The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Náš společný příběh

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Archív » Archív fóra

Právě je zde: 1 host(ů)

Jak se vám naše dílo zatím líbí?

Je to velkolepé!	43%	[3 Hlasy]
Je to pěkné!	14%	[1 Hlas]
Je to dobré.	0%	[0 Hlasy]
Je to ucházející.	0%	[0 Hlasy]
Jsem znechucen.	14%	[1 Hlas]
Všichni jste blázni!	29%	[2 Hlasy]
Počet hlasů : 7

Náš společný příběh
Lord Rade	#1 Přidané 31.10.2012 21:00
Ocenění: Příspěvek: 4916 Založený: 16.06.12	Kdysi dávno v zemi zvané Skyrim v městě Markarth se narodil chlapec, (také děvčátko, malé kůzle a tři králíci, ale ti nikoho nezajímali). Byl pojmenován jako Dan a vypadal na to, že se z něj jednou stane pravý nordský válečník. Jeho otec byl mocný muž a chtěl aby jeho syn byl jednou velký hrdina stejně jako on sám. Už od útlého dětství začal pozorovat, že je v něčem tak trochu jiný než ostatní chlapci. Dokázal komunikovat s okolní přírodou. Vždy ji miloval, ba i jeho otec ho často bral do lesů, ve kterých pořádal hony. Jednoho dne se však stalo něco zvláštního, nevysvětlitelného. Dan se ztratil v lese a vůbec otce nemohl najít. Nevěděl co dělat. Měl strach a začal zoufale volat na svého otce. Nedovolal se. Bál se, jelikož se začínalo stmívat a okolím zněli podivné zvuky. Kdysi slýchával báje o vlkodlacích, kteří tu v noci loví a tak ze strachu raději vylezl na nejbližší strom. Najednou zaslechl podivně hlasité praskání stromů od západu. Tak slezl dolů, vyrazil tam a přitom doufal, že tam neobjeví nic strašného. Náhle spatřil obrovského chlupatého vlkodlaka a strachy se pomočil. Alespoň se mu po nohách studených od strachu rozlilo příjemné teplo. Začal v zoufalé naději utíkat a volat o pomoc. Vlkodlak však neváhal a rozeběhl se za ním. Dan nevěděl co dělat a tak kličkoval mezi stromy a utíkal dál. Už po něm vlkodlak sápal svými dlouhými drápy, když tu se náhle zjevilo něco velikého a světlého, bylo to samo zdrojem světla. Na zem spadla hvězda, přímo před Danovi nohy. ,,Hvězdo mám přání! Zachraň mi život!" zařval chlapec na hvězdu. Vlkodlaci se lekli a raději utekli. Když se Dan rozkoukal zjistil, že to není hvězda, ale žena, která vydává oslnivou záři.,,Kdo jsi?" zeptal se. "Jsem Vilhelmína Ivánovna Hvězdoletka a přicházím z dalekého světa za hranicemi tvé představivosti. Nevím ale, jak jsem se tu ocitla," řekla žena. "Dlužím ti svůj život, Vilhelmíno!" odpověděl Dan a poklonil se. ,,Nepřeji si tvůj život chlapče pokorný, přeji si abys vzkázal svému světu jeden krátký vzkaz." ,,Brzy bude ukončena tyranie v tomto světě a to díky tobě, ty budeš ten, kdo zachrání tento svět před zkázou. A teď jdi a mé světlo ti ukáže cestu." "Ne, že bych chtěl mluvit do rozhodnutí takové krásce s takovým jménem, která zrovna spadla z hvězd, ale já nejsem zrovna materiál na hrdinu." ,,Ne to možná nejsi, ale řekla jsem to a to znamená, že to musí být pravda, tak v sebe věř a dokážeš nemožné" vážně se zatvářila, zdvihla ruku v pěst a vystřelila do vesmíru jako nějaká raketa. Chlapec se díval s otevřenou pusou na místo, kde ještě před chvílí ta divná paní stála a nevěděl co dělat . ,,Sáákra, vždyť mi ani neřekla, kam jít." Zamumlal si Dan a začal se kolem sebe rozhlížet. Najednou se před ním zjevila světelná koule a napadlo ho, že je to, to světlo o kterém přeci mluvila. ,,Ty bláho! Moje vlastní světelná kule!" zajásal Dan. Koule se od něj začala vzdalovat a on se za ní rozeběhl. "Vlastní koule... Konečně si připadám jako plnohodnotný chlap!" zajásal v duchu náš netradiční hrdina, až ho koule přivedla k jeskyni, do které v mžiku zaletěla. Dan ani nezaváhal a vydal se do tmy. Koule plula do čím dál větší hloubky. ,,Neříkala ,že mě ta koule zavede k domů?" řekl si pro sebe a pokračoval. Koule se najednou zastavila u podivné truhlice a chlapec na ni s údivem zíral. Otevřela se, ale Dan do ni neviděl a tak musel jít blíž. To, co v ní uviděl, mu navždy změnilo život. Byla to koruna. Koruna z drahokamů a ryzího zlata, ale vedle ní ležel i meč ten nejprostější jaký kdy kdo viděl. Chlapec uchopil korunu a opatrně si ji nasadil na hlavu. Koruna mu však začala sžírat hlavu. Myslí mu proudili obrazy zkázy a utrpení. Z posledních sil ji odtrhl od hlavy a odhodil jí do křoví, poté upadl do bezvědomí. Probudil, ale bylo tu něco zvláštního ...nebyl to jeho svět. Obloha byla rudá a všechno bylo temné. Ani nevěděl proč, ale hlavou mu probleskla úplně cizí a neznámá slova "Sovětský svaz", která rychle zapudil a jal se prozkoumávat nepřátelsky vyhlížející prostředí. Po hodinovém a bezvýsledném průzkumu okolí se ho pomalu začalo zmocňovat zoufalství. Najednou se začalo smrákat obloha byla krvavě rudá a spustil se déšt a ty kapky měly barvu krve. Stromy byli naprosto bez listí a tráva byla uschlá. Nahánělo mu to husí kůži. Najednou před ním začala praskat suchá zem. Dan změřil okolí nehostinné pustiny rychlým pohledem a když usoudil, že není moc velká šance někam uteci, tak zíral, jak se všude kolem něj rozvírá země jako velká brána do jiného světa, do které neodvratitelně spadne. Země se rozevřela natolik ,že dospěla až k Danovy ,nebylo kam utéct a puklina se přibližovala a najednou do ní uklouzl. Padal a padal stále hlouběji a zjevovali se mu různé výjevy. Avšak jen málo z nich poznával. Jeden ale poznal zcela bezpečně. Onu ženu, která spadla z nebe. Neměla však onen duchaplný výraz plný naděje - v jejím obličeji byl cítit vztek. Hořela celá v plamenech. A hlasitě k chlapci mluvila. "Musíš najít Slovo, jinak shořím já i ostatní a nebe pohasne!" zakřičela nakonec srozumitelně, načež se vše rozplynulo a Dan zjistil, že leží doma na posteli. Dan přemítal nad tím, co si o tom všem má myslet - zprvu myslel, že to byl jen sen. Ale pak si řekl, co kdyby to měla být pravda a on měl mít nějaké vyšší poslání. Jenže netušil co má dělat a byl z toho celý zmatený. Pak ho najednou napadla geniální myšlenka, jak si ověřit, zda-li to byl sen či skutečnost a co se to vlastně děje, která by čirou náhodou v úplně jiném světě nenapadla ani tři inteligentní, mladé a perspektivní lidi dohromady: vyhledá doma svého otce a zeptá se, co se stalo. Tak šel za otcem, ale ten se nějak změnil místo pálenky popíjejícího tvrdého válečníka se z něj stal mírný a laskavý starý děda. ,,Otče ty jsi nějak zestárl!" zakřičel Dan na překvapeného otce a ten naopak spatřil svého dlouho ztraceného syna z kterého byl teď velký svalnatý muž. "No rozhodně nejsem jediný! Kde jsi sakra celé ty roky byl?! Já si celou dobu myslel že jsi mrtvý a že jsem tě nadobro ztratil!!" začal otec. ,,Roky?" Zeptal se nechápavě Dan a posadil se na židli. Snažil se to všechno pochopit, ale moc se mu nedařilo. "Ano roky! A musím říct, že za tu dobu se tu toho HODNĚ událo! Většinou, SAMÝ ŠPATNÝ VĚCI!! Já tu musel řešit takovej nespočet problémů, zatímco ty sis někde v klídku žil! Kdes byl?!" křičel otec na Dana. "Doufám, že nezdražili pivo... Každopádně, já vůbec nechápu, co se stalo! Pamatuju si jen, jak jsme byli na lovu v lese, a pak přišlo to světlo... Jak jsem vlastně zmizel?" ,,Ano toho dne jsem tě viděl naposled. Myslel jsem že jsi mrtvý! Tak co tě drželo tak dlouho od domova?" nevěděl jestli se má zlobit nebo být rád, každopásně svého syna objal. Dan nevěděl, co má říct, a tak svému otci obětí oplatil. Stály tam nikdo neví jak dlouho a celou dobu potichu vzlykali ,najednou se otec zvedl a šel pro něco do sklepa a vracel se s nejlepší lahví medoviny. Dobře spolu popili a pojedli, mezitím si vzájemně povyprávěli, co se jim za tu dobu událo a byli z toho oba překvapeni, ale dohodli se, že to rozeberou až druhý den ráno a šli spát (každý zvlášť, samozřejmě). Následující ráno spolu posnídaly a po té se šli projít po panství, při procházce zahradou si povídaly komu se co stalo v době kdy se neviděli. Dan od otce zjistil, že Skyrimu od doby co tu nebyl začal vládnout mocný mág Frederick Krutopřísný, který zde zavedl dost brutální pravidla vůči prostému lidu a když se mu on vzepřel, tak byl o hodnost připraven a byla na něj vypsaná odměna. Od té doby se skrýval a moc nevycházel ven, jelikož se to všude hemžilo udavači, kteří prahly po odměně. Dan pochopil, že právě tomuto nejspíš musí učinit přítrž a došlo mu také, že je na to asi nějak připraven a musí v sobě všechny zázračně nabyté dovednosti odemknout (ve prospěch této úvahy koneckonců mluvily i všechny tuctové legendy, které kdy četl). Problém byl jak ,Dan si tu otázku pokládal dlouhé hodiny a najednou ho něco napadlo. Vyhledal to nejbližší cvičiště a vytáhl z opasku svůj starý meč, který našel tenkrát v té truhle. Začal se procvičovat, ale vůbec mu to nešlo. ,,Ale, ale copak to tu máme za štěně?" Ozval se zvučný mužský hlas za ním. Otočil se a spatřil vysokého, svalnatého Norda. S dlouhými černými vlasy a plnovousem. Dělal radši jakoby nic, to poslední co potřeboval byla nakládačka od nějakého pobudy. Ale nord to jen tak nenechal ˝hele mladý víš ,že to držíš jako flašku?˝začal nord dotírat a Danovy pomalu docházela trpělivost. ,,No nevím kdo z nás tu vypadá jako by držel flašku, když vypadáš jako bys teď vylezl z nějaké díry.." "Tak pozor, hošane! Já jsem Gregory Ostřímsek a býval jsem ten nejlepší šermíř v celém Tamrielu... nebo aspoň Skyrimu... prostě v Markathu mě každý znal... teda, každý z naší čtvrti... Prostě jsem legenda a basta fidli." "Takže ty si legenda jo? Dáme si souboj a uvidíme kdo znás se stane legendou! Boj!" řekl Dan a boj začal. ,,Ty idiote... já jsem tě chtěl něčemu přiučit, ale když jinak nedáš." Řekl a přichystal si svojí sekyru. Dan se rozeběhl a připravil se na zasažení svého nepřítele, jelikož si teď tak moc věřil byl si téměř jist, že vyhraje. Kupodivu se nepletl a přestože na začátku se několika útokům tak tak vyhnul, po chvíli se mu podařilo svého soupeře srazit na zem, jakoby všechny ty triky a fígle už znal, jen si na ně rozpomněl. Nord upadl na zem, válel se v prachu a řval bolestí, ale to jen proto, že mu Dan v zápalu boje šlápl na kuří oko. Dan mu přiložil meč ke krku a řekl: ,,Tak co? Pořád jsem nějakej amatér?" ,,Sakra kde se to v tobě vzalo?" žasl muž a snažil se dostat na nohy. "To je na dlouhé vyprávění... Ale bojovals dobře, možná bys mi mohl nějak pomoci," zamyslel se Dan a pověděl mu svůj neuvěřitelný příběh. Nord se začal tvářit vážně a najednou vyprskl smíchy a řekl; ,,Chlapče co, že jsi to pil˝ a zase se začal smát. ,,Ale já si nedělám srandu. Musíte mi věřit." Bědoval Dan, ale to mužův smích jen podnítilo. ,,Tak dobře.. se štěstím jsi vyhrál souboj, ale to si myslíš že jsem úplnej blbec?" ,,Ne pane!˝ opakoval Dan ,,Prosím věřte mi!je to pravda!" "Tak víš co, hochu? Půjdeme za tvým otcem, uvidíme, co řekne na to, že mu děcko takhle blbne a obtěžuje starší poctivý lidi. Pojď!" rozhodl Gregory a Danovi se trochu ulevilo, že mu otec snad pomůže. PS. Chyb a překlepů si nevšímejte. Většinu vět jsem pouze zkopíroval a byl jsem líný to vše přepisovat. Chcete pokračování? TAK SI HO NAPIŠTE SAMI !!! Ale ne zde. Nýbrž zde:http://skyrim.4fa...ad_id=3620

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Více společníku- problémový Kharjo	Skyrim - dotazy, návody,..	4	27.06.2016 20:11
Kam mizí společníci?	Skyrim - dotazy, návody,..	16	25.04.2016 21:58
Sám a přitom se společníkem?	Skyrim - dotazy, návody,..	12	14.01.2016 22:40
Společníci ve Skyrimu	Skyrim - dotazy, návody,..	10	18.04.2015 12:40
Znovunalezení společníka - Dawnguard	Skyrim - dotazy, návody,..	5	14.10.2014 12:22