Kapitola 9: Oheň a popel - Objevil se před námi tábor, nejspíš založený teprve nedávno, protože už z dálky jsem viděl jak něco vykládají do stanů. Jsme blíž a blíž táboru, který jak se začíná ukazovat patří Elfům, vysokým elfům. To znamená, že nás chtějí odvést do tábora a kdoví co nás tam čeká za přivítání.
Mick: „Dál už s Vámi nepůjdem.“
Rulindil: „Proč? Bojíte se elfů? Jsme pohostinní.“
Ravesi: „Tím jsme si jisti, ale dál už to zvládnem sami.“
Rulindil: „Nikam nepůjdete!“
Mick: „Cože? Opovažte se něco si zkusit!“
Rulindil: „Ale, ale, přece nechceš zemřít?“
Mick: „Já se smrti nebojím! Jen pojď! Budeme bojovat jen my dva proti sobě! Ukaž a neschovávej se za ty svoje loutky!“
Ravesi: „To myslíž vážně?!“
Mick: „Smrtelně! Ty hlídej možnost útěku, protože pokud vyhraju a snad ano, tak nás nenechají jen tak odejít.“
Rulindil: „Jak se opovažuješ mě urážet, ty podřadná chcíplotino?!
Tas zbraň!“
Mick na nic nečekal a ihned vytáhl svoji sekyru. Rulindil neotálel a už si připravil ohnivé koule do obou dlaní a začal je házet, ale Mick se oboum střelám vyhnul. „Tak už zemří!“ řve jeden z přihlížejících elfů. Rulindil začal metat jednu kouli za druhou, ale házel je moc rychle a byl nepřesný. Došla mu síla a Mick toho využil a chtěl mu useknout ruku, ale on se mu vyhnul. „Chcípni, zelená svině!“ zase pořvávají elfové.
Mick pořád útočil, ale bylo mu to platné jak mrtvému zimník, protože Rulindil byl hbitý a pořád mu uhýbal, ale došla mu znovu mana, tak alespoň nemohl bojovat. Mick při jednom útoku upadl a Rulindil mu pomohl dolů s kopce a on se pak kutálel dolů.
Oba sice byli již unavení z dlouhého boje, ale Rulindil již měl obnovenou manu a mohl znovu útočit, což udělal. Teď začal metat mrazivé hroty, kterým se Mick vyhnul vždy až na poslední chvíly. „To zvládneš! Vem si, kopí!“ povzbuzoval Ravesi svého kamaráda, který už nemohl ani běžet, jak byl unavený.
Mick vytáhl kopí a hned se napřahoval, když v tom dostal ledovým hrotem přímo do břicha a padl na kolena. Rulindil přistoupil k jeho bezvládnému tělu a chtěl mu šáhnout na rameno, když v tom se stalo to co nečekal žádný z elfů. Najednou se Mick otočíl s kopím v ruce a vrazil ho Rulindilovi do břicha. Mick vstal a stále držel zbraň ve svém sokovi a díval se mu do očí, kde už pomalu vyhasínal život. Pozoroval jeho výraz a „Já ti dám podřadnou chcíplotinu, vyženu Vás všechny ze Skyrimu klidně holýma rukama!“ Aahhh.....“Zbohem svině.“
Ravesi: „Dělej musíme jít!“
Elf: „Nikam nejdete!“
Mick: „Vy parchanti!“
Ravesi a Mick vytáhli zbraně a šli čelit téměř jisté smrti. Bojovali neúnavně, ikdyž proti přesile, ale měli odhodlání klidně zemřít v boji. Když v tom najednou přišla Legie.
Strhla se mela, tolik vojáků oba ještě nikdy neviděli. Legie bojovala velice organizovaně a drželi si formace, střelci byli až vzadu a vpředu pochodovali těžce odění vojáci. Elfové padali jako hrušky ze stromu, protože to byl nerovný boj asi tři na jednoho. Legie všechno spálila, těla, stany a dokonce i jídlo, ale jednu truhlu si vzali. Vše hoří, je po boji, tahle bitva se zaryje všem do paměti na hodně dlouho. . Legát přistoupil k Mickovi a Ravesimu.
Legát: „Co tady pohledává mezi Elfy, Ork a Argonian?!“
Ravesi: „Musíme za generálem Tuliem! Máme pro něj dopis od Jarla Bílého průsmyku. Jeto naléhavé!“
Legát: „Tak proč sakra lezete do tábora vysokých elfů?!“
Mick: „Pomohli nám když nás napadli banditi, a pak nás chtěli zajmout.“
Legát: „Chápu, vidím že Rulindil to od Vás schytal, pěkná práce. Byl jeden z jejich nejlepších kouzelníků.“
Mick: „Vy ho znáte? Víte jak jsem se s ním nadřel?“
Legát: „No jasně je to, teda byl vysoce postavený mecenáš Aldmerského spolku ve Skyrimu. Hned nad ním byla už jen Elenwyn, která řídí velvyslanectví ve Skyrimu. Všechna čest, že jsi ho porazil. Ale už bychom měli jít, my máme pro co jsme přišli. Chcete jít s námi ?“
Ravesi: „Rádi“
Legát: „Tak jdeme.“
Zatímco všichni pomalu odcházeli, oheň spálil všechno na popel a všude smrdělo spálené maso.
Za chvílly už tam byla zvěř a snažila se nažrat.
PS: Snad se bude líbit.
Proč legie zaútočila se dozvíte v další kapitole.
Za kladné příspěvky budu opět rád, ale pokud dáte záporná příspěvek tak to prosím odůvodněte, abych mohl něco třeba změnit nebo zlepšit.
SuperHunter- Tady to máš!
Upravil/a Diego dne 14.07.2012 17:03
SuperHunter napsal:
Hele Diego to se ti ty mí díli tolik líbí že se ptáš ???
Rád čtu, ale jen to dobré, ikdyž knihy nečtu, tak takové "kratší" příběhy já rád. Proč asi myslíš, že taky píšu? Baví mě to a jsem rád, že to navíc někdo čte a hodnotí ať už jakkoliv.
Kapitola 10 : Špatné zprávy - Jdeme již sice dlouho a vojáci pomalu padají únavou, protože mají za sebou velkou cestu a boj, ale vojenské bubny je povzbuzovali a dodávali jim energii. Já s Ravesim jsme nešli pěšky jelikož nám Legát pújčil koně od vojáků, kteří padli v boji. Projeli jsme vesničkou jménem Dračí most a hned mě napadlo proč se tak jmenuje. Protože tam vede velký most, který se podobá dračí hlavě, ale nikdo neví jak je starý.
Mick: „Pane Legáte, jak se vůbec jmenujete? Ušli jsme totiž dlouhou cestu a pořád jste se mi nepředstavil.“
Legát: „Vojáci mi říkají Legát , ale jmenuji se Lanius a pocházím z Brumy.“
Mick: „Z Brumy? Žil jsem políž toho města v jedné malé vesničce.“
Lanius: „Proč si odcházel?“
Ravesi: „Jen mu to řekni, nezadržuj zlobu v sobě, uleví se Ti.“
Mick: „Není moc co vyprávět. Jednou na naši vesnici zaútočily bandité. Pár jsem jich sice zabil, ale bylo jich mnoho. Nakonec stihly vyplenit celou vesnici a zabít mou rodinu. Ikdyž poté přišla na pomoc legie tak už bylo hodně pozdě. Všechno již hořelo a útočníci utekli, když viděli přicházet legii. To je celé, nic tam pro mě nezbylo.“
Lanius: „Legie dorazila pozdě? To tady se stát nemůže, generál Tulius je nejlepší v legii koho znám, ví všechno co se kde děje. Ale proč jsi tady?“
Mick: „To se ještě uvidí, jestli je tak dobrý jak říkáš. Proč jsem tady? Protože vím, odkud ti banditi pocházejí. Ze Skyrimu. Prý je to tady známá banda, alespoň to říkal jeden Legát, který vedl legii při ochraně vesnice.“
Lanius: „Generál Tulius by se jich rád zbavil, ale stěhují se z místa na místo a je těžké je najít a dohnat. Navíc teď ty problémy s Thalmory. Však on už ti řekne víc. Támhle jsou brány Samoty.“
Mick: „No konečně, jdeme už celou věčnost. Laniusi znáš Hadvara?“
Lanius: „Jak bych neznal, vždyť je to v prvé řadě výborný voják a taky osobní stráž generála Tulia a můj bratr.“
Ravesi: „Něco už jsme s ním zažily.“
V tom se otevřely brány Samoty, hlavního města Skyrimu. Všichni vojáci nás vítali, ikdyž mě a Ravesiho spíš ne, protože se na nás dívali poněkud podezřívavě. Generál Tulius již stál se svou osobní gardou, v čele s Hadvarem na náměstí.
Tulius: „Máte pro co jsem Vás poslal?“
Lanius: „Ano, pane!“
Tulius: „Aspoň něco, jste splnily. Ale máme tu jiný problém. Někdo Vás sledoval jak pobíjíte Thalmory a už to ví celé město.“
Lanius: „Vyšli jsme hned jak bylo dílo dokonáno.“
Tulius: „Vojáci pohov! Musím Vám oznámit velice znepokojivou zprávu.“
Tuliův proslov: „V době Vaší nepřítomnosti se stala nemilá věc. Vaše činy katastrofálně ovlivnily dění ve Skyrimu. Thalmorové zajali Jarla Elisif v Modrém paláci a požadují, aby Císařství ukončilo své aktivity ve Skyrimu. To ale není všechno.
Vyslali zprávu Aldmerskému Dominiu pro posily, na případné vyhlazení Legie v této zemi. Opak se stal pravdou. Ulfrik Bouřný Háv se podle našich zvědů s nimi dohodl na vojenskou pomoc. Nevím co si slíbily, ale byl by to konec Císařství ve Skyrimu. Musíme zjistit co! Někdo se musí proplížit na Thalmorskou ambasádu a donést všechny papíry, které by nám mohli něco říct. Nějaký dobrovolník?“
Vojáci se na něj dívali s vytřeštěnýma očima, které říkali: „Co to po nás proboha chce?!“
Tulius: „Vím, že je to opravdu těžký úkol, ale je životu důležité. Je někdo rozhodnut?“
Ravesi: „Já půjdu!“
Hadvar: „Jdu sním! Pro dva to bude jednodušší.“
Tulius: „Budete opravdoví hrdinové, pokud to zvládnete. Jestli ne, budou Vás mučit a pak zabijí. A historie si na Vás ani nezpomene. Běžte se občerstvit a odpočinout. Čeká na vás nelehký úkol.
Vojáci! Obsaďte všechny budovy od Modrého Paláce až k bráně! Thalmorové zatím útočit nebudou, protože je jich zatím málo. Rozchod!“
Mick: „A co já?“
Tulius: „A ty máš být kdo?“
Mick: „Jmenuji se Mick, pomohl jsem Hadvarovi z Helgenu, vlastně ono to bylo tak púl napúl. A mám pro Vás zprávu od Jarla Bílého průsmyku.“
Tulius: „Překročíme zvořilosti, protože na ty teď není čas. Co mi neseš za zprávu?“
Předal jsem Tuliovi dopis, ve kterém stálo: Generále, vím že jsem dosud odmítal pomoc Císařství, ale po posledních událostech se Bílý průsmyk rozhodl vybrat stranu. Ulfrik mi běhá po mém kraji jako utržený ze řetězu, plení a zabíjí všechno. Bílý průsmyk tímto prosí o vojenskou podporu Legie.
Dopis ti doručily dva bojovníci, kteří si to prožily a můžou říct víc.
S poděkováním Jarl Balgruuf the Greater
Tulius: „Ještě k tomu tohle! Ty běž nabrat síly, protože mám pro tebe důležitý úkol.“
Mick: „Dobře, budu dělat co bude v mých silách.“
Tulius potom naštvaně zmačkal dopis. Poslal posla směr Imperial City, který měl u sebe zprávu: „Generál Tulius s lítostí oznamuje, že Thalmor poslal pro vojsko a spojil se s Bouřnými Hávy. Do týdne jsem si jist, znovu propukne válka. Pošlete všechno co máte, jinak nepřežije jediný voják.“
Posel ihned vyrazil a Tulius přemýšlel co dál. Mezitím se všichni připravovali na nejhorší. Nikdo nevěděl v jaké síle se Thalmor vrátí, ale někteří již tušily, že má k dispozici víc vojska než při Velké Válce.
PS: V další kapitole se dozvíte obsah jedné důležité truhly.
Upravil/a Diego dne 15.07.2012 21:55
Kapitola 11 – Truhlice:
Následující den: Mick byl již odpočatý a proto si šel za Tuliem pro úkol,
Mick: „Tak co pro mě máte generále?“
Tulius: „Pojedeš do Falkreathu, abys zjistil polohu Thalmorkého táboru a pak je zlikvidoval . Protože jejich jednotky sledují přesun našich vojáků z jihu na sever, ale někdy je pobijí do jednoho. Je to důležitý úkol, protože nosí zásoby a také mají některé pozice našich jednotek u Markarthu. Pohni sebou! Ať si do hodiny na cestě, jasný!
Mick: „To je mám vyvraždit sám? Si děláte srandu, ne? Vždyť jen sám Rulindil mi dal zabrat jako prase.“
Tulius: „Špatně si mě pochopil. Půjdeš kolem Skyrimských hranic a navštívíš orkskou pevnost. Řekni jim o nebezpečí, které hrozí Skyrimu a požádej je o pomoc, jinak zemřou i oni. Jsi jejich krev tak Tě budou poslouchat. Pokud nám pomůžou tak se vydejte zabít ty Thalmory. Jestli ne, jsi na to sám, bohužel. A teď už běž!“
Mick: „Nuže dobrá, co mi jiného zbývá.“
Mick vyrazil bránou na koni a jel co nejrychleji, aby zbytečně neztrácel čas.
Po nějaké chvíli Tulius dostal zprávu, že jeho vyslaný posel došel jen k Falkreathu. Dostali ho Thalmoři, kteří tam slídí. Navíc se dozvěděl, že Bouřné hávy zbrojí a sbírají všechny vojáky co mají
a chtějí Markarth. Mezitím přišli Hadvar s Ravesim, kteří byli již přichystaní se vplížit do Thalmorské ambasády.
Hadvar: „My jdem. Máte nějaké poslední rozkazy?“
Tulius: „Hadvare známe se již dlouho, ty víš co máš dělat. Pokud budete v úzkých a nebude cesta úniku, nenechte se od nich mučit a zajistěte si rychlou smrt...vždyť víš jak to myslím. Tak už mazejte vy dva!“ řekl poněkud zdrceně Tulius.
Hadvar: „Ravesi jdem! Zbohem generále.“
A tak se Ti dva vydali splnit úkol, ze kterého již není úniku. Plížily se celou cestu, proto došli na dohled ambasády až za stmívání, což se hodilo. Thalmoři to zřejmě moc nehlídali, jelikož bylo na stráži jen asi 6 vojáků.
Zničeho nic, začalo sněžit a to pořádně, že ani nešlo vidět na dva metry. Hadvar a Ravesi slyšeli jen strašidelné kvílení a nevěděli co to je, jestli vánice nebo něco jiného.....
Oba se navzájem neslyšeli, ale už byli u zdi ambasády a co slyšeli to nečekali. Řev Thalmorů jak umírají.... i přes tu bouři. Ocel jen řinčela, vánice svištěla, ve sněhu viděli jen podivné stopy, ale čí to byly to nevěděli. Bouře se stále zhoršovala a sněhu přibývalo.
Najednou začali létat na ambasádu ohnivé koule, které jistě byly od nějakých mágů, thalmorové metali blesky, ale nevěděli kam mířit, neznámý nepřítel jim neustále unikal.
Hadvar s Ravesim se schovali do malé díry v hrabách, aby je nikdo neviděl, protože nepřítel mohl být všude.
Ohnivé koule najednou přestali létat, když v tom se hned objevila sice jedna, ale velká střela. Srovnala se zemí všechno co jí stálo v cestě, nic moc z ambasády nezbylo. Pár Thalmorů sice bylo jen zraněných, ale hned byli doraženi. Po tom co zařval poslední, se ozval válečný roh, zřejmě. Vánice ustávala ikdyž pomalu, nějaké postavy běžěli do ruin ambasády a vzali něco velkého. Odnesli truhlu a okamžitě mizeli, šlo vidět jen jak mizí stíny a bouře jde za nimi. Po tom co se zdálo, že je klid se šel Hadvar podívat, co se to před nimi odehrálo.
Hadvar: „Konečně je po všem. Podívej, někteří mají podříznutá hrdla, museli je zabít neslyšně a až potom zahájily konečný útok.“
Ravesi: „To je masakr. Nejhorší je, že si vzali tu zatracenou truhlu, pro kterou jsme sem šli.
Hadvar: „Nevíš, kdo to byl? Já totiž nevím.“
Ravesi: „Fakt nevím, ale to co dokáží je neuvěřitelné“
Hadvar: „Pojďme zpět do Samoty to oznámit generálovi Tuliovi.“
Ravesi: „Jo, rychle pryč! Je to tady hnusný.“
Zpět do Samoty běželi, jelikož se jim zdálo že je někdo sleduje.
Ikdyž byli u brány, pořád je zřejmě někdo pozoroval.
Hadvar: „Jestli nás někdo sledoval až sem, tak se umí velice dobře plížit, o tom není pochyb.“
Ravesi: „Honem do bezpečí, už toho mám dost.“
Ps: Uhádnete kdo je ten "Neznámý nepřítel"? Je to lehké.
O víkendu jsem na tom byl s časem špatně, tak se nezlobte.
Pište co se Vám nelíbí a i co se Vám na příběhu líbí, jen abych věděl co zlepšit.
Upravil/a Diego dne 23.07.2012 19:12
Mí milí čtenáři a vůbec celkově lidi zde na fóru - Líbí se Vám jakým píšu stylem? Ať už druh vyprávění, příběhem, odstavce, apod.... Budu rád když každý kdo to čte, ( a nejen oni) nejlépe napíše svůj názor na můj příběh, protože pomalu dochází představa jak to psát a dál vymýšlet pokračování. Kvalitních příspěvků(dík) mám si myslím dost, takže to někdo čte. Milerád přijmu i rady do budoucích dílů. Tak se Vás ptám jestli máte nějaké výtky k Deníkům Micka a Ravesiho.?
Upravil/a Diego dne 24.07.2012 17:14
Kapitola 12 – Lesní muž: Potom co Ravesi a Hadvar došli do Samoty si šly ihned lehnout, jednak byla noc a taky proto, aby si odpočinuli a zatím ještě nikomu neřekli co viděli u Thalmorské ambasády.
Mezitím Mick už byl před Dushnikh Yalem, cestou si sice promýšlel jak je přesvědčí, aby nám pomohli, ale teď neměl slov. Dřevěná brána se otevřela a jeden z orků promluvil:
Ork: „Co tu děláš!?“
Mick: „Přišel jsem Vás o něco požádat.....“
Ork: „Vypadni odsud než tě zabiju, nebudeme se plést cizích záležitostí!“
Mick: „Ale...“
Ork: „Tak už mazej!“
Mick už věděl, že pomoci od svých druhů se nedočká a radši šel rachle směrem k Falkreathu.
Dorazil k ruině zvané Pevnost ve ztraceném údolí, všude bylo spousta lebek a kostí, kolem se pořád ozývaly nějaké divné zvuky. Sotva si toho Mick všiml, tak odněkud vylezli nějací podivíni v kůžích a s parohy na hlavách. Okamžitě ho chytli, aby se nemohl bránit a sebrali mu zbraně.
Podivín: „Co tu děláš, tak blízko naší pevnosti? Mluv!“
Mick: „Jdu do Falkreathu, pár lidí dělá problémy. Co jste zač?!“
Podivín: „Jmenuji se Mell a jsme jak nám říkají ostatní Zapřísáhlí, víc Tě nemusí zajímat.“
Mick: „Proč jste mě chytli? A co se mnou bude?“
Mell: „Chytáme lidi, protože pořád častěji tudy procházejí nějací lidé v hábitech a když jich je víc tak zaútočí, ale nás je mnoho a proto je vždycky pobijem i když se ztrátami. Teď tě odvedeme k našemu veliteli a on rozhodne, co s tebou.
Mick: „Ale já spěchám!“
Jen marně se bránil, drželi ho pevně a vedli někam, kde by nejspíš nikdo nechtěl být. Šli po schodech a až na samém vrcholu viděl Mick jejich velitele.
To co uviděl, mu vyrazilo dech. Zapřísáhlý s nějakými divně vypadajícími ženami, připomínali spíš vrány než ženy, přesto byly hnusné.
Mell: „Tenhle se potloukal kolem pevnosti. Říkal že jde do Falkreathu.“
Velitel: „Co máš v plánu ve Falkreathu?“
Mick: „Mám vyčistit tábor Thalmorů, zabíjí a plení.“
Velitel: „Ty? Sám? Nenech se vysmát....Ale zdá se, že máme stejného nepřítele.“
Mick: „Pomůžete mi s nimi?“
Velitel: „Mám sice dost válečníků, abychom je vyřídily, ale řekni proč bych to měl dělat?“
Mick: „Útočí na vaši pevnost a tím vám znepříjemňují život. Když mi pomůžete, tak možná společně odvrátíme další válku. Navíc se spojily s Bouřnými hávy.“
Všichni zapřísáhlí se divně zatvářilly, jako kdyby o ničem ani nevěděli. Přitom Bouřné hávy v čele Ulfrikem jsou jejich úhlavní nepřátelé.
Velitel: „Máš přesvědčivé argumenty, dobrovolníci půjdou s tebou když budou chtít.
Tak kdo jde?“
Přihlásil se jen jeden, zbytek se asi bojí rozdělit.
Mell: „Já jdu!“
Velitel: „Ty Melle?! Bude tě škoda. No nic, nebudu ti bránit, je to tvoje volba. Tak už běžte pryč!“
Mickovi vrátily všechny zbraně a šli dál k Falkreathu. Mell se ze začátku držel vzadu, ale nakonec se odhodlal přiblížit Mickovi. Tábor byl již na dohled, ikdyž stále daleko, již byl den a oba se shodli, že to půjde lépe v noci, proto rozbily tábor, aby přečkali noc. Našli si dobré místo na táborák, vysoká skála a ze strany kde slídí Thalmoři je krytá mohutnými stromy.
Nastala noc, oba pojedli a vzali jen to nejnutnější a vyrazily.
Upravil/a Diego dne 29.07.2012 11:48
Kapitola 13 – Staří přátelé: Mick a Mell již byli u tábora, ale něco se jim zdálo špatně.
Mick: „ Je tu nějaký podezřelý klid a ikdyž je noc, čekal bych víc stráží, nemyslíš?“
Mell nepohnul ani brvou a neřekl nic. To nebylo pro Micka překvapením, protože za celou cestu od pevnosti, nepromluvil ani slovo.
Oba se tedy pomalu plížily nocí táborem, když ale chtěl Mell podříznout jednoho hlídače, tak se stalo něco podivného.
Byla to jen postava ze slámy! „Tak proto tady nikdo nehlídkuje! Je to past!“ vykřiklMick
Zrovinka když se chtěli vytratit z tábora, už na ně čekali Thalmorové.
Mick: „Zase vy?! Podruhé už ne! Chcípněte!“
S posledním slovem nastal boj Micka a Mella proti čtyřem Thalmorům. Jelikož byli vybaveni jen luky a dýkami pro tiché zabíjení, věděli že to boj náročnější než normálně. Mell si vatáhl dvě dýky a jeden Thalmor meč a štít, elf útočí z boku...Mell uskočil a provedl výpad na nechráněné místo elfa...do nohy zásah....kulhá...provádí výpad štítem....Mell vrávorá......najednou se řítí proti němu meč....chytá elfovi ruku a láme mu ji o koleno....je bezmocný....dýka letí a přímo do krku. Mezitím Mick bojoval se třemi Thalmory, dva kouzelníci a jeden šermíř....Mick kope elfa s mečem a ten se chytá za břicho.....chytnul jsem ho za hlavu a vrazil
mu dýku do hlavy...„je mrtvý, ale nemám zbraň!“ ....blesk zasáhl Micka do hrudníku a bolestí padl k zemi...už se ho chystali dorazit, ale to už měl Mell dobojováno střelil Thalmora šípem do kolene.
Ten jen vykřikl bolestí a svíjel se na zemi....Mell už se chystal na posledního elfa, ale odněkud přiletěl šíp, přímo Thalmorovy do hlavy a šíp mu čouhal hrotem nadruhé straně hlavy. Mick stěží vstával, Mell dorazil ochromeného elfa ležícího na zemi. Mick: „Kdo ho tak střelil?“
„Já!“
Mužská postava vyšla ze stínu noci a Mick hned s radostí přivítal svého starého přítele.
Mick: „Rolfe! Tak jsme se znovu shledali co?“
Rolf: „Rád tě zase vidím! Uspořádals mi tu malou uvítací bitku?“
Mick: „Ále, vlezli jsme do pasti. Dík za pomoc. Mimochodem tenhle chlapík vedle mě je Mell. Zatím toho moc nenamluvil. Co tu vůbec děláš?“
Rolf: „Slyšel jsem, že jeden ork dělá ve Skyrimu rozruch a tak jsem se přišel podívat. “
Mick: „To jako fakt se o mě mluví?“
Rolf: „Ne, můj domov již není domovem, usadila se tam jedna banda a já je sám nezvládnu. Možná to budou ti tví banditi.“
Mick: „Co mám dělat dřív? Válka nám pomalu začíná odznova a já mám možnost se pomstít. Musejí počkat, však oni nikam neutečou. Kdo ví, třeba jednou budu mít pod velením legii zde v ve Skyrimu.....“
Rolf: „HaHaHa....Teď vážně, co máš momentálně v plánu?“
Mick: „Zjistit kam se poděl zbytek
Thalmorů z tábora a pozabíjet je do jednoho. A taky zjistit, jak se onás dozvěděli."
Rolf: „Rád vám v tom pomůžu, začněme se ptát ve Falkreathu.
Všichni tři se vrátily do svého tábora, aby přečkali noc. Vstali brzy ráno, posbírali si věci a vyrazily do Falkreathu.
Kdyby to bylo nějak chaotické, tak to napište do komentáře.
Pokud se líbí dejte Kvalitní příspěvek.
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.