvé okolí. Udělal si pohyb vpřed. Náhle se cosi stalo. Podlouhlá chodba před tebou, která byla předtím maskována tmou se rozzářila. Staré louče zavěšené na temných černých stěnách se vzplanuly fialovo-modrou barvou. Ohlédl ses za sebe. Nahoru jen stěží dokážeš vyšplhat a dveře, které ve tmě vyhlížely jako stěna nyní zářily neprostupnou magií. V této vzpomínce budeš mít již větší volnost. Můžeš zkoumat své okolí a ovlivňovat ho, protože se nejedná o něco co by již bylo pevně stanoveno. Klíčový moment však proběhne podle potřeb. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ScorpionCZ a Tondulin Pro aktuální tah napiš PM nebo discord. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >): [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] Upravil/a Aurelius dne 04.01.2024 18:39


Adrian_S	#5040 Přidané 04.01.2024 20:06
Ocenění: Příspěvek: 4314 Založený: 01.05.14	,,To už jsem v Mohyle duší?" pronesu si pro sebe, když se rozhlédnu kolem sebe a zpozoruji podivné stěny, sdělím, ,,Heh, ano jsi, čaroději. Kde bys jinak byl?" Do ruky si připravím a následně zakouzlím mágovu svíci a půjdu stále kupředu, přičemž si budu prohlížet stěny a dávat si pozor, co se přede mnou, nebo okolo mne objeví. Do rukou si připravím ohnivá kouzla. ,,Arterius říkal, že ty symboly na sloupech něco znamenají. Možná něco najdu i tady." Půjdu kus dopředu, kde na zemi uvidím jednu potrhanou knihu, seberu jí a otevřu, "Hmm... počkat. Tyhle znaky... ano... ano... Moment, ale... Jo!" zaklapnu knihu, ,,Jo, je to ono! Tohle určitě pomůže s těmi sloupy! Heh, jaká náhoda, že to zrovna najdu tady." zandám si pomalu knihu do brašny, ,,Dobrá. A teď se nějak dostat ven. Ale jak?" zahledím se na strop. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej

Strana 252 z 255: 1...249 250 251252253 254 255

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze	Zdejší kobky	313	23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění	Zdejší kobky	4	15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu	» Skyrim - Váš svět	30	20.10.2012 23:48