Adrian_S „Nesedí mi to.“ reagovala nespokojeně Ritabeth a odstoupila stranou, abys mohl provést svůj úmysl. Žoldačka se připravila k boji.
Vypustil jsi ledové kouzlo přímo na jeden z obelisků (č. 2) a vyčkal co se stane. Obelisku se začal zmocňovat chlad z tvého kouzla, led jej pomalu obaloval a s napětím tvé společnice vyčkávaly co se stane. Brzy došlo k hlasitému lupnutí. Obelisk se rozzářil rudým světlem, které vytrysklo vzhůru k nebesům s hlasitým zapraskáním a vyvoláním nepříjemné tlakové vlny, která vás odhodila o pár kroků vzad. Nebyla však natolik silná, aby vás povalila, protože každý z vás očekával nějakou formu odezvy. Obelisku se však očividně nic nestalo, zůstal celistvý.
„No...“ vydala ze sebe se zatajeným dechem Ritabeth, „Přiznám se, že jsem čekala, že se stane něco víc.“ dodala zklamaně a ohlédla se všemi směry. Brzy se však ozvalo nové lupnutí, záblesk modrého světla a brzy na to následovalo další. Ihned jsi poznal, že se jedná o zvuk charakteristický pro teleportační kouzlo. Koutkem oka jsi zahlédl i místo odkud pocházelo. Ve stejný moment následovala ohnivá střela, která se střetla s ochranným kouzlem Ritabeth. Došlo k detonaci a ohnivá koule se rozlila po kopulovité ochraně. Brzy na to následoval další záblesk světla, který směřoval z opačné strany. Tentokrát bleskové kouzlo. Opět bylo pochyceno ochrannou. Další, opět z jiné strany a poté další. Minimálně čtyři útočníci.
„Jsme obklíčeni!“ křikla žoldačka, která se raději kryla za jedním z obelisků, když Ritabeth přerušila ochranné kouzlo. Útok totiž ustal. Protivníci se mezitím rozestoupili, ale ani jeden nepromluvil. „Čekala jsem něco horšího...“ přiznala Ritabeth, když se rozhlédla v nastalé pauze od útoků.
Skutečně jsi napočítal čtyři protivníky. Mágy v téměř identickém rouchu. Roucho, které na sobě měli bylo černé s pruhy bílé až šedé barvy, místy potrhané a ušpiněné, měli kápě a nejspíš i nějakou masku zakrývající tvář. Vybaveni byli magickými holemi, kterými výhružně mířili na vás.
Jeden z nich k vám promluvil. Jeho hlas byl mužský, zněl však jakoby patřil nějakému přízraku. Promlouval k vám a opatrně kráčel blíže. Jeho chůze nemohla patřit zdravému muži, dopadal na jednu nohu a jednu ruku nepřirozeně kroutil. Přesto se držel na nohou a promlouval k vám. Jeho slova zněla podivně, mluvil řečí, kterou jsi neznal.
„Nevyjednávala bych.“ řekla Ritabeth tiše, „Ať chtějí co chtějí. Přišli nás zabít a ta záře pomalu klesá… Pak se dostaneme dál i bez nich, když už víme, že tohle není obelisk elementu vody.“ dodala a připravila se do bojového postoje.
Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj. „Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.
„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři. „Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“ „Děkuju.“ poděkoval Belius.
SuperHunterCZ
Muž v kápy se dlouze odmlčel. Očividně si tě měřil pohledem, poté se znovu nakrátko ohlédl. „Dobře.“ ozval se opět jeho hlas v doprovodu strohého přikývnutí, když natočil hlavu opět ke vchodovým dveřím. „Osmička ví, že jsem po té dlouhé cestě znaven...“ udělal krok vpřed a přiblížil se k tebou pootevřeným dveřím, „Přijmu tedy pohostinnost a doufám, že Civello nebude zaneprázdněn tak dlouho.“
Kouknu na Ritabeth, ,,Zmraž toho ohnivého a zemského. Já spálím ty dva ostatní!" připravím se na čarování a pohlédnu na žoldačku, ,,Tady nám ocel nepomůže. Braňte se štítem nebo se skrčte!" pak opět pohlédnu na Ritabeth, "Připravena?".
Jakmile dá signál, rychle vyčaruji ohnivou vlnu, kterou hodím na větrného mága, učiním kotoul do strany, abych se vyhnul letícím střelám, pak pustím ohnivý proud do vodního mága. Celou dobu se budu u toho pohybovat, abych se mohl vyhnout střelám."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S
Ritabeh kývnutím dala najevo souhlas s tvým plánem. Žoldačka se stáhla do bezpečí za jeden z obelisků a kryla se štítem. „Jsem.“ kývla znovu Ritabeth, aby dala najevo, že je připravena. Jakmile se tak stalo vyčaroval jsi ohnivou vlnu a vrhl ji rovnou na větrného mága, rychle jsi učinil kotoul do strany. Nedaleko tebe dopadlo několik výbojů, které hlasitě zapraskaly. Koutkem oka jsi však zahlédl jak se větrný mág odporoučel k zemi pod údery tvé ohnivé vlny. Okamžitě jsi pozornost upnul směrem k vodnímu mágovi a vyslal plameny přímo proti němu. Plameny narazily na vodní stěnu, kterou mág vyvolal a nutil ji pokračovat tvým směrem, přitom dělal jeden krok vpřed za druhým.
Koutkem oka jsi spatřil jak Ritabeth svým ledovým kouzlem smetla jednoho z protivníků, zatímco druhý se jí pokusil odříznout ohnivou stěnou. Tu však odrazila vlnou studené vody. Vzápětí sevřela pevně svoji hůl, prudce s ní začala točit a vykřikovat nějaká zaklínadla. Její hlas, ale zanikal v rachotu kouzel tvého a jejího zbylého protivníka.
Tvůj protivník zanechal svého snažení, prudce se rozmáchl a nechal vlnu prudce vyrazit vpřed. K jeho nemilému překvapení, ale narazila vlna přímo do jednoho z nejbližších obelisků. Mága to očividně dost nepříjemně překvapilo a skoro se ti na moment zdálo, jakoby ho to vyděsilo, přestože ti jeho kápě a roucho nedovoluje rozeznat jeho výraz ve tváři či cokoliv bližšího o něm zjistit. Krátké, nijak neskrývané zaváhání však mluvilo za vše. Obelisk ponechal tento čin bez odezvy, alespoň prozatím. Záře vyvolaná nesprávnou kombinací, opět klesla o trochu níže. Ozvalo se však další hlasité prásknutí doprovázené zábleskem modrého světla kousek od tebe objevil jiný mág. Pevně sevřel svoji magickou hůl a výhružně mu problesklo mezi prsty. Vydal jakýsi chroptivý zvuk, kterým jakoby se dorozumíval s vodním mágem. Ten pouze kývl a taktéž se připravil.
Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj. „Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.
„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři. „Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“ „Děkuju.“ poděkoval Belius.
SuperHunterCZ
Muž v kápy se dlouze odmlčel. Očividně si tě měřil pohledem, poté se znovu nakrátko ohlédl. „Dobře.“ ozval se opět jeho hlas v doprovodu strohého přikývnutí, když natočil hlavu opět ke vchodovým dveřím. „Osmička ví, že jsem po té dlouhé cestě znaven...“ udělal krok vpřed a přiblížil se k tebou pootevřeným dveřím, „Přijmu tedy pohostinnost a doufám, že Civello nebude zaneprázdněn tak dlouho.“
Jeden ledový hrot pustím na obelisk č. 4 a dál se budu pokoušet usmahnout mágy tak, aniž bych dostal nějaký zásah.
Pak křiknu na Ritabeth, ,,RITABETH! Pošli blesk na ten zbejvající obelisk! Děsí je to!""Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S
Vykřikl jsi na Ritabeth, aby poslala na obelisk blesk. Zatímco sám jsi seslal ledové kouzlo na blesk č. 4. Notnou dobu na to nijak nereagovala. Když dokončila své kouzlo a tobě se naskytl pohled jak se její protivník mění v kus ledu a pomalu zamrzá v obranné póze. Obrátila se konečně na tebe, kývla hlavou a na tvé přání udeřila bleskem do obelisku. Obě vaše kouzla, ale neudělala nic zajímavého. Stejně jako předtím omylem vržené kouzlo protivníka i vaše kouzlo ponechaly obelisky bez odezvy.
Magická záře vyvolaná předchozí nesprávnou kombinací opět poklesla níže (v dalším tahu dosáhne svého minima a buď odezní nebo se naplno projeví její efekt).
Pokusil ses zahrnout své protivníky ohnivými kouzli. Oba je však hbitě odráželi, ale byli nuceni ustoupit o pár kroků vzad. Když zpozorovali, že se ti na pomoc chystá Ritabeth, jeden z nich se oddělil, aby se s ní mohl střetnout. Podobně jako předtím ze sebe oba vydali podivné zvuky jakoby se navzájem dorozumívali.
„Musíme asi počkat... Teď nereagují na naše kouzla.“ křikla na tebe co jí hlas stačil Ritabeth a nachystala se k seslání dalších útočných kouzel. Náhle se však přeci jen něco nečekaného stalo. Oba vaši protivníci z nenadání přestali útočit a bránit se. Tato drobná chvíle stačila, abys jednoho smetl svým kouzlem k zemi. V hrudi mu zůstal vypálený kruh od zásahu. Druhý okamžitě zahodil hůl, padl na kolena a cosi chrčivě vyřvával. Ritabeth se zatvářila znepokojeně. Ohlédla se. Záře totiž byla už opravdu velmi nízko.
Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj. „Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.
„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři. „Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“ „Děkuju.“ poděkoval Belius.
SuperHunterCZ
Muž v kápy se dlouze odmlčel. Očividně si tě měřil pohledem, poté se znovu nakrátko ohlédl. „Dobře.“ ozval se opět jeho hlas v doprovodu strohého přikývnutí, když natočil hlavu opět ke vchodovým dveřím. „Osmička ví, že jsem po té dlouhé cestě znaven...“ udělal krok vpřed a přiblížil se k tebou pootevřeným dveřím, „Přijmu tedy pohostinnost a doufám, že Civello nebude zaneprázdněn tak dlouho.“
Pošlu ohnivé kouzlo na ohnivý obelisk, poté vodní kouzlo na ten správný obelisk a počkám, co se stane. Pokud záře zesílí, pokynu Ritabeth, aby dokončila rituál, zatímco budu sledovat posledního přízračného mága. Pokud se pokusí zaútočit, ať už na Ritabeth nebo její doprovod, sežehnu ho plameny. Chladnokrevně."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S
Jakmile záře dosáhla svého minima, zcela odezněla. Zopakoval jsi začátek rituálu a poté ho nechal na Ritabeth. Povedlo se vám ho splnit správně, protože tentokráte se nedaleký kamenný oblouk rozzářil magickou září. Vytvořil průchod na zcela jiné místo. Žoldačka, která se doposud kryla se napřímila a opatrně pohlédla směrem k oblouku. Ritabeth též hleděla tímto směrem, ale v její tváři byl patrný mnohem větší úžas.
Mág se při této reakci vyděsil. Odvrátil zrak, rozmáchl se několikrát rukama jakoby chtěl před něčím varovat a pak se pokusil o jiný podivný skřek, který ti znovu nic neřekl. Když znovu rozmáchl ruce, jeho tělo zkoprnělo, dostalo se do jakéhosi bolestivého transu a krátce na to se proměnil v hromádku prachu. Zůstala jen jeho hůl a zbytky jeho oblečení.
„Je to brána...“ řekla užasle Ritabeth, „Dokázali jsme to. Otevřeli jsme ji.“ zopakovala a teprve nyní se na tebe objevila a zjistila, že se mág proměnil v prach. Všiml sis, že se začíná zvedat vítr.
,,Nebudem ztrácet čas." přejdu před bránu a prohlédnu si ono "jiné místo" - zda východ je v nějakém interiéru či exteriéru.
Až si to prohlédnu, otočím se na žoldačku a jen pokynu hlavou, na znamení, že teď jsme v pořádku, pak se otočím k Ritabeth, ,,Půjdu první."
Do jedné ruky si připravím ohnivé kouzlo, do druhé "Odhal živé" a vstoupím do portálu."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S
Bez zbytečného zdržování jsi zamířil k aktivované bráně. Ritabeth i žoldačka se přesunuly též blíž. Obě si držely bezpečný odstup. Přesto bylo znát, že Ritabeth neskrývá svoji fascinaci výsledkem. Pokusil ses nahlédnout skrz, zdá se však, že brána je proti prohlédnutí na druhou stranu chráněna a tak jsi dostal jen nic neříkající temné tvary nějakého exteriéru.
Nikdo nic nenamítl na tvoji námitku, že půjdeš první. Nachystal sis kouzlo a prošel bránou. Bylo to úplně jiné než teleportace, bylo to jako vejít do jiné místnosti, která je oslnivě osvětlená, ale velmi rychle se tvůj zrak přizpůsobí. Jakmile se tak stalo, ucítil jsi mnohem pochmurnější atmosféru, chladnější vítr a před tebou se tyčila temná několika patrová věž. Odhaduješ, že může mít tak šest možná sedm pater. Každé patro mělo několik oken a v žádném nebyl ani náznak zapálené louče či jiného zdroje světla. Prostor před věží se nacházel na vysokém skalním útesu, byl jsi na velkém balkónu s nádvořím přes, které ses mohl dostat rovnou ke vstupu do věže. Stačilo pouze obejít velkou nefungující fontánu ze stejně černého kamene jako byla věž. Nádvoří lemovalo několik uschlých keřů a menších stromů, sochy osob v kápích opírajících se o různé magické hole.
Ohlédl ses na bránu, tvůj doprovod si dával na čase.
Nakonec, ale přeci jen vešla Riatabeth. Nejprve jsi spatřil její napřaženou ruku a poté vstoupila celá. V zápřahu za ní byla žoldačka.
Došlo ti, že přesně tohle je to místo, které jsi měl navštívit. Ve útržkovitých vzpomínkách vypadalo trochu jinak, ale teď, když místo vidíš na vlastní oči je ti jasné, že tohle místo je to co hledáš.
Ohlédnu se na doprovod a přeruším kouzla v rukách a ukážu na věž, ,,Tohle je to místo z mých vizí. Nemyslím si, že by tu mělo hrozit nějaké nebezpečí." otočím se na Ritabeth, ,,Aspoň ne tady venku."
Zamyslím se nad vizí, zda se mi nevybaví třeba cesta nebo místo, kam se to mám vypravit.
,,Dávejte pozor kam šlapete." zakouzlím "magickou svíci" a pokud mi myšlenky objasní, kudy dál, vydám se opatrně tou cestou. Pokud si nebudu vědět rady, prostě půjdu ke vstupu do věže a budu hledat nějaký náznak, k čemu tato věž mohla sloužit."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S
Ritabeth si prohlédla věž. V její tváři jsi spatřil obavy. Rozhlédla se kolem sebe, aby si prostudovala okolí a pak znovu pohlédla na temnou tyčící se věž. Pevněji sevřela svoji hůl a postavila se vedle tebe. „Tím si nejsem tak jistá.“ vyjádřila své obavy na hlas, „Přijde mi, že tohle místo... tohle místo je zkažené temnou magií. Cokoliv tu může být klamem nebo nebezpečím ať se to tváří sebevíc nenápadně.“ nervózně poodstoupila o dva kroky.
Zamyslel ses nad vizí. Vytěsnil vše kolem sebe. Brzy se ti vize vybavila. Viděl jsi dokonale totožnou věž, nic její vzhled nyní neskreslovalo. Hlas ve tvé hlavě tě nabádal, abys vstoupil dovnitř, důkladně prohledal věž a nalezl vše co bude třeba a užitečné. Vidíš točité schodiště, které směřuje vzhůru, stejně temné jako věž. Cítíš jak pomalu kráčíš vzhůru až do posledního patra. Tam se zastavuješ před dveřmi.
Jakmile vize pominula, vykouzlil sis magickou svíci a vedl obě ženy ke vstupu. Obezřetně jste obešli fontánku, prošli kolem všech soch, které znázorňovaly tajemné postavy v rouchu, všechny pózovaly s magickou holí o kterou se opíraly. Stanuli jste přímo před temnými dveřmi. Když sis je důkladně prohlédl, zjistil jsi, že nemají žádnou klíčovou dírku, žádný zámek ani kliku, natož otvor pro kliku, který by naznačoval, že někdy vůbec byla součástí dveří. Dveře na první pohled působily dost masivně a jejich rozbití by nejspíš nějaký čas zabralo. S dalším krokem se tvá magická svíce dostala blíže ke dveřím a vyvolala magickou reakci. Dveře se rozzářily a spatřil jsi složité ochranné symboly a runy. Nejsi žádný expert na tento typ magie, ale dokážeš rozeznat, že se jedná o temnou magii.
„Temná magie ve své největší 'kráse'.“ hlesla Ritabeth, když zahlédla runy na dveřích. Ohlédl ses na ní. Vítr trochu zesílil, nádvoří jakoby ještě víc ztemnělo. Větve suchých stromů rachotily a malé větývky keřů nezůstávaly pozadu. Sochy nevraživě držely své nože a směřovaly je k dlani. Brána za vámi rudě zazářila. Žoldačka pohlédla jejím směrem a Ritabeth učinila totéž. Brzy na to se zavřela a cesta zpět se vám zcela uzavřela.
,,Dokážeš to otevřít?" zeptám se Ritabeth, ,,Můžu ti nějak pomoct?"
Pokud bude potřebovat pomoct, samozřejmě jí pomůžu, i kdyby mě to mělo stát trochu zdraví. V případě, že nebude potřebovat pomoct, budu aspoň sledovat okolí, zda se kolem nás nestahuje temnota."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S „Nejsem si jistá.“ zaváhala Ritabeth, vykročila vpřed a zastavila se kousek od dveří, ve vzdálenosti, která jí přišla dostatečně bezpečná. Dlouze se na dveře zahleděla, prohlížela si runy, symboly a váhavě si cosi mumlala. Pak se na tebe obrátila, „Temná magie dost specifická. Někdy stačí prosté protikouzlo. Dost silné, aby temnou magii prolomilo. Jenže někdy... někdy je třeba mnohem víc, obětovat část sebe, abys temnou ochranu, alespoň nakrátko vyrušil. Jenže v takových případech... hrozí, že si na tobě vybere dočasnou nebo i trvalou daň.“
Poté pozvedla svoji magickou hůl. „Něco zkusím, ale neslibuju zázrak. Raději se kryj nějakým ochranným kouzlem.“ doporučila ti. Žoldačka mezitím věnovala pozornost sochám a fontáně.
Zavolám na žoldačku, aby přišla ke mne, přiměji ji, aby se mi chytla za ruku, zatímco druhou sešlu na nás oba "magickou bariéru" a budu ji držet tak dlouho, dokud Ritabeth nedá pokyn.
Pokud uvidím, že to temné kouzlo nějakým způsobem zraní Ritabeth - třeba ji nebude chtít pustit / sešle nějaké prokletí, přestanu kouzlit a do dveří vystřelím malou, za to silnou ohnivou kouli tak, abych ji nezranil."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S
Přiměl jsi žoldačku, aby přišla blíže. Stiskla ti ruku, zatímco jsi druhou rukou seslal magickou bariéru. Když jste byli oba v bezpečí magické bariéry, Ritabeth zůstala před dveřmi do věže stát sama. Z blízkosti si je ještě jednou prohlídla a pak se začala soustředit. Sevřela pevněji hůl, obě ruce na ní pevně držela a magickým hrotem zamířila na dveře. Poté seslala kouzlo. Následovala rána. Kouzlo se odrazilo od dveří podobě temně černého oblaku, který vás zahalil. Bylo nemožné seslat ohnivé kouzlo tak, abys nezasáhl Ritabeth. Povedlo se ti postřehnout jen jakýsi světelný záblesk.
Když temně černý oblak zmizel. Rozhlédl ses kolem sebe. Ritabeth nehybně ležela u fontány. Přišlo ti, jakoby se z ní trochu kouřilo. Hůl byla pohozená opodál. Sochy na ní hleděly a noži si projížděly dlaně. Dveře byly zcela neporušené.
Povolím bariéru, křiknu na žoldačku ,,ZŮSTAŇ NA MÍSTĚ!" a rozeběhnu se za Ritabeth.
Jakmile k ní doběhnu, dotknu se jejího těla (nejlépe prsty se dotknu jejího krku, abych zjistil, jestli má tep) a druhou rukou se obklopím kolem sebe bariérou, kdyby náhodou chtěl někdo zaútočit. Podívám se na sochy, zkusím zjistit, co mají za lubem.
,,ONA NENÍ TA, KTERÁ TU MÁ ZEMŘÍT! A TY TO DOBŘE VÍŠ!" křiknu na jednu sochu.
Pokusím se jí jednou rukou zvednout ze země, pokud to nepůjde, sešlu na ní léčivé kouzlo. Stále budu hlídat situaci."Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Adrian_S
Povolil jsi své kouzlo, křikl na žoldačku a vzápětí se hnal k bezvládné Ritabeth. Klekl sis k jejímu tělu. Poslední obláčky kouře se rozplynuly. Prsty si přiložil na její krk. Jakmile si tak učinil přeskočila mezi vámi magická energie. Ucítil jsi, že v jejím těle je něco temného, ale ty jsi byl přenosu ušetřen. Pak jsi ucítil její tep - žije. Dýchala velmi pomalu. Na straně hlavy měla menší tržnou ránu, nejspíš jak se udeřila o fontánu.
Obklopil ses ochranným kouzlem a pohlédl na sochy, směřovaly k vám, strnulé ve stejné poloze. Každá držela svůj nůž, nebezpečně si s ním projížděla svoji dlaň. Kdyby jim mohla téct krev už by jim dávno tekla.
Pokusím se zvednout jednou rukou Ritabeth ze země a dovléct ke dveřím. Pokud se mi to nebude dařit, zavolám si o pomoc žoldačce, ale křiknu k ní, aby nedělala rychlý pohyb a byla připravená k případnému boji. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.