The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Alduinův syn

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 10 z 16: 1...7 8 91011 12 13...16

Alduinův syn
Chell	#181 Přidané 26.06.2012 21:42
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	a kto je druhý najlepsí? SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?



Mopidu	#182 Přidané 26.06.2012 21:46
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	To už bude těžší... Kašlem na to


Chell	#183 Přidané 26.06.2012 21:50
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	nie vážne kto je druhý a tretí najlepsí. a nehodnoť svoju. podla mna 2. tienoví assasin 3. thief SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Mopidu	#184 Přidané 26.06.2012 21:56
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Tak dík ale spamujeme ozzymu téma 2. nevím jestli hRDLův nebo tvůj 3. thief


Chell	#185 Přidané 26.06.2012 21:57
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	prečo nie? ja by som sa takýto spam dala... tvl už mi vážne došli veci na rozdávanie SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


hRDLA	#186 Přidané 26.06.2012 22:49
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Super. A víš, že jsem od začátku o Lauře tušil, že jí padne ten amulet? A taky super jak už jsi KONEČNĚ zaujal neutrální postoj, co se imperiálů týče


DragonOzzy	#187 Přidané 27.06.2012 07:24
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Chell napsal: prečo nie? ja by som sa takýto spam dala... tvl už mi vážne došli veci na rozdávanie Děvčata, nepřehánějte to s tou chválou, až tak dobrej (zatím) nejsem D Myslím že Hrdla je o něco lepší co se týče příběhu, ale každopídně díky Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


Chell	#188 Přidané 27.06.2012 10:49
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	nn ty si naj. SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Mopidu	#189 Přidané 27.06.2012 14:17
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Fajn, zaujímám neutrální výraz (a já jsem v pockerfacu sakra dobrá a to ani nehraju pokr, takže... )


DragonOzzy	#190 Přidané 01.07.2012 09:20
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	část jednadvacátá: Šutr Alex Ulfrik a jeho muži se vrátili do Větrného Žlebu. Ale bez nás. Vzhledem k okolnosti, že jsme přišli na to, kým Laura doopravdy je, jsme nehodlali riskovat její ztrátu. Přeci jen, je poslední nadějí pro Skyrim. Ač se to zdálo absurdní, legendy nelhaly. Na císařském trůnu smí sedět pouze pravý Septim, nikdo jiný. Tak jak císařství započalo prvním z nich, Tiberiem Septimem, posledním mělo také skončit. Proto když se Martin Septim obětoval a břemeno vlády musel převzít kancléř, bojový mág Ocato, začalo upadat. Dost mi to připomínalo to, co mi kdysi říkal jeden člen cechu zloděju o jeho paní Notcural. „Notcural nepotřebuje kněze, ani uctívání. Sílu ji dává to, jak žijeme. Ve stínu, nenápadní. Ona nás za to dělá silnějšími, ač to na první pohled nemusí být patrné. Ovlivňuje štěstí. Ovlivňuje, zda v danou chvíli zámek vypáčíš, nebo ne, nebo zda tě chytí stráže….“ Je snad možné, že to, zda na trůnu sedí Septim, ovlivňuje „štěstí“ císařství? Je pravda, že Septimové měli v rodině vrozenou vůdčí povahu a talent pro diplomacii, ale zdráhal jsem se uvěřit, že by to mělo až takový vliv. Titus Mede II. přeci údajně taky byl docela dobrý státník. I když, sebelepší státník neudrží říši dlouho, když mu jsou házeny klacky pod nohy a osud mu udílí jednu ránu za druhou. Je jasné, že nástupem Laury na trůn se určitě vše nezačne mžikem oka samo od sebe zlepšovat, ale naše snahy zachránit Tamrielské císařství snad konečně ponesou nějaké ovoce. Jestli je však Laura poslední Septim, s její smrtí její rod zanikne. A s ním i císařství. A to neberu v potaz to, že pokud Princ brány Oblivionu otevře a nastane to, co se dělo před dvěma sty lety, nebude žádná cesta, jak bariéru mezi světem daeder a světem smrtelníku zase zavřít. Princ a Dagon, dva grázlové táhnoucí za jeden provaz. Třebaže oba dva mají zrádné povahy a věrnost pro ně nemá velký význam, bohužel pro nás to nevypadá, že by chtěl jeden druhého zradit. Naopak, tohle spojenectví je pro ně velmi výhodné. Ještě že kněz Martin byl takový proutník a zanechal své potomky. Stejně jako proutník Uriel Septim zanechal Martina jako nemanželského syna. Heh, nejspíš další rodinný znak Septimů. Jediné bezpečné místo kde jsme mohli prozatím zůstat se jevila nová svatyně Temného bratrstva. Maria za peníze od Montiera zrenovovala tu, ve které jsem před časem měl zabít Cicera. Ještě že jsem to neudělal. Poslední dny nás stály mnoho sil. Potřebovali jsme odpočinek. Nikdo neví, co bude dál. Zatímco Maria s Farkem vyřizovali nějaké organizační záležitosti bratrstva a Grog… Ehm… Učil Cicera vařit, Adram spal. Já a Laura jsme seděli u teplého pramene, potůček protékající částí svatyně. Zrovna mi umývala ránu na paži. „Takže… Co teď?“ Zeptala se. Nechápavě jsem se na ni podíval. „Co bude se mnou, když jsem… Septimův dědic?“ Podíval jsem se na Amulet králů, jenž jí visel na krku. „Jakmile takhle krize skončí… Jestli skončí… Nejspíš tě udělají císařovnou… A budeš mít sice hodně povinností, ale také pohodlný život v Imperial City…“ Dívka mi začala paži obvazovat. „A co když se císařovnou stát nechci?“ Zavřel jsem oči a pokrčil rameny. „Já do této záležitosti zasahovat nemohu a ani nechci. Jediné co k tomu můžu dodat je, že nerad bych, aby na tebe bylo uvaleno břemeno, které nechceš nést. Čeká tě stejné dilema jako mě, situace, kdy ať se rozhodneš jakkoliv, něco ztratíš. Otázka kdy toho ztratíš víc. Já se musel rozhodnout, zda půjdu proti svému otci nebo proti Skyrimu. Bojovat proti jednomu, abych zachránil druhé. Vybral jsem si Skyrim… Ale kdyby můj otec neměl takové pochopení a smysl pro povinnost a byl by ze mne zklamaný, nikdy bych si to neodpustil…“ Laura mne najednou objala zezadu a položila hlavu na má záda. „Tys mi nerozuměl Alexi… Já se nebojím povinností císařovny. Já se bojím, co bude s námi dvěma. Vzniklo snad mezi námi jakési pouto… Necítíš to?“ Sklopil jsem hlavu a vzal Lauru za ruku. „Lhal bych ti, kdybych řekl ne. Od chvíle kdy jsem tě poprvé spatřil… Jsem se do tebe zamiloval. Celé roky jsem bloudil po světech sám a něco hledal. Nevěděl jsem přesně co… Jestli sám sebe nebo kdo jsem. Teprve až u tebe jsem měl pocit, že jsem nalezl někoho, s kým chci žít. Otázka je, zda to vidíš stejně…“ Laura mne stále držela. „Bylo mi jedenáct, když mého tátu zabili ve velké válce. Bylo to daleko od Imperial City, města, ve kterém jsem vyrůstala od malička… Chtěla jsem být jako on, sloužit císařství jako hrdá členka Legie. Když k nám přišel dopis oznamující jeho smrt, mámu to strašně rozhodilo. Byla arcimágem magické univerzity. Zatímco zažívala osobní krizi, vyrovnávala se s tím, že začala být workoholik. Nevídala jsem ji celé dny. Staral se o mne jen strýček Tulius, který v té době byl převelen do Cyrodilu. Táta pro něj prý byl jako syn, znal ho od dob, kdy nastoupil jako řadový legionář. Než zemřel, dotáhl to na legáta. Cítil jakousi odpovědnost se o mne postarat. Vždy si na mne našel čas, třebaže toho měl hodně. A já začala mít problémy se spaním… Chodívala jsem tedy v noci často ven, do tmavých ulic Imperial City. Do Elfích zahrad, do Arboretma… Nebo se procházela po pobřeží, jako kdysi s tátou. Strašně mi chyběl… Jako dítě jsem nevnímala ty hrůzy, které se tehdy před deseti lety během velké války děly. Jako dítě jsem mívala jiné starosti, avšak, s tátovou smrtí jsem musela velmi rychle dospět… Stejně tak poté, co město obklíčili…“ „Vyplenění Imperial City Aldmery…“ Zašeptal jsem. Laura se slzami v očích kývla. „Byl to nejhorší den mého života. Když hradby prolomil nepřítel, zbytky posádky nebyly schopny elfům zabránit, aby se vrhli na civilisty. Těm, kterým se nepodařilo utéct v době, kdy se císař probojovával ven, nebylo pomoci. Viděla jsem, jak elfové zapalují střechy, jak popravují mé známé… Obloha byla tehdy rudá jako oheň, poseta krvavými mraky. Byla bouřka a hřmělo, v dešti jsem bosa utíkala před Thalmorskými vojáky mezi bitevní vřavou a těly, které jsem ještě nedávno považovala za své přátele… Všechny jsem do jednoho ztratila během jediného dne… Když mne už skoro dostali, vyškrábala jsem se z posledních sil na střechu, kde skupina bojových mágů odrážela dotírající elfy, aby ochránili pár civilistů. Thalmorové tehdy neznali slitování a nikoho nešetřili… Mezi těmi mágy byla i má matka. Když se zdálo, že je vše ztraceno a že není cesty pryč, má matka se rozhodla zachránit alespoň mne. Naposledy mne pohladila po vlasech a se slzami v očích políbila na tvář. Řekla mi, že se již brzy uvidí s tátou, že já si ještě počkám… Ale že budou vnitřně stále se mnou… Vyčarovala ohnivého astromacha, který mne popadl a unášel vzduchem pryč. Avšak, i z dálky jsem viděla, jak jí dva vojáci sráží na zem a podřezávají krk. Vše co jsem mohla do té doby nazývat domovem jsem ztratila. Tulius a jeho žena mne adoptovali a starali se o mne jako o vlastní. Když jsem dospěla do věku, kdy jsem byla schopna unést meč, přidala jsem se k upadajícím Čepelím. Byli pro mne jako rodina, ale tu kterou jsem při vyplenění císařského města ztratila mi už nikdo nevrátí… Ty jsi hledal to, co jsi nikdy neměl. Já hledám to, co může vyplnit tu díru, kterou mi v srdci vytvořili Thalmorové, když mi z tohohle světa vyrvali matku a otce.“ Vypadá to, že mi Tulius trochu kecal, ale pomohl mi, Laura je naživu a to je jediné, na čem teď záleží. Lehli jsme si spolu na kamenitou zemi vyhřátou párami horkého jeskynního potůčku. Podíval jsem se jí do očí a pohladil ji po vlasech. „Oba dva jsme toho druhého hledali, ale už jsme se našli. Jsme jako jedna duše ve dvou tělech. Nedopustím, abych tě někdy musel opust…“ Začala na nás cákat voda. „Cicero se omlouvá, jestli milence ruší, ale potřebuje se umejt…“ Zvedli jsme hlavu. Šašek jen ve spodním prádle a kusem mýdla vlezl do tekoucí vody a začal se umývat. Ve vodě se zatím odněkud vzal ledový troll, který na nás začal cákat. „Problem?“ „Půjdeme?“ Podíval jsem se na Lauru. Dívka se pousmála. „NOW KISSS!!!!“ Troll nám oběma zatlačil na temena hlavy a přitlačil je k sobě. Pak je pustil, začal tančit a nakonec skočil do vody za Cicerem. „Cicero prosí dámu a Alexe aby laskavě vypadla, chystám se sundat si spodní prádlo pokud ovšem nemáte náladu na…“ „Ne díky…“ Dveře do místnosti s tekoucím potůčkem se najednou otevřely. Stál tam Grog. „Hele hrdličky, nerad ruším, ale potřebuji Alexe. Fark jej chce vidět.“ Podíval jsem se na Lauru, ale ta mi pokynula, abych šel. Vydal jsem se tedy za orkem do společenské místnosti bratrstva, kde zabijáci, ať už ti, kteří přežili vyhlazení Falkerathské svatyně, nebo ti, jež byli nově zverbováni, trávili volný čas. Fark zrovna mladého učedníka učil střílet z luku. „Chtěl jsi mne vidět?“ Zeptal jsem se elfa. Mariin manžel se na mne podíval. „Ááááá tady jsi. Výborně. Pojď za mnou.“ Nevypadalo to, že má v úmyslu mi sdělit, o co se jedná. Když před vámi člen Temného bratrstva, elitní zabiják něco tají, jste ve střehu, jelikož to dost dobře může být past. Co jsem pobýval v Tamrielu, slýchával jsem o nich jen to nejhorší. Všichni se před nimi třásli a nikdo si nemůže být jistý životem, nikdy nevíte, zda si pro vás nepřijdou. Byl jsem docela rád, že jsou na naší straně. Lesní elf otevřel dveře vedoucí ze společenské místnosti a vedl nás dlouhou temnou chodbou, osvětlenou jen pár loučemi. „Čeká tě velký souboj, nemám pravdu?“ Zeptal se mne po chvíli. „Dá se to tak říct. Jestli Prince nezastavíme, jsme v háji.“ Zabiják zakýval hlavou. „Já nejsem démonolog, ani znalec daeder, ani mág, ani kdoví jaký kněz, abych ti s ním pomohl. Naposledy jsem s daedrami bojoval během Oblivionovské krize a to už je víc jak dvě stě let…“ „Moment… Takže… To ty jsi věděl k čemu Amulet králů slouží?! Ty jsi doprovázel Martina Septima? To ty jsi hrdina Kvatche?“ Vytřeštil jsem oči. „Hehe, hrdina Kvatche. Takhle mi už dlouho nikdo neřekl. Ale ano, zavřel jsem pár bran. A rozsekal pár rarachů. To mě zapíchl Bájný úsvit císaře před očima. Ale Princ není daedra. Nepochází z tohohle světa. Pochází ze stejného světa jako ty. Tudíž, pokud někdo má moc jej zlikvidovat, jsi to ty. To nám ovšem nebrání ti věnovat malou pomoc. Ten obnošený potrhaný thalmorský plášť by se k boji s někým jako je Hiretan stejně nehodil…“ Konečně jsme došli na konec chodby do zbrojnice. Čekala tam Maria a ork, velmi podobný Grogovi. Měl však jiný účes a na orka nezvyklé modré oči. Místo Grogova mohawku byly jeho vlasy spletené do mnoha malých copánků. Zrovna vytahoval z kovářské výhně poslední část brnění a umisťoval ji na stojan. „Tady jsi náš dráčku.“ Usmála se Maria. „Ačkoliv neplníme zrovna čestné povolání, můžeme ti pomoci vykonat čestnou věc. První prosím přijmi dar od mého manžela.“ Ukázala na první stojan, na kterém stála uniforma zabijáka temného bratrstva. Vypadala však o dost jinak než ty, které nosili dnešní zabijáci. Vypadala o dost propracovanější a lepší. „Nosil ji před mnoha lety můj manžel, dostal ji od Ocheevy, když jsme ještě začínali v Cheydinhalské svatyni. Lehká jako kůže ti dopomůže k rychlému pohybu a znásobí tvé schopnosti. Jelikož máš stejné proporce jako Fark, měla by ti dokonale padnout…“ Elf se pousmál. „Mě už k ničemu není. Zvykl jsem si na nový typ uniforem, sice jednodušší, ale mému stylu boje lépe sedí. Tahle pochází z dob, kdy ještě naše bratrstvo nebylo v tak velké krizi. Třebaže je stará dvě století, dobře jsem se o ni staral. Je v takovém stavu, jako kdyby ji před tebou nikdo na sobě neměl. A teď ty moje milá…“ Podíval se Fark na svou ženu. „Myslím, že můj dárek by ti měl předvést Grog. Já jsem byla pouze zrosptředkovatel… A platič. Alexi, seznam se s Nargulem. Grogův bratr. Nejlepší orkský kovář široko daleko. Skoro bych řekla, že kdyby koval víc komerčně a nejen v orských pevnostech, ten mistr kovář Šedovlasý by se ho začínal bát jako konkurence.“ Maria pokynula Grogovi. „Jak už řekla, tohle je můj brácha.“ Dotyčný na mne zamával. „Asi jsi o nás orcích neslýchal moc hezké věci, no, většina z nich asi byla taky pravdivých. Avšak, abych ti ukázal, že nejsme jenom barbaři, ale jsme známí i pro některé své kladné vlastnosti, jako například kovářství, rozhodl jsem se Marii nabídnout, že ti brácha uková zbroj. Trochu jsem sledoval tvůj styl boje, a odhadl co ti nejlépe sekne…“ „Můj styl boje?“ Podíval jsem se na Groga. Nargul ho však v odpovědi předběhl. „Elitní kováři jako já nekovají do zásoby a nečekají, až si to někdo koupí. To dělají začátečníci. My profesionálové co mají už dobrou pověst koveme zbraně a zbroje každému na míru tak, aby jim perfektně seděla a padla. Je tolik typů zbrojí, kolik je velkých válečníků. Ano, můžeš se naučit mlátit kladivem do kusu kovu dokud z toho nebude kyrys nebo nátepník, ale takhle mechanicky vyrobíš řadový kus. Já… Já dělám každý kus zbroje unikátní. Každá zbroj musí perfektně sednout svému majiteli. Grog mi to tobě mnoho vyprávěl. A tak jsem z jeho popisů a podle proporcí kápě tady pana Farka pro tebe ukoval zbroj, ve které se mísí orkská a dračí síla s elfí a bretonskou elegancí. Pevná jako diamant, přesto lehká jako pírko, ochrání tě před kouzly a ocelí nepřátel, přesto budeš stále pohyblivý tak, že budeš moci na bojišti tančit. Navíc jsem si sehnal jednoho studenta z Ledohradské univerzity… Trochu experimentoval s kouzly. Tvá zbroj se v případě poškození časem sama opraví. Použili jsme na to jeho znalosti a můj speciální výrobní postup. Pokud odpřisáhneš, že ho nikomu neprozradíš, svěřím ti ho…“ Nargul mi prozradil, že každý kus zbroje kalí v krvi padlých válečníků. Věří, že ta krev pak nositelům jeho zbrojí a zbraní propůjčí sílu, kterou se honosili zaživa. Vzhledem k tomu jak jsou jeho zbroje vyhlášené, to nemusí být jen pověra… „Děkuji vám… Budu se snažit se vás nezklamat…“ Zarath Po třech dnes na Letních ostrovech začínala být nuda. Žádná akce, žádný boj. Bez toho já dlouho nevydržím. Zrovna bylo časné ráno, na tržišti se začali objevovat první obchodníci. Tsavi nakupovala, zatímco já seděl opřený o fontánu. Jakkoliv se tohle místo zdálo překrásné a velkolepé, jedna věc mi neunikla. Strach. Všudypřítomný strach a nervozita. Ač se to tak nezdá, vládnoucí frakce Thalmoru není příliš oblíbena mezi civilisty, dokonce ani ne mezi elfy. Thalmor se dostal do čela jen proto, že po Oblivionovské krizi zavládlo těžké období. Do té doby neoblíbení a slabí Thalmorové začali hlásat cosi o rychlém a trvalém řešení. Vyvolali nenávist vůči cizincům, na které svalili všechny problémy. Začali zavádět politiku čisté krve, zakázali mezirasová manželství, míšenci, jako například napůl elfové napůl imperiálové, nebo bretonci, byli bez milosti vražděni. Došlo to tak daleko, že pro všechny „podřadné rasy“ jako agroniány nebo khajiity, byly zřízeny pracovní tábory. Talyrand však věděl, že to tábory nejsou ani zdaleka jen pracovní. Jakkoliv jsem ušáky nenáviděl, nikdy by mne ani v nejhorších nočních můrách nenapadlo, co dělají Thalmorové ve svém mocenském jádře. Chtěli všechny „podřadné“ rasy, jako khajiité, agroniáni nebo orkové VYHLADIT. Nutili je dřít v tvrdých podmínkách, dokud nepadli mrtví k zemi. Tedy, nutili ty, kteří vypadali že vydrží alespoň týden. Ostatní vraždili. Ale ne tak, že by po nich šel kat. Měli v tom systém. Speciálně mechanizované chodby, do kterých vězni šli s tím, že se mají převléci co vězeňského oděvu. V místnosti pak bylo na skupinu vězňů sesláno kouzlo, jenž je okamžitě usmrtilo… Radši ani nemyslet, kolik nevinných životů bylo až dodnes takto zmařeno. Vše se však dělo tajně, bez nejmenšího tušení khajiitů v Elsweyru. Ale i na ně určitě dojde řada. Nevraždili však ani zdaleka jen „podřadné rasy“. V těchto táborech smrti mohli skončit všichni, kdo se Thalmoru jakkoliv postavili. Ti, kteří chtěli vzdorovat, museli buď prchnout z Thalmory ovládaného území, nebo se přidat k La Resistance. Nebo měli to štěstí, že je člověk jako Talyrand vykoupil, jak tomu bylo s Tsavi. Právě Talyrand k nám přišel, zrovna když se khajiitka vracela. „Je čas.“ Řekl. „Přišla zpráva ze Skyrimu, můj otec, Akemo, byl zabit. Truchlení pro rodinu ale teď jde stranou, byl to možná můj otec, ale taky Thalmor…“ Mladík se zamračil, i když šlo vidět, že tam uvnitř přeci jen truchlí. „Ten důstojník chtěl jet do Skyrimu zkontrolovat situaci, to bychom ho už nedostali. Musí zemřít ještě dnes.“ Podíval jsem se do své brašny na zapečetěný dopis pro důstojníka. Přišla jeho chvíle. „Kdy a kam vyrážíme?“ Zeptal jsem se. „Půjdeme ke mně domů a oblečete se do vhodného oblečení. Tsavi se bude vydávat za tvého osobního strážce. Dovede tě do administrativní budovy a tam se nejdříve setkáte s kontaktem, který vám pomůže utéct. Zbytek jsem ti řekl už včera. Jak Tsavi říkala, nemůžeme riskovat že by Thalmor přišel na mé členství v la Resistance, potřebuji, aby na mne bylo převedeno co nejvíce pravomocí a já mohl tak našemu hnutí co nejvíc pomoct… Pojď redguarde, nemáme času na zbyt…“ O hodinu později jsme už s kočičkou kráčeli ulicemi přístavního města. Zpočátku jsem si myslel, že bude divné, když na sobě khajiit a redguard mají Thalmorskou zbroj, avšak Talyrand mne ujistil, že „neelfští“ přisluhovači je nosí běžně. Přichází okamžik pravdy. Vyfasoval jsem dokonce fešnou dýku, ale ušák mne hned ujistil, že to je spíš pro efekt, protože přes ostrahu ji stejně nepronesu. Když jsme konečně dorazili k administrativní budově… Tady, byl to spíš luxusní barák, elfové nejspíš nejsou žádní škrtilové, vyrazil k nám jeden z vojáků na stráži. „Kapitán je velice zaneprázdněn přípravami na odjezd do Skyrimu, udejte důvod své návštěvy.“ Oslovil nás. „Tady Omar, náš redguardský přítel, přináší důležité dokumenty, po kterých se kapitán tak dlouho sháněl. Žádáme neprodleně o audienci, musíme se totiž brzy vrátit k našim povinnostem v Elsweyru.“ Promluvila Tsavi. „Dejte mi ten dokument a já mu ho předám sám.“ Natáhl ruku elf. A sakra, s tím jsme nepočítali. Kočička však situaci netradičně vyřešila. Švihla drápky ušáka přes ruku, ten zakřičel bolestí, když na něj Tsavi spustila: „My se pachtíme přes půl Tamrielu s tímhle blbým lejstrem, riskujeme pro něj životy, zdlouhavě po něm pátráme a ty si myslíš, že slízneš všechnu smetanu? Ne díky, předáme mu to sami. Pokud si kapitán nehodlá udělat čas, najdeme někoho jiného kdo by o to lejstro stál…“ „Dobře dobře…“ Voják zaklel a mnul si ránu na dlani. „Ale musíme vás zkontrolovat. Odevzdejte všechny zbraně tady kolegovi…“ Přistoupul k nám druhý voják a začal nás odbavovat. „Co je tohle?“ Zamračil se elf, když sebral Tsavi láhev. „Medovina příteli, považuje se to už snad dnes za zbraň?“ Zazubila se khajiitka. Elf cosi zamručel, ale láhev ji vrátil. Když jsme konečně vlezli do budovy, octli jsme se ve vstupní hale. V životě jsem neviděl nic krásnějšího, mramorové sloupy, žulová podlaha, strop zdoben malbami. Makat pro Thalmor musí být sakra dobrý kšeft! Vydali jsme se do kanceláře důstojníka. Po cestě nás zastavil jeden voják, onen kontakt. Dal nám vědět, kam mámě utíkat v případě, že atentát proběhne. Poté nám otevřel dveře do kapitánovy pracovny a odešel. Dveře se ze námi zaklaply a my se ocitli v tmavé místnosti, do které proudilo jen slabé světlo skrz špinavé a potrhané závěsy. Kapitán zrovna trůnil na židli a vychutnával si skoomu. Ani naše přítomnost jej nijak nevyrušila, nejspíš nás považoval za příliš malé ryby na to, abychom ho mohli ohrozit udáním. Odložil lahvičku a vydal se k nám. „Ty jsi ten… Redguardský agent že?“ Obtloustlý elf ke mně natáhl ruku. „Máš pro mne ten dokument?“ Sáhl jsem do brašny. „Ano pane…“ Podal jsem mu zapečetěný dopis a odstoupil trochu zpět. Tsavi udělala to samé. Elf na nic nečetal, rozlomil pečeť a začal čít. „U všech bohů, děkuji vám. Tento list má cenu zlata! Po tomhle jsme se celé ty roky pátrali, taktiky, počty vojsk, rozmístění obrany Hammerfe…“ Písmo na papíru se začalo z ničeho nic měnit. Malá písmenka, kterými byl text napsán, mizela a objevil se jenom jeden velký nápis „KA BOOM“ a pod ním blesková runa. Xavier má očividně smysl pro humor. „Co to sakra…“ Prásk. Runa explodovala a elfovi to urvalo ruce a hlavu. Bezvládné torzo se sesuno na zem, zatímco hlava odletěla dozadu a rozbila okno. Pár lidí na ulici bude mít asi kapánek šok. Za dveřmi se okamžitě ozvaly hlasy, já bez váhání sebral elfovi z krku kámen a z opasku sebral jeho meč. Tsavi zatím ze zdi sebrala výstavní sekeru. „Je všechno v po…“ Příchozímu strážnému jsem podsekl nohy ukořistěným mečem a Tsavi nu jednou ranou usekla hlavu. V druhé tlapce zformovala kouzlo. „Máme všechno, pro co jsme tu přišli?“ Zeptala se. „Áno. Pokud si nechceš vzít kousek kapitána na památku s sebou.“ „Tak pojďme!!!“ Vyběhli jsme na chodbu. Okamžitě jsem uhl ostří meče dotěrného vojáka, sekl ho přes ruku čímž jsem mu zbraň vyrazil, překročil pravou nohou, otočil se a z vrchu zasekl ostří do jeho kliční kosti bezvládné tělo jsem poté odkopnul. Dalšímu parchantovi jsem chytil ruku s kouzlem, vyzvedl ji do vzduchu a otočil se kolem vlastní osy, čímž jsem ho sekl brutálně přes břicho. Elf stihl z posledních sil seslat ničivé kouzlo, ale já stihl jeho ochablou ruku nasměrovat proti jeho dvěma kamarádíčkům na schodech. Jakmile je odhodila ohnivá koule, bylo jasné, že cesta je čistá. Utíkali jsme, co to dalo tam, kam nám strážný řekl. Po cestě jsme sice potkali pár hlídačů, ale udělali jsme s nimi krátký proces. Před vstupem do kanalizace nás však čekalo překvapení. Náš kontakt seděl svázaný na židli, bez zbroje, pomlácený. Z přeraženého nosu tekla krev. „Hooku?! Co se stalo?! Neměl jsi náhodou hned vypa…“ Než Tsavi dořekla větu, náš kontak se narovnal. Na hrudi měl ohnivou runu. „Je mi to líto… Selhal jsem… Našli mě…“ Elf zatnul zuby a zavřel oči. Runa v tu chvili explodovala a z kanalizace se vyhrnula parta skrytých hlídačů. „Takže co teď?“ Sklopil jsem ruku s mečem a zíral na ostatky našeho spojence a na výhružné ksichty stráží. Tsavi vytáhla láhev. „Teď není čas chlastat, musíme vymyslet jak ute…“ Kočička mne ignorovala, mrskla kapalinou na zeď. Ano, říkám kapalinou a ne medovinou, nakonec to bylo něco jiného, jelikož medovina většinou po nárazu neexploduje, protože poté by při každé nordské hospodské rvačce to vypadlao jako při ohňostroji. „Plán B… Můžete mi zlámat kosti a bodat mne do šíje, já možná zemřu, La Resistance však stále žije!!!“ Zařvala kočička slogan své skupiny a vojáci se připravili na boj. „Myslíš ze je my dva zvládneme? Skákat odsud do vody by se mi totiž fakt nechtělo…“ Podíval jsem se před díru ve zdi na dvacetimetrovou výšku, kterou bych musel odsud skočit, abych přistál ve vodě nedaleko doků. „Budeš muset.“ Zasyčela Tsavi. „Běž, já je zdržím.“ „Nemůžu tě tu takhle nechat, co když tě…“ „Můj život stojí za to, za co bojuji. Když to zvládnu, můj pán mne skryje dokud to neutichne. Když ne, můžu zemřít s vědomím, že jsem splnila svůj úkol. Kdybys zemřel ty, tvůj úkol by byl nesplněný. Já slíbila, že na tebe dohlédnu, to taky teď dělám!!! Veselý let!!!“ Kočička mne skopla z díry ve zdi do vody a začala s elfy bojovat. „TSAVI!!!“ Stihl jsem zařvat, než jsem sebou žuchl do vody. Nedokážu si to vysvětlit, ale jaksi mi ten chlupáč přirostl k srdci. Stačí jen doufat, že se z toho dostane, třebaže jsem jí nedával moc velké šance. Tak či onak, velkydský kámen mám, stačí už jen doplavat k lodi smraďochů. Třebaže to nebude moc příjemná cesta, ať už kvůli hygienickým návykům orků, nebo výčitkám svědomí kvůli Tsavininy oběti. Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


hRDLA	#191 Přidané 01.07.2012 15:42
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Začíná to být napínavé. Jinak není to astromach, ale atronach A všiml jsem si, že docela zápasíš s mě / mne / mně , takže malá pomůcka - ve 2. a 4. pádě se píše mě(mne) a ve 3. a 6. pádě mně


DragonOzzy	#192 Přidané 04.07.2012 13:54
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	část dvaadvacátá: Mírový koncil Varování, tento díl obsahuje výrazy nepříliš vhodné pro děti Předem sorry Aministrátorovi ^^“ Alex Znělo to jako nemožný úkol. Předem ztracená šance. Ale znělo to jako jediná cesta. Podle Argenira můj otec nyní přebývá v Sovngardu. Odtamtud vysílá draky a právě tam doplňuje svou sílu, když hoduje na duších. Adram se s ním musí utkat právě zde. Avšak to se řekne lépe, než udělá. Byli jsme na Vyšném Hrotgaru, připraveni na příjezd „hostů“. Adram si dal tu práci a dal na Argenirovy rady. Mě t však přišlo jako čisté šílenství, a to jsem slyšel jen první část plánu. V jednacím sále s kruhovým stolem, v jehož středu byla menší kruhová výseč a v úplném středu plápolající oheň, jsem stál opřený o kamenný sloup. Fark a Maria s Grogem chyběli. Byl jsem tu jen já pro Adramovu bezpečnost, kdyby se náhodou vrátili Princovi posluhovači a dva zbývající šedovousí. Za chvíli jsme měli mít ale hostů víc. Tedy, zapomněl jsem na Lauru. Trvala, že půjde se mnou. Dal jsem jí sice najevo že šlapat těch sedm tisíc schodů opravdu není legrace a navíc ji nesmíme za žádnou cenu ztratit, ale každý kdo zná ženské ví, že odpor je zbytečný. Jak si něco vezme do hlavy, jste v háji. „Překrásná to stavba…“ Moje láska se celá rozplývala nad architekturou kláštera, zatímco Argenir s Borim zametali podlahu. Už je to nějaký pátek co měli tolik hostů. Díky bohům že jsem dostal to nové brnění, které hřálo daleko lépe než thalmorský plášť, zhebl bych tu totiž zimou! „Berou šedovousí i ženy?“ Rozběhla se Laura s nadšeným hlasem za dvěma dědoušky. Argenir chvíli nerozumněl, ale poté řekl: „Ženy nemají vousy, proto nemohou být „Šedovousé“ ehm… A navíc učňové musí být vyvoleni, jako byl bybolen třeba… Ulfrik…“ Stařík se chvíli odmlčel ale pak pokračoval. „Popravdě budeme muset časem nabírat nové členy, ale ano, možná vezmeme i nějaká děvčata… Měla bys snad zájem?“ Lauře se rozzářily oči. „Blázníte? Strávit život na tak krásném a klidném místě? Bohužel nemůžu, podle všeho budu mít brzy úplně jiné povinnosti, ale kdybych tak nebyla tím kým jsem, určitě bych škemrala ať mne zde přij…“ „A já bych se přeměnil v draka a odnesl bych si svou princezničku do své tajné jeskyně, zrovna když by trénovala thu-um na nádvoří…“ Objal jsem Lauru zezadu. Začala se smát. „A já bych tě řevem roztrhal na kusy, kdyby ses i jen pokusil nám odsud ukrást jedinou ženskou Alexi… Ehm… Na místa vážení, hosté přicházejí…“ Pustil jsem Lauru a oba jsme zvážněli. Tohle bude vážná věc, není čas na hraní. Odebrali jsme se do dvou zadních rohů místnosti, přímo za křeslo, kde bude sedět Adram. Breton se po chvíli objevil ve dveřích, ve své nové železné zbroji, rohatou přilbou na hlavě, štítem na zádecha ocelovým mečem u pasu. „Tak co, souhlasili s účastí?“ Zeptal jsem se přítele, když došel na své místo. „Všechny jsem je přesvědčil. Jarl Bílého průsmyku, Tulius, Ulfrik…“ „Přesvědčil jsi i jarla, že mu v baráku na chvíli uvězníš létající ještěrku chrlící oheň?“ Ušklíbl jsem se. „Bohužel to jinak nepůjde, nikdo jiný kromě draků pracující pro Alduina neví, kde je jeho portál do Sovngardu. Navíc se tam člověk nedostane… Nanaučí-li se nejdřív létat. Ty bys mne tam možná mohl zanést, ale nevíš kde to je. Proto to divadlo. Jarl u sebe draka neuvězní, dokud nebude zajištěno, že na jeho město nezaútočí ani Tulius, ani Ulfrik.“ Drakorozený se opřel o trůn. Přišel jsem k němu a poplácal ho po rameni. „Tak to hodně štěstí. Spíš než usmířit Tulia a Ulfrika, to spíš usmíříš psy a kočky… Ne, ještě lépe, to spíš donutíš psa aby si vzal kočku za manželku a měl s ní štěkoťaňata…“ V tu chvíli do sálu začali přicházet hosté, dvě skupiny striktně odděleny, navzájem si vyměňující naštvané pohledy. Tohle nebude lehký. Zaujali jsme s Laurou svá místa, stejně tak Argenir a Bori. Každý v jednom rohu. Jakmile všichni byli na svých místech, Adram vybídl, aby se posadili, Ulfrik měl však problém. „Chtěl bych se vyjádřít, smím-li…“ Ozval se vůdce rebelů. „Vyhovuje se.“ Řekl Tulius. „Byla stanovena pro tento koncil nějaká pravidla slušného chování, čili které výrazy smíme používat a které ne?“ Tulius pokrčil rameny. „O žádných nevím.“ „Výborně, smím se tedy zeptat…“ Ulfrik se nasraně podíval na thalmorskou velvyslankyni, která dorazila spolu s Tuliovou delegací. „CO TU KURA DĚLÁ TA THALMORSKÁ PČA?!!!“ Ulfrikův hlas otřásl klášterem v základech tak, že se div nezbořil. Elfka se na něj obořila. „Má přítomnost má zajistit, že nebudou porušena pravidla Bělozlatého konkordátu, dokumentu, jenž ukončil Velkou Válku!!!“ Ulfrik se ušklíbl. „Velmi rád bych vám ukázal, co si o vašem „konkordátu“ myslím, bohužel jak vidím ho zde s sebou nemáte a zrovna teď se mi nechce na záchod.“ Elfka se naštval a vydala se pryč. „Kašlu na to, stejně bych se tu ukousala nudou. Řekněte mi pak jak to dopadlo Tulie…“ Ženská za sebou už jen práskla dveřma. Hodil jsem okem po Lauře. „Ještě že tě nepoznala...“ Tulius si oddechl. „Je to vážně nesnesitelná ženská, ještě že vypadla, nemůžu ji snést…“ „Já taky ne…“ Pokrčil rameny Ulfrik a všichni se posadili. „Je vám snad jasné, že tento mír je jen dočasný, že ano? Tvá hlava skončí na hradbách císařského města Ulfriku, jsi zrádce a budeš…“ (O patnáct minut později, po skončení Tuliovy přednášky o věrnosti říši) „Ale já vedl povstání, protože císařství svými kroky ničí vše, co dělá Skyrim Skyrimem, Talos je přece…“ (O dalších patnáct minut později, poté co se Ulfrik vykecal) Pomalu jsem chcípal nudou. Adram nejspíš taky. Tulius s Ulfrikem vedli nekonečnou hádku, zatímco jarl Elisif s jarlem Bílého průsmyku a všichni ostatní účastníci usínali. Laura už seděla na zemi a kousala se do rtu jenom proto, aby neusnula. „…tak, a tímto bychom se mohli konečně dostat k tomu, o čem se tu bude jednat…“ Dokončil svůj proslov Ulfrik. „…ale já ještě neskonči….“ „FUS RO DAH!!!“ Zařval jsem naštvaně přes celou mísnost. Ne tak aby to všechny odhodilo, ale aby to vyvolalo dostatečný závan na to, aby se tak-tak udrželi na židlích a aby to probralo ty, kteří již spí. Všichni se podívali na můj dopálený obličej. „Hele, má se tu jednat o míru, né kecat, jestli se chcete dohadovat, kdo zabíjí pro morálnější cíle, zajděte si do nejbližšího pajzlu, nemáme na to celej den!!!“ Bouchl jsem do stolu. „Vždyť i malé děcka se domluví rychleji než vy!!! Jde tu jen o dočasné přerušení zabíjení se navzájem, aby tady Adram mohl na létající ještěrce do Sovngardu!!! Je to snad takový problém?“ Konečně jsem ze sebe vyřval veškerou nasranost pramenící z nekonečné nudy. „Ehm… Díky Alexi. Osobně by mne taky zajímalo v čem je problém…“ Podíval se na velitele znepřátelených stran Adram. „Pokud teď uzavřeme mír, nemám jistotu, že na mne Bouřné hávy nezaútočí. Zrovna teď hranice obou stran nejsou zrovna rovnoměrné, a kdyby zaútočili na mé jednotky nepřipravené, byla by to pro nás katastrofa, nestojím o to aby mi za týden bušil Ulfrik na vrata!!!“ Řekl generál Tulius, Ulfrik zakýval. „A co tak si vyměnit některá území, aby se situace stabilizovala?“ Zeptal jsem se. Ulfrik zavrtěl hlavou. „S tím by museli souhlasit tamní jarlové a ti nebyli pozváni.“ Adram měl už hlavu v dlaních dveře do kláštera se najednou otevřely. „Bori, objednával sis u Klimmeka grilovanou rybu?“ Podíval se na svého druha Argenir. Ten však zavrtěl hlavou. „Takže tu máme nezvaného hosta…“ Zamračil se staří, když tu do místnosti vstoupil vysoký muž s dlouhými černými havraními vlasy a jemnými černými vousy. „Zdravím.“ „Nápodobně. Kdo sakra jste?“ Zamračil se jarl Bílého průsmyku. „Promiňte, že ruším, jdu jenom navštívit syna…“ Zazubil se… Alduin. Otec ke mně přikráčel, Laura v rohu zpozorněla. „Pokud nebudete rušit při jednání, nemám nic proti, ty dnešní děti by se neměly zanedbávat…“ Zamručel Tulius, zatímco Ulfrik věděl o co jde a chvíli na otce vystrašeně zíral, doufaje, že chrám bude v následujících minutách stát. „Pojďme stranou, ať nerušíme synu…“ Řekl Alduin a odvedl mne ven z jednacího sálu. Laura utíkala za námi. „Co tak najednou? Šel sis zkontrolovat drakorozeného?“ Zeptal jsem se otve, když jsme se zastavili. „Abych pravdu řekl tak z části tomu tak je. Avšak čas našeho souboje ještě nenadešel, jsem tu z jiných důvodů… Budu potřebovat tvou pomoc…“ Laura nás doběhla. „Říkals, že se nemám mezi tebe a drakorozeného míchat tati.“ Podíval jsem se mu do očí. Otec ale mávl rukou. „Mám na mysli jinou pomoc. Týká se to Prince. Řekněme že jeden člověk se chce postarat, aby se nám nepletl do cesty. Respektive ho musíš zničit ty, ale ten člověk ti to chce umožnit. A my musíme sehnat jednu z ingrediencí, kterou k tomu potřebuje.“ Poté se podíval na Lauru. „Jak dopadla procházka po pláních mezi Zapřisáhlými?“ Dívka pozvedla obočí. „Boj s žoldáky, unesena drakem, málem obětována… Jedno dobrodružství za druhým. Nebýt vašeho syna tak jsem mrtvá, vypadá to, že jablko zde padá daleko od stromu.“ Alduin se zasmál. „Prý se tu vyjednává o míru… A nějak se to vleče. Co kdybych to… Urychlil?“ Podíval se na nás otec a ukázal na vchod do jednací místnosti. „Jak to chceš udělat?“ Zeptal jsem se ho. Alduin dal Lauře ruku na rameno, ta chvíli chtěla vzdorovat, ale pak si uvědomila, že otce není radno provokovat a radši zůstala u nervózního pohledu. „Zjistil jsem, že tvá hrdlička měla docela známého předka co? Septimové. A kdopak založil Septimovskou dynastii?“ Zeptal se mne otec. „Ehm… To nevím, dějiny Tamrielu jsem moc nestudoval…“ Podíval jsem se na Lauru. Ta už však věděla. „Tiberius Septim, císař, který se po smrti stal bohem a od té doby je nazýván Talosem… V současné době bohem zakázaným.“ Alduin luskl prsty. „Výborně čipero, zakázaný, ale stále mnoha lidmi milovaný a uctívaný. Dokonce i nordy sloužící v legii. Ani Tulius se víry v Talose nikdy tak úplně nevzdal. Nebýt thalmorů, je Talos stále jedním z nejoblíbenějších bohů. Avšak po prohrané, nebo chcete-li nepovedené Velké válce mnoho z nich ztratilo víru v boj s Aldmery. Potřebovali by silného vůdce, někoho, kdo obě strany spojí… Někoho, před kým se skloní jak Ulfrik, tak Tulius, hlavně v této době, když je říše bez svého císaře. Někoho, v kom by obě strany viděly autoritu a naději…“ Alduin ťukl prstem Lauře na čelo a vzal ji kolem ramen. „…tebe…“ „Moment… Tiberius Septim, zakladatel dynastie byl Talos… To znamená že…“ „Laura je potomkem boha, správně. Ideální modla, vůdce a symbol pro boj s Aldmery. Symbolem nejen božstva Talose, ale zároveň jí v žilách proudí krev všemi milovaného císaře… Víš, co máš udělat?“ Podíval se jí otec do očí. Laura přikývla. „Ano pane Aldu…“ „Heh… Nemusíš mne tak oslovovat, nicméně, neušlo mi že máš něco s mým synem.“ Otec se na mne podíval a zašklebil se. „Říkej mi „taťko“…“ „Dámy a pánové, rád bych vám někoho představil…“ Alduin vstoupil do jednacího sálu, kde stále probíhala bouřlivá debata, jenž však hned utichla. „Pojď sem děvče…“ Spolu s Laurou jsme vstoupili do místnosti a já se postavil stranou. Alduin dal dívce ruce na ramena. „Jak představit, já ji znám, to je přece Laura, má nevlastní dcera… Promiň zlato že jsem si tě nevšiml, měl jsem práci, hned jak tu skončím tak se vrátíme do…“ Alduin přerušil Tulia. „Kdepak, tohle není ta Laura, o které mluvíte, pane generále. Tohle totiž je…“ Laura dala pryč ruku, kterou si celou dobu zakrývala amulet králů na svém krku. „Laura Septim… Dědic dynastie Septimů, potomek Tiberia Septima, Ysmira neboli Talose. Symbol Tamrielského císařství, nemýlím se…“ V místnosti by v tu chvíli bylo slyšet spadnout na zem maličký obrázek. Alduin Lauře Amulet odepnul. „Smím, paní Elisif?“ Otec ho jarlovi Samoty podal. Torrygova vdova se pokusila šperk uvázat kolem krku, ale stále jí sklouzával. Všichni strnuli úžasem ještě víc. „Takže… Legendy nelhaly. Septimové nevymřeli. Ten amulet je pravý!!!“ Vrtěla Elisif hlavou. Ulfrik se v tu chvíli vzpamatoval, vykočil na nohy, dal si pěst na hruď a uklonil se. „Já Ulfrik Bouřný háv přísahám, že Bouřné hávy budou následovat naši paní, Talosovu dědičku, klidně až do sfér Oblivionu a plnit její rozkazy!!!“ Na druhé straně to samé udělala Tuliova vrchní legátka Rikke. „Za sebe a za svou jednotku přísahám to samé!!!“ „A já za celou císařskou legii sloužící ve Skyrimu…“ Uklonil se Tulius. „Samota stojí za tebou…“ Uklonila se Elisif. Všichni upřeli zrak na jarla Bílého průsmyku. Ten si dal ruce za hlavu a nohy na stůl. „Výborně, takže stačila jedna mladá holka a je po válce. To se mi ulevilo. Můžu už jet domů, abych se připravil na příchod velké ještěrky?“ Zíral jsem na sál, málem s otevřenou pusou, když kolem mne prošel otec a poplácal mne po rameni. „Tak se to dělá. Tvou princezničku teď čeká pár formalit. Thalmoru nejspíš obě strany vyhlásí válku. Nás však čekají povinnosti synu…“ „Ano otče…“ Upravil/a DragonOzzy dne 05.07.2012 20:49 Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


hRDLA	#193 Přidané 04.07.2012 14:14
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	1) Ta konfernce - 2) Ysgramor není Talos, byl to první Nord, který přistál ve Skyrimu. Zakladatel družníků.Myslel jsi Ysmir. 3) Kde jsou čepele. Trochu jsem čekal nějakou narážku na Esberna 4) Můžu si zažádat o worďák, až to dopíšeš?


DragonOzzy	#194 Přidané 04.07.2012 14:35
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	hRDLA napsal: 1) Ta konfernce - 2) Ysgramor není Talos, byl to první Nord, který přistál ve Skyrimu. Zakladatel družníků.Myslel jsi Ysmir. 3) Kde jsou čepele. Trochu jsem čekal nějakou narážku na Esberna 4) Můžu si zažádat o worďák, až to dopíšeš? hele, co kdybys mi dal mail a já ti poslal ve wordu tuhle kapitolu a ty bys ji upravil aby byla faktograficky správná, přídal tam to s těmi čepelemi (jak by se ti líbilo) a já bych následně vyhodnotil, zda je to nepší neho horší než jak jsem to napsal já? Udělal by sis čas? Jinač dík za ty připomínky, jdu to opravit Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


DragonOzzy	#195 Přidané 04.07.2012 14:40
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	hRDLA napsal: Můžu si zažádat o worďák, až to dopíšeš? Jinak ten příběh pak ještě upravím a ve wordu po kapitolách hodím na net Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


hRDLA	#196 Přidané 04.07.2012 14:42
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	Hele, já bych ti to nějak nerad zkazil. Ty jsi tam předtím čepele vůbec neřešil a já vůbec nevím jak bych je do toho zakomponoval. Navíc jsem hrozně línej . Jinak chybu jsi měl jenom v tom Ysgramorovi. Pak jsou tam ještě nějaké překlepy, ale ty už si nepamatuji.


DragonOzzy	#197 Přidané 04.07.2012 14:43
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	hRDLA napsal: Hele, já bych ti to nějak nerad zkazil. Ty jsi tam předtím čepele vůbec neřešil a já vůbec nevím jak bych je do toho zakomponoval. Navíc jsem hrozně línej . Jinak chybu jsi měl jenom v tom Ysgramorovi. Pak jsou tam ještě nějaké překlepy, ale ty už si nepamatuji. no čepele tam nebyly proto, že: 1) Princ se o ně "postaral" 2) Pátý šedovousý je už tuhý 3) Drakorozenému místo nich pomáhají jeho kámoši z popraviště Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


hRDLA	#198 Přidané 04.07.2012 14:44
Ocenění: Příspěvek: 7997 Založený: 27.10.11	No vidíš, to mi nedošlo . Takže bych tam stejně neměl co psát.


DragonOzzy	#199 Přidané 04.07.2012 14:55
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	hRDLA napsal: No vidíš, to mi nedošlo . Takže bych tam stejně neměl co psát. no já na ně zpočátku zapomněl, ale pak jsem si řekl že by tam byly celkem zbytečný Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


DragonOzzy	#200 Přidané 05.07.2012 15:05
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	část třiadvacátá: Přeběhlík Upozornění: Ti, kteří čtou Hrdlův „Vzestup Thalmoru“ si asi všimli, že se zde vyskytují postavy z jeho povídky. Není to vykrádačka, jde o to, že máme s Hrdlou jakousi dohodu, že můžeme používat postavy toho druhého. Události v mé povídce však nemají na Hrdlův příběh žádný vliv, tudíž já jsem si postavy pouze „půjčil“, v Hrdlovém díle vše dopadne úplně jinak. Alex S otcem jsme se vytratili z kláštera. V tom zmatku nás teď chvíli nebudou hledat. Došli jsme na okraj hory. „Proletíme se.“ Oba dva jsme vyskočili a změnili se v draky. „Kam letíme?“ Zeptal jsem se otce. „Velvyslanectví Thalmoru. Dva naši staří „přátelé“ by rádi pomoc od draků.“ Odvětil Alduin. I v dračí podobě šel vidět úšklebek. „Spočívá ta pomoc ve vypálení baráku a zadupání všech okolních elfů do země?“ Zeptal jsem se. Otec zavrtěl hlavou. „Tentokrát ne. Ti zparchantělí elfové vynalezli kouzlo, které je účinné proti drakům. Brání v proměně těm, jenž, mají lidskou podobu. Dnes však nebudeme prolévat krev… Tedy, ne víc než bude třeba. Ti dva patří k Čepelím… Ale ne k těm, ke kterým až donedávna patřila Laura. Jsou to spíše odpadlíci. Dva nabuzení vyhecovaní krvežízniví drakobijci, toužící po odplatě Aldmerskému spolku….“ „Když to jsou drakobijci, jak mohou čekat, že jim my dva pomůžeme?“ Otec vycenil zuby. Dračí úsměv. „Protože jim pomůžeme. Jsou to bezpáteřní zbabělci, neodváží se na tu akci sami, proto chtějí tebe, mého syna, ať to uděláš za ně. Podrobnosti zjistíš od nich. Nevím co přesně po tobě chtějí, ale má to mít za výsledek poškození Thalmoru a zisk důležitých informací, což, vzhledem k tomu že Thalmorové jsou poskoci Hiretana, se nám hodí. Buď však opatrný. Až skončíš, zařvi mé jméno v dračí řeči a já tě najdu… Mám práci ještě někde jinde…“ „Ano otče…“ Kývl jsem a sletěl dolů, protože jsem si všiml dvou postav, přičemž jedna z nich na mne mávala. Proměnil jsem se ještě za letu, tudíž jsem na zasněžené zemi už přistál jako člověk. Velvyslanectví bylo odsud velmi blízko, avšak stále dost daleko, aby nás elfové neobjevili. I přes začínající jaro, zde na severu stále vládla zima, třebaže již pomalu polevovala. Naproti mně stály dvě postavy, první byla blonďatá žena ve středním věku třímající louči, s katanou u pasu a oděna do kožené zbroje. Vedle ní stál postarší muž, oděn jen do potrhané košile a obyčejných kalhot. Zbraň měl jen malou dýku, z čehož jsem usuzoval, že se jedná o mága. „Takže Alduin dodržel slovo. Poslal nám svého syna na pomoc. Díky Talosovi…“ Usmála se blondýna. „Jakpak se jmenuješ?“ Podívala se na mne. Takhle přátelský přístup jsem nečekal, ale když už ji to zajímá, proč jí to neříct… „Alex Bolmot…“ Zachoval jsem neutrální výraz, přičemž jsem byl stále připraven k boji. Nedalo by se říct že bych jim moc věřil, třebaže první dojem nebyl špatný. „Výborně, takže tu falešnou pozvánku mám napsanou správně, nelhali mi…“ Žena sáhla do kapsy. „Kdo vám nelhal?“ Pozvedl jsem obočí. „Naše důvěryhodné zdroje.“ Řekl s klidem stařík. „Jinak, já jsem Delfina a tohle je Esbern. Moc nás těší setkat se s někým jako ty…“ Podala mi papírek. „Někoho jako vy taky člověk nepotká každý den heh… Pojďme k věci, co po mně potřebujete?“ Stařik i Delfina se usmáli. „Muž činu, to vidím ráda. Dobrá tedy. Jak se ukázalo, Thalmor není až tak stabilní jak se zdá. Proslýchá se, že nedávno jeden podřízený zaútočil na Thalmorskou velvyslankyni. Třebaže se atentát nezdařil, dost ji to znervóznilo, jelikož jistý dokument u něj nalezený, dokazoval, že si její vraždu objednalo velitelství. Třebaže se od té doby nikdo o nic podobného nepokusil, část jejích podřízených se začala chovat… Divně. Něco kují. Ta elfka ví, že se jí třese půda pod nohama, proto chce přeběhnout. Potřebujeme tebe, aby ses dostal na večírek, jenž je pořádán pro hosty ze Skyrimu, různí významní lidé. Až tam budeš, vyhledej ji. Řekni jí, že tě posílá Kodlak. Ona bude vědět, o co jde. Dá ti informace a poté můžeš prchnout… Budeme krýt tvůj ústup. Následně nás můžeš odnést na dračích křídlech do bezpečí, kouzla tlumící přeměnu totiž působí jen na pozemku ambasády…“ „A co s tou elfkou?“ Zeptal jsem se. Delfina pokrčila rameny. „Až z ní vše dostaneš, prostě ji zabij. Mrtvý Thalmor, dobrý Thalmor. Měla si správnou stranu vybrat dřív…“ Poté co mi vysvětlili pár detailů, vydal jsem se k ambasádě. Proklouznout dovnitř s pozvánkou nebyl problém, dokonce mi nechali mou zbraň. I když možná pomohlo to, že byla omotaná látkou, tudíž je nemuselo hned napadnout, že se jedná o katanu. Volové. Všude bylo mnoho stráží, velvyslankyně byla bezpochyby nervózní, proto znásobila ochranu. Otázka kolik jí to bude platné, jestli jsou zrádci opravdu mezi vojáky. Zrovna jsem narazil na jednoho důstojníka, mladého zlatovlasého elfa. „S dovolením pane…“ „Ayeryn. Poručík Ayeryn. Co potřebujete, pane?“ Nebesa, zablískni se. První Thalmor od kterého neslyším „Jsem tvůj pán, pse!!!“ „Hledám paní velvyslankyni. Rád bych jí řekl, že to tu má velmi krásné…“ Trochu jsem se zarazil. Tohle nebyla dvakrát dobrá záminka… „A taky udat pár uctívačů Talose, víte jak, hemží se tu jako krysy, kdo je má věčně chytat…“ Elf pokýval. „Tak tak… Paní Elenwen sedí tamhle u stolu. Poznáte ji, má zdobenější roucho než já. A taky podle její „vybrané“ řeči…“ „Děkuji…“ Vydal jsem se k místu, kam elf ukazoval. Velvyslankyni jsem zde opravdu našel, zrovna mluvila s nějakým podřízeným, seděla ve velmi pohodlném křesle. „Lady…“ Pokusil jsem se ji oslovit. „CO ZAS?!“ Otočila se na mne se zamračeným výrazem. „Posílá mne Kodlak, prosím vás o trochu vašeho drahocenného času…“ Elfka se na chvíli zarazila, ale hned vrátila hraný výraz. „Dobrá… Pojďte za mnou, doufám, že mne nezdržíte dlouho…“ Nenápadně pokynula hlavou a vstala. Nemohl jsem si nevšimnout, že nás ten elf pronásleduje. Ať jsem už k Thalmoru choval jakoukoliv zášť a nesympatie, musel jsem uznat že paní velvyslankyně byla fakt kočka. Čekal jsem postarší uřvanou ženskou, ale tahle vypadala v nejlepších letech. Pravda, elfové stárnou pomalu, ale to neměnilo nic na tom, že měla super postavu a krásně tvarovaná… Doháje, konec snění, musím se soustředit na úkol!!! Ale s tím jak přede mnou při chůzi koutí boky to nebude lehké… Zabouchly se za námi dveře do její pracovny. „Tady nás nikdo neuslyší…“ Vydala se ke sému stolu. Něco bylo špatně. Nikde jsem neviděl žádné dokumenty. Buď hodně dobře uklízí nebo… „Hledáš něco?“ Podívala se na mne. „Říkali, že po cestě zpět máme pobrat vše, co by se mohlo hodit proti Thalmoru…“ Přejížděl jsem očima po místnosti. Elfka se zazubila. „Tak tady nic nenajdeš, vše jsem zničila…“ Sáhl jsem na svou zbraň. „Takže past?“ Byl jsem připraven k boji. „Zanech svou zbraň tam, kde je chlapče… Nemám důvod tě podrazit. Stejně tak nemám důvod zůstávat věrná Aldmerskému Dominiu, když mí nadřízení vydali rozkaz k mé likvidaci, zpočátku jsem tomu nemohla věřit. Jednak že si na to najali tak neschopného idiota a že by se mne jen tak zbavovali…“ Pokrčila rameny. „…leč časem se ukázalo, že to byla pravda. Jakkoliv jsem se tomu idiotovi mohla zdát nesympatická a jakkoliv jsem ho štvala, udělal to pro vyšší cíl. Pokud však mi chce vrazit Aldmerský spolek kudlu do zad, udělám to taky. Jediné kopie těch dokumentů, které jsem zničila jsou…“ Dívka si poťukala na čelo. „…tady…“ Opřela se o stůl a naklonila se na mne. Skoro jsem jí viděl do výstřihu. „To poslední co potřebuji je, aby mne mí noví „přátelé“ odrovnali, jakmile přestanu být užitečná. Pokud chcete informace, musíte mne nechat naživu. Možná proto se mne chtěli zbavit, protože toho vím příliš mnoho, a kdybych přeběhla, Thalmor by utržil těžkou ránu… Znám polohy vojsk, taktiky, plány, jména našich agentů… Všechno. Nehledě na fakt, že jsem dlouhá léta velela ve Velké válce našim vojákům proti císařství. Mé vojenské a velitelské schopnosti by se vám bezesporu hodily, chcete li mít proti mým bývalým kolegům alespoň malou šanci… Tak co, bereš mne s sebou, nebo chceš, abych tě na místě usmažila kouzlem?“ Měl jsem docela dilema. Delfina z toho nebude nadšená, ale Elenwen měla pravdu… Mrtvá je nám k ničemu, pokud nezískám dokumenty, které ale již nejspíš plápolají v krbu. „Tak dobře… Vyvedu tě odsud…“ Elfka se zničeho nic naklonila přes stůl a dlouze mne políbila na rty. Nebránil jsem se, třebaže mi to nebylo příjemné, kvůli myšlenkám na Lauru… Jo tak dobře, bylo to super, ale doufám, že se o tom Laura nikdy nedozví. (Pozn. Autora: Ne, nemám v plánu dělat hentai verzi Alduinova syna!!!) Zůstal jsem stát jako zkamenělý, když se otočila ke skříni a předklonila se, aby si sundala boty. Přitom na mne nápadně vystrčila své perfektně tvarované pozadí. Měl jsem co dělat, abych se nezačervenal. Ona se mnou flirtuje?! „Prosím, otoč se, budu se přeblíkat do zbroje, v tomhle utíkat je fakt peklo…“ Ozvala se. „Eh…“ Donutil jsem se zavřít oči a bránil se jen abych nešmíroval, když se jí trochu sesunuly kalhoty a přes poodhrunutý plášť šly vidět její kalhotky. „Nebylo by lepší kdybych na vás počkal přede dveřmi?“ Enelwen najednou spustila vrch pláště i kalhoty na zem, tak že stála před skříní jen ve spodním prádle. „Za dveřmi již čeká vrah, poručík Ayeryn, patolízal toho zmetka jenž mne měl zavraždit. Tudíž to musím udělat zde, říkala jsem ti že se nemusíš dívat, nebo tě snad pohoršuje přítomnost ženy?“ Mrkla na mne… Krucinál, musím se soustředit na úkol!!! Má jediná je Laura, bez ohledu na to jak perfektní tělo velvyslankyně má!!! Konečně byla oblečená do elfské zbroje. „Vyrazíme tedy?“ Zeptala se. „Proplížit se asi nepůjde, co?“ Podíval jsem se na ni. V tu chvíli Enelwen uskočila, když okno její kanceláře prorazila sprcha elfských šípů. Asi ne. „FUS RO DAH!!!“ Zařval jsem a vyrazil dveře, za kterými poručík stál. Sice jen ho omráčil, ale nezabil. Poté jsem udělal hvězdici do boku, abych se vyhnul dalším šípům, jež nade mnou přeletěly a zabodly se do zdi. V obou rukách jsem na zemi zformoval ledové hroty a poslal je skrz okno. Oba dva zasáhly cíle a dva lučištníci se zhroutili probodnutí k zemi. Enelwen zatím svým lukem skolila třetího útočníka. Vyběhli jsme na chodbu. V hodovní síni propukl zmatek, většina stráží šla po nás, jen tu a tam byl nějaký věrný Enelwen, Ayeryn nejspíš chytře rozmístil své lidi a zajistil, aby měli hlídku zrovna zde. Neměl jsem v plánu brát na kohokoliv ohledy. Tady jde o přežití!!! Můj řev vyrval všem bojujícím zbraně. Není čas někoho rozsekávat, proběhli jsme přes místnost a občas někoho jen odstrčili z cesty. Chystali jsme se vyběhnout na nádvoří velvyslanectví, chodba, kterou jsme však museli projít, se mi zdála ideální pro přepad… „Moment…“ Pokynul jsem elfce aby zastavila, Enelwen zatím skopla ze svého meče mrtvolu zrádce. Podíval jsem se na chodbu a zařval, čímž se mi odhalil život. Mohl jsem si to myslet, za starým brněním vystaveným na okrasu se ukrýval vrah. Jakmile jsem ho probodl ledovým hrotem, vyřítil se na mne další ze dveří se sekerou. Rozpřáhl se mi na hlavu, tak-tak jsem stihl chytit topůrko a udeřit ho do hrudi. Třísklo jsem s ním o zeď a snažil se mu vytrhnout zbraň, nebo ji alespoň udržet od své hlavy. Elf mi najednou plivl do obličeje a udeřil kolenem do břicha, můj stisk povolil a já padl na kolena. Elf se rozmáchl k úteru, jenž by mi určitě rozdrtil lebku… Na poschlední chvíli jsem mu vytrhl dýku z opasku a probodl mu hrudník. Ve stejnou chvíli se zhroutil u dveří voják, kterého Enelwen zabila šípem. Mezi námi a východem již nikdo nestál. Vyběhli jsme na nádvoří, kde nás však čekalo překvapení. Na hradbách stál postarší prošedivělý elf s dlouhými vlasy a spletenými vousy. Od pasu nahoru neměl na sobě nic, dost jsem se divil, že se neklepal zimou. Na nohou měl sice otrhané kalhoty, ale byl bosý. Pak už měl jen dva kožené nátepníky na rukou a na zádech velkou magickou hůl. Kdybych se nezarazil před tím staříkem, určitě bych se už zarazil před tím tuctem lučistníků, který stál kolem něj, šest na každé straně. Měli vytažené luky a byli připraveni nás hned zastřelit. „Vzdej to Enelwen, odsud živá neodejdeš!!! Vůle Dominia bude naplněna!!! Princi nikdo nebude klást odpor!!!“ Zahřměl bosý stařec. „Kliď se mi z cesty, zrádče! A možná tvůj život bude ušetřen.“ Zasyčela elfka a sama si připravila šíp. Stařík se zasmál. „Zrádce… Takhle mne nazývá ta, jenž se nejen protiví vůli Thalmoru, ale také se ho chystá poškodit!!! Víš toho příliš mnoho na to, abych tě nechal odejít… Ty i ten tvůj kamarádíček budete již brzy jako mrtvoly užiti pro Hiretanovy experimenty!!! Palte chlapci!!!“ Enelwen se na mne podívala. Čekala, že mám plán. Thalmorové nejspíš nevěděli kdo jsem zač… Můj řev zpomalil čas. Thalmorové zůstali v pozici s nataženým lučištěm, přičemž se pohybovali tak milimetr za sekundu. Natáhl jsem ruce a ty vytvořily ledové klubko. Jako sesílatel řevu jsem nebyl zpomalením ovlivněn, tudíž nebyl problém klubko vrhnout proti vojákům na hradbách. Sotva se čas vrátil do normálu, klubko explodovalo a vrhlo k vojákům závan smrtících ledových jehlic. Všech dvanáct popadalo na zem, probodaní skrz na skrz. Když sebou poslední Thalmor praštil, dědek byl nejspíš překvapený. „Smaž se v oblivionu ty děvko!!!“ Zavrčel a zrušil štít, který ho ochránil před jehlicemi. Poté mávl holí a před námi se otevřel portál, ze kterého začali vybíhat démoni. Než ho stihla Enelwen zastřelit lukem, zmizel. První z démonů byl čtyřnohý. Měl obrovitou hlavu s neuvěřitelným počtem ostrých špičatých zubů a tři oranžové oči. Další byli hadí muži a s nimi pár dremor, které sloužily Dagonovi. „Stále ne dost odvážný, aby se nám psotavil přímo…“ Enelwen vytasila meč. „Alespoň se můžeme pobavit…“ Ušklíbl jsem se a odrazil Dinkovou katanou útok první dremory. Následně jsem jí kopl do holeně, ozvalo se zakřupání kostí, daedra padla na zdravé koleno a vykryla můj útok na její hlavu. Koutkem oka jsem spatřil, že se na mne vrhá hadí muž se sekerou. Urychleně jsem kopl klečící dremoru do obličeje, moje okovaná bota jí rozdrtila obličejové kosti a pravděpodobně i mozek, jelikož poté už jen padla na zem a nejevila známky života. Hadí muž vycenil zuby a chtěl mne zasáhnout, ale já mu jednou rukou seslal pod nohy mrazivou pečeť, která mu ihned proměnila dolní končetiny v led. Sklonil jsem hlavu, abych se vyhnul ostří meče další dremory a poté do zledovatělých končenin kopl. Za démonova křiku se roztříštily a on padl na zem, sice se po mě ještě chtěl ohnat, ale já mu přišlápl pravou ruku, ve které držel topůrko sekery, a probodl mu hrudník. Enelwen zatím probodla zezadu démona, který se na mne chtěl vrhnout a já zase rozsekl na dvě poloviny hadího muže, který po ní šel zezadu. Naše pohledy se opět setkaly. „Jsi tak roztomilý, když masakruješ všechny kolem sebe… Doufám, že tě nevídím v akci naposledy…“ Usmála se a čelila dalšímu útoku. Poslední z dremor po mě šla se sekerou, ale já jí zbraň vykopl z ruky a druhou nohou se odrazil a ve vzduchu jí kopl do hrudníku, až padla na zem. Než se stihla sebrat, stačilo zařvat „YOL“ a daedra se již na zemi pekla ve vlastní zbroji. Zbýval čtyřnohý démon. Strhl jsem na sebe porornost ledovým hrotem, který mu probodl hrudní koš. Čekal jsem, že ho to zabije, avšak asi měl tužší kořínek. Rozběhl se proti mně, postavil se na zadní a zapřel se mi celou vahou do hrudi, přičemž mi vyletěla zbraň z rukou. Zapřel jsem se zadní nohou do sněhem pokryté země a chytil démona za obrovitou hlavu, která se mne snažila rozsápat tesáky. Snažil jsem se ho ze sebe shodit, abych mohl sebrat svou zbraň, avšak démon se ukázal moc těžký. Napadlo mne však něco jiného. Rychle jsem přehodil pozici rukou, levačkou jsem démona chytil za temeno a pravačkou za bradu. Zabral jsem všemi svaly a začal jeho hlavou otáčet. Netvor začal vrčet a začal mi drápy do těla. Díky jeho démonickému původu byly dost tvrdé na to, aby mi prorazily zbroj a po chvíli se zaryly do masa. Cítil jsem jak mi po hrudníku teče vlastní krev a po čele pot. Rukavice naštěstí neklouzaly, což by mé aktuálně zpocené ruce určitě dělaly. Enelwen mi nemohl nijak pomoct, jelikož se na ni vrhlo pár dalších vojáků. Jsem to jen já a tato zrůdička… Pomalu mi docházely síly, avšak démon na tom nebyl o moc lépe. Kdybych byl ještě dost silný, zařval bych na něj, jenže můj vyčerpaný stav mi to neumožňoval, zde mne zachrání pouze hrubá síla. Ruce mne už ale zzačínaly bolet a cítil jsem, že mi krvácí dlaně. Z posledních sil jsem trhnul po směru otáčení démonovou hlavou a ozvalo se křupnutí. Konečně. Zrůda ochabla a padla mrtvá k zemi. A já na kolena. Uf… Enelwen mne podepřela a vydali jsme se pryč. Už nezbyl nikdo, kdo by nám vzdoroval, nebo alespoň nikdo, kdo na to měl odvahu. Alespoň nikdo poblíž. Tak či tak, na naší další cestě nás už nikdo nezastavil. „Jsem už v pořádku… Děkuji…“ Pokýval jsem na velvyslankyni a ta mne pustila. Dorazili jsme na místo setkání. „Dobrá práce syne Alduinův…“ Ozvala se Delfina. Vyšla zpoza stromu. „Díky mockrát za to, že jste kryli můj ústup…“ Snažil jsem se stále popadnout dech. „Málem jsme tam zařva…“ Esbern se nějak dostal za nás, aniž bychom si toho všimli. Seslal na Enelwen nějaké kouzlo. Padla k zemi strnulá jako socha. „CO TO DĚLÁTE?!“ Otočil jsem se na staříka. „Dobrá práce, alespoň jí můžeme přichystat pořádnou smrt. Teď je pouze paralyzovaná…. Užije si krátkou exkurzi mučírny v jednom ze starších sídel čepelí…“ „Nemůžete ji zabít, zničila veškeré dokumenty. Informace zná jen ona!“ Obořil jsem se na Esberna. Ten se začal smát. „Neboj se heh… My to z ní dostaneme. Řekne nám vše, to mi věř… Svůj účel jsi splnil… Delfino?“ Stařík luskl prsty a žena vytasila katanu čepelí, podobnou té Lauřině. „Hele schovej to párátko, jestli tě štve že jsem ji nezabil, opakuji ti že jen ona zná…“ Delfina mne přerušila. „Nějak jsme si nerozuměli dráčku. Jsi syn Alduina. Ničitele. Tvůj otec napáchal hrozná zvěrstva. Udělal chybu, když nám svěřil svého vlastního syna. Tvá smrt bude pro něj tím nejlepším trestem. Poslední dny do boje s drakorozeným stráví v hrozném žalu a mukách!!! Prostě jsme tě jen využili, to je celé… Nic nezkoušej, jsem jedna z nejelitnějších členek čepelí, nemáš ani tu nejmenší…“ Delfina se zarazila, kdyš spatřila, že mé oči se změnily v ještěří. Zazubil jsem se, tudíž si všimla, že mé zuby taky vypadají najednou jinak. Ze zad mi vyrašily dvě křídla, pravá ruka se pokryla šupinami a zrobustněla. Má hlava se změnila v dračí. Nebyl jsem dost silný na kompletní proměnu, ale tahle podoba „drakodlaka“ mi bohatě stačila. Než stihla blondýna zaútočit, uděřil jsem ji přeměněnou pravačkou do břicha. Rána prošla zbrojí jako nůž máslem, stejně snadno prorazila břicho, orgány i páteř tak, že vyšla na opačném konci těla ven. Vyzvedl jsem překvapenou ženu, od pasu dolů ochrnutou, do výše. „Drážďíš příliš malou zbraní příliš velkou šelmu čubko. Měla sis to chytřeji promyslet. Kdyby sis tu nehrála na hrdinku drakobijku, odešli by jste oba dva živí… Vypadá to že z tebe musím udělat odstrašující případ pro ty, kteří se mnou budou chtít ještě někdy vyjebávat…“ Blondýna nic neřekla, jen v šoku vyplivla krev a vykřikla, když jí má dračí hlava ukousla tu její. Chvíli jsem kousal a poté ohlodanou palici odhodil několik metrů dál a na opačnou stranu odhodil její bezhlavé ostatky. Změnil jsem se zpět a podíval se na Esberna. Byl posraný až za ušima. „Baf!“ Zřval jsem na něj a on začal utíkat. Neutekl však daleko. Po chvíli schytal šíp do zad, s krví v ústech se zhroutil na zem. „Dobrá rána lady…“ Řekl jsem již vzpamatované velvyslankyni, která schovávala svůj luk. „Pro tebe Enelwen fešáku…“ Mrkla na mne. Už zase začíná?!! U s pánku se mi objevila kapka potu, když se ke mně přitiskla zády a své pozadí přitlačila na můj… Ehm… Radši nic, ještě že jsem měl na sobě to brnění, jinak bych se už asi fakt červenal. Opět se na mne podíval a dlouze mne políbila. Sakra, připadám si jako záletník!!! Ale řekněte hezké holce ne… „Eh… Promiň En… Enelwen, ale já už někoho mám…“ Pohladil jsem ji po vlasech. Byla to trochu trapná situace, ale nechtěl jsem, aby došlo k něčemu, čeho bych litoval. Enelwem posmutněla a dala si mou ruku na svůj hrudník. „Ti nejlepší vždycky zadaní co? No nic, já se vydám za tvými přáteli. Nedaleko na mne čeká skupina věrných, jenž mne doprovodí. S informacemi které mám mne přivítají s otevřenou náruči, třebaže by mne jinak na místě zabili… heh…“ „A co Talos? Sloužila jsi přede dlouho Thalmoru, pokud vyhrají tak bude opět zlega…“ Enelwen se zasmála. „Dobré ráno… Talos byl jen záminka, plán Thalmoru jak oslabit Říši. O nic jiného nešlo. Nějaký Talos je mi úplně ukradený, uctívám Dibelu. Jsem to, čemu mnozí říkají „kariéristka“, ty tomu říkej, jak chceš. Tak zatím…“ Otočila se a objala mne, naposledy mne políbila na krk. „Kdyby ses někdy uvolnil, dej mi vědět, ano?“ Usmála se a šla pryč. „Wow…“ Řekl jsme si, když odešla. Celkem se mi ale ulevilo, jelikož jsem už neměl nutkání na ni koukat a podařilo se mi ji více méně vyhnat z hlavy. Čas zavolat otce. Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm

Strana 10 z 16: 1...7 8 91011 12 13...16

Přejít na fórum: